Trusobraní! Z bobků vyčteme spoustu informací o životě vlků, říká zooložka KRNAPu Karolína Mikslová
Teď společně zamíříme do Krkonoš, kde se zabydleli vlci. Podle posledních zpráv jich na území Krkonošského národního parku žije asi 10 a hory mají rozdělené na 2 až 3 teritoria. Jejich monitoring se provádí především v zimě. A na stopě je jim i zooložka Krkonošského národního parku Karolína Mikslová.
Platí tedy, že je v Krkonoších asi 10 vlků?
Trefil jste se, ale můžeme odhadovat klidně i více. Sama jsem zvědavá. Odhaduji až 12 jedinců, které máme zjištěné z tvrdých dat monitoringu. Potvrdí nám to až genetické analýzy, které upřesní i číslo jejich teritorií, jestli jsou tři nebo dvě. Jsem velice zvědavá, zatím to jsou minimální odhady, které máme.
Jak často se vlci v Krkonoších monitorují?
Monitorujeme je po celý rok s tím, že zimní mapování šelem je velká, jednodenní akce. Všichni pracovníci Správy KRNAP se vydají do terénu. Děláme to již několik let po vzoru ostatních chráněných území, kde už to probíhá tradičně. A snažíme se ve stopách na sněhu, když jsou dobré podmínky, opravdu vyčíst nejen základní informace, kde zrovna byl nějaký okamžik vlk, ale kam šli. Pokud jsou dobré podmínky, tak je můžeme sledovat i několik kilometrů. Kolegové měli štěstí, nacházeli vzorky trusů jedné smečky, dokázali tedy ovzorkovat, doufejme, jednotlivé jedince ve smečce. Také nacházeli zbytky kořistí, takže to byla velice úspěšná akce.
Vlk je vrcholový predátor, který nastoluje rovnováhu v ekosystémech, podporuje biodiverzitu a reguluje počty zvěře.
Karolína Mikslová, zooložka Správy KRNAP o monitoringu vlků
V zimě je sníh a tak jsou stopy hezky vidět.
Přesně tak. Zatím máme pořád sníh a vlci na něj opravdu píší své příběhy. Můžeme se právě i na základě tohoto výzkumu bavit o jejich počtech. Vidíme, kolik tam šlo vlků, pokud jsou stopní dráhy zřetelné.
Čtěte také
Slyšel jsem, že když jde více vlků ve skupině, tak chodí za sebou, jdou ve stopách toho prvního. Tím vám sledování asi trošičku stěžují.
Může to tak být. Jsou samozřejmě situace, kdy mohou jít zvířata za sebou a můžete se jen dohadovat o jejich počtu. Ale pak jsou naopak situace, kdy se stopy rozptýlí, smečka se třeba rozdělí, je tam nějaká překážka nebo jednoho vlka něco zaujme, tak popojde. A najednou nevíte, co dříve. Máte třeba pět stop a jste rádi, že je vás při tom stopování víc stopařů.
19. února jste tedy zvládli takto projít celé Krkonoše, nebo místa, kde se vlci vyskytují?
Snažili jsme se projít a plánovali trasy podle toho, kde máme data i z celoročního monitoringu, tedy z fotopastí nebo nějaká hlášení od veřejnosti. Místa, která chceme prověřit, kde jsme nacházeli vlčí trus. A máme zhruba představu, kde se ta jejich teritoria nachází. Ono se to dynamicky meziročně proměňuje, nicméně tyto oblasti jsou prioritní. Ovšem snažíme se procházet opravdu plošně Krkonoše, těch tras bylo přes 40 a dohromady to bylo loni určitě 400 km, letos i více. Všem veliké díky, že vyrazili stopovat.
Z potravních analýz vychází, že nejčastější složkou potravy vlků jsou jelenovití, srnci a divoká prasata. Na Šumavě i bobři.
Karolína Mikslová, zooložka Správy KRNAP o monitoringu vlků
Zaslechl jsme krásné slovo trusobraní. Z vlčích bobků se asi dá mnohé vyčíst?
Je to tak. Trusobraní je slušně zformulovaný název pro aktivitu, kdy, řekněme, sníh úplně není. Když termín onoho mapování spadne zrovna do období, kdy sníh není a je bláto právě od odtátého sněhu. Vyrojí se pobytové znaky, které tam byly schované, jako je trusobraní, tedy sběr trusu. Ten odesíláme na genetické analýzy, rádi bychom v budoucnu i na potravní analýzy. To jsou nesmírně cenná data, zvláště v území, kde ani zatím vlky nemáme na telemetrickém obojku. To jsou data, která nám řeknou, jestli to byl vlk nebo ne, jaký to byl vlk, jaké jsou jeho příbuzenské vazby. Tedy informace nesmírně cenné i pro sledování vývoje populace a osudů jednotlivých smeček. Potažmo i jejich početnost je stahovaná na určité období.
Čtěte také
Dá se z toho také vyčíst, co vlci v přírodě loví?
Z potravních analýz vychází, že nejčastější složkou jejich potravy jsou jelenovití, srnci a divoká prasata. Na Šumavě je zajímavostí, že jsou to i bobři, třetí v pořadí. V tomto jsou analýzy trusu velmi užitečné. A samozřejmě je tam i nějaké maličké procento hospodářských zvířat.
Je tedy pro přírodu dobře, že je vlk zase zpátky a hlídá stavy divoké zvěře?
