Díky filmu Vlci na hranicích často „vítači vlků“ změnili svůj názor a tvrdí, že už rozumí i farmářům

Martin Páv (*18. února 1992)

Absolvent katedry režie na FAMU. Ve své tvorbě je fascinován dvěma zásadními tématy - vztahem lidstva a přírody a odlišnostmi různých kultur a jejich vzájemného ovlivňování. Debutoval filmem Kibera: Příběh slumu, vztah člověka k přírodě a jeho dopady na lidskou psychiku do hloubky analyzuje ve svém novém filmu Vlci na hranicích.

Pane režisére, film je v kinech, tak máte radost, ne?
Mám radost, konečně to přišlo. Film byl připravený do kin už na podzim, ale v tu chvíli nás zasáhla další vlna koronaviru, takže až teď konečně přišel ten moment, na který jsme se těšili.

Vlci jsou symbolem archetypálního střetu dvou světů. Přitom pro každou stranu konfliktu nový a starý svět představuje něco jiného.
Martin Páv, režisér filmového dokumentu Vlci na hranicích

Už znáte jistě první reakce kritiků a diváků. Jaké jsou?
Řekl bych, že reakce jsou ve velkém pozitivní. Myslím, že dokument dopadá přesně tam, kam jsme si od začátku přáli, aby patřil. Lidé na dokumentu oceňují, že opravdu je tam dodržena objektivita. Lidé, kteří mívali o dění na Broumovsku nebo v pohraničí, kam se vrací vlci, zkreslenější pohled, pocházejí z města a nepřicházejí s krajinou příliš do styku. Třeba teď pohled změní a čistí vítači vlků často tvrdí, že rozumí už i farmářům.

Čtěte také

Film Vlci na hranicích. Metafora rozdělení společnosti a symbol něčeho nového, co k nám přichází

Film jste asi právě proto natočili, aby lidé nad tímto problémem přemýšleli a utříbili si svůj názor, ne?
Rozhodně a zároveň bychom filmem chtěli podnítit všechny i k nějakému většímu zamyšlení. Protože vnímáme, že ten konflikt od začátku dalece převyšuje jen téma vlků, ale nese v sobě v podstatě archetypální střet dvou světů. Každá strana mluví o určitém progresu ve společnosti. Jedni vnímají návrat vlků jako nějaký krok zpátky, a druzí by zase vnímali regulaci vlčí populace jako krok zpátky. Takže je to opravdu střet nového a starého světa, přitom pro každou stranu ten nový a starý svět znamená něco jiného. Vlci jsou jen poměrně dost silným symbolem.

Váš film Kibera: Příběh slumu získal diváckou cenu na festivalu v Jihlavě a potom objel řadu dokumentárních festivalů po celém světě. Film Vlci na hranicích na svoji cenu teprve čeká nebo už nějakou má?
Festivalovou distribuci už za sebou máme a řekl bych, že byla i o něco úspěšnější než s tím filmem z Afriky. Film dostal právě ocenění od poroty na festivalu v Jihlavě a dále byl promítaný na spoustě různých festivalech po světě. Bohužel na žádný z nich jsme nemohli v současné době zavítat. Ale hlavní cenu, co dostal v zahraničí, to bylo na Jean Rouch International Film Festivalu, což je nejstarší etnografický festival na světě, tam dostal cenu za environmentální a antropologický přístup.

Čtěte také

Vlci na Broumovsku doslova rozdělují společnost. Trápí tyto šelmy farmáře i jinde v Evropě?

Jak vás přijali na Broumovsku, když jste jim řekli, že tam pojedete natáčet tohle kontroverzní téma?
Já si obrovsky vážím toho, že mi všichni dali důvěru. Protože si dovedu si představit, že pro každého z nich vstoupit do celovečerního dokumentu je věc, kterou člověk mockrát za život nezažije. Ti lidé vstupovali do něčeho neznámého, zároveň vstupovali do filmu, který jim od začátku tvrdil, že bude objektivní, takže věděli, že kromě jejich názorů tam zazní i opačné pohledy. Tedy za tohle si všichni protagonisté zaslouží obrovskou chválu. Myslím, že je to i společensky úctyhodný akt v době, kdy se neustále hovoří o tom, jak je celá společnost rozdělená, a to nejen co se vlků týče. Tito lidé si vykročili vstříc, už jen svojí účastí v dokumentu, aby se nějaký kompromis ve společnosti hledal. Získat si jejich důvěru, to byl proces celého natáčení. Klíčem podle mě bylo poznat se i na obyčejné lidské bázi, zkrátka prožít spolu pěkný čas. Ještě předtím, než se film stoprocentně dokončil, jsme měli na Broumovsku projekci pouze pro protagonisty filmu a jejich nejbližší rodinné příslušníky rodinný. Tam měli možnost film komentovat a případně ho nějakým způsobem pozměnit. A všichni film přijali ryze pozitivně. Byl to první moment, kdy se všechny postavy reálně potkaly v jeden čas na jednom místě.

8 fotografií

Musíme říct, že historicky vlk do naší přírody patří, protože tady dlouhá léta žil. Asi před 200 lety se ho podařilo na našem území vyhubit, a teď se vrátil. Potkali jste vůbec při natáčení nějakého vlka?
Naším cílem ani nebylo se k vlkovi reálně přiblížit, protože jsme se chtěli co nejvíce přiblížit prožitkům lidí, kteří se s vlkem potýkají. Pro jednu stranu je asi nejmagičtějších věcí na vlcích a pro druhou stranu zase nejprotivnější, že vlk je opravdu těžko polapitelný. Po nás je v něčem dost vzdálený, neviditelný, ale samozřejmě neskutečně inteligentní. Takže ve finále k setkání s vlkem ve filmu v nějaké formě dojde, ale nebudu prozrazovat jak, protože to je závěr filmu, tak nechci připravit posluchače o překvapení.

Celý rozhovor s režisérem filmu Vlci na hranicích Martinem Pávem o jeho dalších filmech i aktuální situaci v kinematografii si můžete poslechnout v našem audioarchivu.