Křest románu Mandarinka Evy Veselé: Knížku jsem napsala já, ale život jí musí vdechnout čtenáři

Čtěte také

Nedělní káva aneb Pozdní sběr na vlnách času. Knižní podoba rozhlasových glos Vladimíra Burjánka

Co si četla naposledy kromě mandarinky?
To je otázka, kterou jsem nečekala. Přiznám se, že naposledy jsem četla fejetony Ládi Burjánka, mého kolegy z novin, protože to je velice krásná knížka, která se zde také loni křtila. Ale já v době, když píšu knihu, tak nejsem schopná číst jiné knížky. Prostě mi to nedá. Múza mi neustále vrtá v hlavě a chce moje myšlenky házet na papír a ne, abych četla myšlenky někoho jiného, které by mě třeba ovlivňovaly.

Mandarinka, to je půvabný název. Ale 100 let ateliéru Pilař byla tvá první kniha.
To bylo úplně jiná práce. To je de facto publicistická záležitost, kde jsem využila své rozhovory, které jsem v té době s Pilařovými dělala. Ta kniha nastartovala mojí psací náturu. Zalíbilo se mi to, psaní je víceméně jako droga. Jakmile se do toho jednou pustíte, tak už vás to neopustí a musíte psát dál a dál, dokud, jak říkám, múza přichází. Naštěstí přišla včas.

Čtěte také

Křest knihy ze série Malý průvodce po hrobech velkých! Místa posledního odpočinku slavných osobností

A Mandarinka je vyloženě román, To je příběh, který se mi zrodil v hlavě. Odehrává se v roce 1995, kdy skončila občanská válka v bývalé Jugoslávii a Chorvatsko se stalo samostatným státem.

Lidé, kteří to přežili a vrátili se do svých domovů, tak našli vyhořelé baráky, našli smutnou krajinu a nesli si v srdci a v duši křivdu i zlo, jak se říká, měli šrám na duši. A já jsem se právě s těmito lidmi v této době setkávala a oni mi popisovali svoje příběhy, které jsem teď zapracovala do toho románu.

Možná se zeptáš, jestli to je moje autobiografie. Není to má autobiografie. Je to fiktivní záležitost, ale jsou tam momenty, které jsem skutečně prožila a zažila. A ty jsem potom vtělila do knížky.

Čtěte také

Blanka Malá: Láska ve špičce italské boty aneb V každém věku v sobě můžete najít sílu milovat

V úvodu knihy se hovoří o tom, že česká novinářka odjíždí v devadesátých letech za reportáží do Chorvatska. Nečekané milostné dobrodružství ji málem stojí život. Zraněná je vězněna několik měsíců na samotě v horách a její život stále visí na vlásku.

I když se jí nakonec podaří uprchnout a vrátit domů, těžce se vyrovnává se ztrátou paměti a místo zamýšlené reportáže o krásách Jadranu vzniká drsný román s prvky stockholmského syndromu.

A proč mandarinka? Strom mandarinka je jakýsi středobod celého příběhu. Je to strom, který celý rok, ať je zima, léto, sníh, vítr, přežívá vysoko v horách. A u takového stavení, kde se odehrává příběh, rodí krásné sladké červené plody. Říkalo se, že se pod ten strom ke kořenům pohřbívají mrtvá zvířata, proto je krásně živen.

Čtěte také

Křest Jihomoravské kuchařky východočeského šéfkuchaře Radka Pálky: Je to vážně kniha plná skvostů

Já jsem sice knížku napsala, ale teprve lidé jí vdechnou život. Ať kniha každému, komu přijde do ruky, udělá radost nebo i poučení.

Už se ti rodí v hlavě další nápad na knihu?
Už ji dokonce mám i napsanou, protože během života, co jsem prožila, jsem měla mnoho příběhů a momentů, které bych ještě ráda do další knížky vtělila. Kniha už má i název, jmenuje se Ztroskotanci. A proč ztroskotanci? Každý člověk se jednou dostane na pokraj nějakého ztroskotání a záleží už na něm, jestli se z toho dostane nebo ne.

Ale v mé knize to má vždy pozitivní konec, protože vždy vidím světlo na konci tunelu a to by měl i každý člověk, ať má sebemenší bolest, ještě vidět. Takže tam je zhruba 12 povídek a jak říkám, všechny jsou na rozhraní nějakého průšvihu, ale vždy to dobře skončí.

Křest knihy Evy Veselé s názvem Mandarinka v rozhlasové kavárně|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Celý rozhovor Lady Klokočníkové s Evou Veselou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.