Vlk je vrcholový predátor, který nastoluje jakousi rovnováhu v ekosystémech, reguluje počty zvěře. Přítomnost vlka a jakéhokoliv predátora vytváří tzv. krajinu strachu. Kořist, kopytníci a veškerá další zvířata, menší šelmy, o vlkovi velice dobře ví a aktivují se v nich antipredační mechanismy. Kopytníci se třeba shlukují do větších stád, protože víc očí víc vidí, častěji se přemisťují. Má to potom nepřímo vliv na zdravý vývoj ekosystému, protože taková stáda se nezdržují dlouho na jednom místě, neničí tam vegetaci a opravdu je to dynamické. Také stržená kořist, její tělo obohacuje půdu o různé živiny. Na to se nabalují další mikroorganismy a živočichové, brouci, ptáci. Podporuje to celou biodiverzitu a křehký ekosystém. Vrcholový predátor, jako je vlk, určitě do přírody patří.
Čtěte také
Dá se říci, že vlk je už tedy v posledních letech v Krkonoších doma? Je to tak?
Etablovali se tam. Samozřejmě to závisí také na intenzitě onoho monitoringu. Ale řekněme, že zhruba poslední 3 roky se v Krkonoších pravidelně rozmnožují a vyskytují.
Vy jste někdy potkala vlka v divoké přírodě, v krajině? Jsou asi ostražití, ne?
Spíše pozorují někde ze křoví oni mě. Ale dlouho platilo pravidlo, že nejkrásnější pozorování mi přinášeli botanici. Tak jsem si říkala, to je úděl zoologa, že prostě vlka nikdy nespatří. Ale měla jsem štěstí loni v létě, když jsem šla kontrolovat fotopasti. A ne úplně daleko ode mě se na rašeliništi proháněli hned dva vlci. Byl to krásný zážitek, takže jsem měla to štěstí je spatřit. Vůbec o mně nevěděli, byla jsem na kopci, navíc foukalo opačným směrem, takže nás nemohli zavětřit. Pozorovali jsme je dalekohledem a pak si běželi dál svojí cestou. Zřejmě vyčenichávali nějakou kořist.
Přítomnost vlka vytváří tzv. krajinu strachu. Zvířata o vlkovi velice dobře ví a aktivují se v nich antipredační mechanismy.
Karolína Mikslová, zooložka Správy KRNAP o monitoringu vlků
Pokud by někdo v přírodě na vlka narazil, co máme v tu chvíli dělat, jak se chovat? Je to nebezpečné nebo ne?
Není to nebezpečné. Ideální je nedělat nic. Většinou ta setkání, co nám lidé hlásí, probíhají tak, že vlk přeběhne přes cestu. Ale může dojít k situacím, kdy třeba nějaké mladší zvíře je zvědavé. K tomu se potom snažíme získat co nejvíce informací, abychom identifikovali, zda se jedná o nějaký problém nebo ne. Vlky můžeme potkat i na poměrně krátkou vzdálenost, on je schopný člověka rozeznávat zhruba od 30 metrů, ale zase záleží na mnoha okolnostech. Jaký je reliéf terénu, odkud fouká, co máte na sobě oblečeného, jestli stojíte jako socha v terénu a na něco koukáte. Může se i stát, že vlk stojí opodál a vůbec o vás neví. Ale těch 30 metrů je taková úřednická vzdálenost, kterou by měl vlk respektovat, rozeznávat a ideálně by měl hned utéct.
Čtěte také
Pokud neuteče, tak utečeme my.
Dobré je udělat nějaký rámus, tlouct třeba hůlkami o sebe, nebo prostě hulákat. Vlk by měl odejít, což se zpravidla děje. A je dobré nám o tom pak dát vědět. Prosím všechny, aby hlásili tato pozorování. Je to velice důležité nejen z hlediska samotného monitoringu, nám to kolikrát může dát i nějakou indicii o tom, že se třeba vlk vyskytuje někde, kde se nám ho ještě nepodařilo zmonitorovat. A zároveň je to i předmět zájmu různých studií univerzit, kde se sleduje i chování vlka v kulturní krajině, kde se s těmito zvířaty můžeme setkávat čím dál častěji.
Vím, že kromě vlků vás baví ještě také tetřívek.
Baví moc. Tetřívky také monitorujeme v krkonošské přírodě. I v rámci zmíněné mapovací zimní akce se některým z nás poštěstilo stopovat i tetřívky a různé pobytové znaky. Měli jsme štěstí vidět záhraby nebo krásné otisky ve sněhu, kdy se tetřívek zvedá a odlétá. Nechá po sobě otisk, který připomíná andělíčka. Dále stopní dráhy v prašanu i trus. Tetřívky tedy monitorujeme také, ať už celoročně pomocí akustických pasivních nahrávadel vyvěšených na tokaništích nebo fotopastmi.
Na podzim budete mít nějaké výsledná data o tetřívcích?
Ano, letos bude probíhat sčítání, každé 3 roky je provádíme. Zase se v podobném duchu celá Správa KRNAP vydá sčítat tetřívky. A z toho jsou potom takové, řekněme, ne úplně absolutní počty, ale údaje o tom, kolik jich ještě v přírodě máme.
Naším hostem byla zooložka Krkonošského národního parku Karolína Mikslová, které děkuji za úžasné povídání nejen o vlcích. Na shledanou.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
