Pamatuj, jsem tady vždy pro tebe, říkají dětem AI Chatboti. O své potomky se ale mají zajímat rodiče

Pozvání do studia přijala žena, která zkoumá digitální svět z pohledu vědy, ale také praxe. Michaela Slussareff, teoretička médií, zakladatelka Slow Tech Institute a autorka knihy s provokativním názvem Hry, sítě, porno: Rodičovský průvodce džunglí digitálního dětství a puberty.

Michaela Slussareff ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Vy sama jste testovala videohry pro světové technologické giganty. Kdy se ze zábavy stala pro vás osobně téma výzkumu?
Když jsem pracovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, tak jsem se nejdříve zabývala digitálními hrami. Jakým způsobem je můžeme používat při vzdělávání ve školách. Na tohle téma jsem napsala svoji disertační práci. Pak jsem se stala mámou a zjistila jsem, že i když mám velmi pozitivní přístup k digitálním technologiím, tak si nejsem jista, jak je okolo dětí používat. To už bylo celkem dávno, výzkumu bylo v té době málo, takže jsem se tím začala zabývat. Dnes už je výzkumu na tohle téma obrovské množství a já v tom pokračuji.

Děti do 2 let by neměly trávit vůbec žádný čas u obrazovek, protože z toho nijak neprofitují. Je lepší, když se věnují obyčejným aktivitám.
Michaela Slussareff, teoretička médií, zakladatelka Slow Tech Institute

Zkoumala jste podrobněji i film Adolescent, který se tímto tématem také zabývá. Vnímáte zhoršující se situaci v naší zemi?
Určitě ano, je tam obrovský posun. Já s rodiči, s dětmi a s pedagogy mluvím už spoustu let, protože děláme různé preventivní programy. Vzdělávání rodičů považuji za důležité. Aktivity, kterými děti tráví čas v digitálním prostoru čas, se mění. Hrají mnohem více návykovějších her a jsou i dříve na sociálních sítích. Sociální sítě jsou jiné, než bývaly dříve, jsou více návykové a samozřejmě jsou tam problematické obsahy. Mění se to.

Čtěte také

Nárůst vad řeči u dětí souvisí s moderním technologiemi, chybí blízkost mámy, říká zkušená logopedka

Jak nastavit zdravý digitální start u těch nejmenších? Je tablet pro mozek, jak se říká, zbytečný digitální dudlík?
V tomto ohledu se doporučení nemění spoustu let. Děti do 2 let by neměly trávit vůbec žádný čas u obrazovek, protože z toho velmi zjednodušeně řečeno nijak neprofitují. Je mnohem lepší, když se věnují obyčejným aktivitám, ať už je to cucání něčeho nebo plazení se a podobně. Protože to jsou aktivity, které mnohem více rozvíjejí jejich dovednosti a mozek.

Digitálním technologiím se však děti nevyhnou. Jak potom zvládnout přechod k sociálním sítím. Hodně se diskutuje o regulaci.
Ona ta regulace vlastně už existuje, protože my oficiálně máme sociální sítě včetně WhatsAppu a YouTube od 13 let. V České republice ještě platí takový přechodové dvouročí mezi třináctým a patnáctým rokem. Děti mohou na sociální sítě jen se souhlasem vlastních rodičů, ovšem víme, že přes 90 procent dětí to nějak obchází.

Naučte své děti nemít telefon v ložnici. Zkusme nespat s telefonem vedle postele. Protože spánek je opravdu zásadní.
Michaela Slussareff, teoretička médií, zakladatelka Slow Tech Institute

Myslíte, že nás technologie převálcují?
Já jsem docela optimista, možná trošku naivní, ale jsem optimista.

Přibyly například AI Chatboti, kteří komunikují s dospělými, ale i s dětmi. Jaká rizika v tom spatřujete?
To je určitě veliké téma. Já jsem nechtěla moc do AI zabrušovat, ale protože na školách se nám tohle téma v rámci iniciativy Digitální zdraví dětí neustále vrací, tak zjišťujeme, že už děti velmi nízkého věku komunikují s AI Chatboty. Ale i v různých messengerech a ve WhatsAppu si můžeme popovídat s AI Chatbotem.

Čtěte také

Technologie mění způsob, jak vnímáme svět i sami sebe, tvrdí zklidňovatel digidětí i digidospělých

A děti často sdílejí informace intimního charakteru, informace, které mohou být zneužity. A zároveň může docházet k tomu, že tam navazují nějaké vztahy, myslí si, že ten Chatbot jim pomáhá, mohou si s ním povídat.

Uvedu příklad. Když jsem si zkoušela chat GPT a psala různé dotazy typu, že mi ve škole nikdo nerozumí, jsem prostě jiná, tak chat GPT mi vždy napsal nejdříve něco ve stylu pochopení, že je vše v pořádku, že je to normální. Pak následovalo takové pseudovědecké vysvětlení, proč se tak děje, protože to je zrání a tak dál.

A pak tam vždy byly otázky, které se mě snažily vtáhnout do rozhovoru s ním dál. A pozor, nakonec to končilo něčím ve stylu: Pamatuj, že jsem tady vždy pro tebe. A to bylo děsivé. To je přesně, že my tímto způsobem AI nepoužíváme. Používáme ji k práci a nedochází nám, že děti jsou v tomto hodně zranitelné a je potřeba o tom s nimi mluvit.

Čtěte také

Děti nemají zkušenosti s filtrováním informací. Pomozte jim zvládat nebezpečí internetu

Jak se tomu všemu vyhnout?
Technologiím se nemusíme stoprocentně vyhýbat, ale měli bychom je konzumovat s mírou a zdravě. Je to jako metafora jídla, občas si fast food také dáme nebo chipsy, ale nejsou základem našeho jídelníčku. To znamená, že rizikové nebezpečné aktivity by neměly být základem toho, co s technologiemi děláme.

Velkým problémem dnešních dětí a dospívajících, ale i dospělých, je, že málo spíme. Kdybych měla říci jednu jedinou věc, naučte své děti nemít telefon v ložnici, kde spí. Aby to nebyla první a poslední věc, kterou během dne vezmou do ruky nebo ji odloží. To je taková výzva pro nás dospělé.

Zkusme nespat s telefonem vedle postele. Protože spánek je opravdu zásadní. Protože pokud mám nevyspalé dítě, tak se hůře odolává třeba těm chipsům či fast foodu. Ta vůle je slabší. A stejně tak budu i hůře odolávat digitálním obsahům, které jsou nebezpečné nebo návykové. A potom se pohybujeme v začarovaném kruhu.

Michaela Slussareff ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Celý rozhovor o digitálních médiích s Michaelou Slussareff, zakladatelkou Slow Tech Institute a autorkou knihy s provokativním názvem Hry, sítě, porno, si můžete poslechnout v našem audioarchivu.