Ze zamrzlého Broumaru došla parta nadšenců z Trnova až k vicemistrům Evropy v rybníkovém hokeji

ASHockey tým tak skvěle navázal na loňský titul ze světového poháru v rybníkovém hokeji ve Finsku. Jsem moc rád, že mohu osobně poblahopřát kapitánovi trnovských hokejistů Aleši Steklíkovi a jeho spoluhráči i kamarádovi Jakubu Mervartovi.

Aleš Steklík a Jakub Mervart ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Jakub Schmidt, Český rozhlas

Jste vicemistři Evropy v rybníkovém hokeji. Co se vám to zase povedlo? Loni jsme se tady potkali po světovém poháru ve Finsku, teď to byla Itálie.
Aleš Steklík: Zase to byl super zážitek a hlavně super výsledek. Ačkoliv se to nezdá, tak prostě to byly jiné týmy a podmínky, také menší branky. Museli jsme si zvykat na úplně jiné prostředí. A zase to byla pecka.

Je to bezkontaktní sport, za faul se soupeři připisuje gól. Hrajeme s týmovým kulichem na hlavě, máme jen chrániče holení a suspenzor.
Aleš Steklík, kapitán ASHockey týmu

Němci byli tedy tentokrát lepší?
Jakub Mervart: Němci nás ve finále porazili. Myslím si, že celkově se úroveň rybníkového hokeje pořád zvyšuje, dostává se více do povědomí lidí. Top týmů ve špičce je čím dál tím víc. Takže bude stále těžší obhajovat tituly nebo udělat vůbec nějaké úspěchy. My jsme rádi za to finále, k vítězství bylo jen kousek, ale musíme uznat, že soupeř byl sportovně lepší.

Čtěte také

S rybníkovým hokejem nejen pro Světový pohár do Finska aneb Na cestách s Alešem Steklíkem

Připomeňme, co je to ten rybníkový hokej? Je to takový návrat ke kořenům ledního hokeje?
Aleš Steklík: Ano. Hraje se bez brankáře, klasicky se střídá, ale při hře není povolen vůbec žádný kontakt. Je to bezkontaktní sport. Za faul se soupeři připisuje gól. A tak dál a tak dál.
Jakub Mervart: Já mám rád spíše tu kontaktní hru. Tady jsou jen nízké mantinely, aby nelítal puk pryč, aby se hra nezdržovala. Ale jinak je to bezkontaktní. A to i z toho důvodu, že se to hraje jako dříve, tedy na rybníku. Někdo hraje v helmách, my hrajeme s týmovým kulichem na hlavě, máme jen chrániče holení a suspenzor. Není tedy úplně bezpečné hrát do těla, proto jsou tak nastavena pravidla.

A hraje se tři na tři?
Jakub Mervart: Ano, hraje se tři na tři. Střídá se v průběhu hry, hráč za hráče. A liší se to vlastně v podstatě jen velikostí hřiště. Ve Finsku bylo hřiště větší než teď v Itálii. A také velikostí branek. Teď byly jen dva otvory, uprostřed byla branka plná a díry jen po krajích, kam šel dát gól. Ve Finsku byla celá brána volná, takže padalo i více gólů. Tohle bylo těžší a pro nás úplně nové. Museli jsme si na začátku zvyknout, že budeme muset hrát jinak. Tam je hodně důležitý systém, stanovit si nějakou taktiku. Proto jeden hráč bránil vzadu. Paradoxně i mnohem lepší tým může zápas prohrát, když nedá góly.

Pojďme představit celý váš tým.
Aleš Steklík: Tak samozřejmě jsme to my dva, dále Michael Šimončic, pak Petr Kubíček, který byl s námi i loni ve Finsku, potom Míra Poštolka a Honza Řezníček z Nového Města.

Jak dlouho už spolu hrajete?
Aleš Steklík: Já, Kuba a Petr Kubíček spolu hrajeme už asi 15 let. A s kluky, co s námi byli teď v Itálii, se potkáváme třeba v krajské soutěži. Hráli jsme proti sobě.

Mě baví víc klasický hokej, ale úspěchy se lépe udělají v tom rybníkovém. Klasický hokej se nedá příliš skloubit se zaměstnáním.
Jakub Mervart, hráč ASHockey týmu

Vaším domovským rybníkem je Broumar?
Aleš Steklík: Broumar, přesně tak. Letos to konečně vyšlo a zamrzl. Mohli jsme tam trénovat. Jinak trénujeme na opočenském zimním stadionu. Hrajete nejen hokej rybníkový, ale i ten klasický.

Čtěte také

Aleš Steklík, kapitán nejlepších rybníkových hokejistů na světě: Pro kluky z vesnice je to úspěch

Co vás baví víc?
Jakub Mervart: Mě baví víc klasický hokej, ale úspěchy se dají lépe udělat v tom rybníkovém. Klasický hokej se nedá příliš skloubit se zaměstnáním. My tři kamarádi, co jsme začínali od mala, Aleš, já a Péťa Kubíček, jsme všichni šli na vysokou školu poměrně časově náročnou a i práci máme časově náročnou. Takže jsme vůbec rádi, že nás uvolní z práce. Takže na úspěchy je mnohem lepší rybníkový hokej, ale klasický mě baví hodně. Já rád zahraji do těla.
Aleš Steklík: Já mám zase raději rybníkový hokej. Baví mě na něm právě to, že se hraje opravdu pro radost. Mám prostě rád, když se jdu hrou bavit.

Pojďme ještě dovysvětlit, co jste to teď hráli v Itálii za turnaj. Bylo to evropské mistrovství?
Aleš Steklík: Přesně tak. Před rokem to byl ve Finsku světový pohár. A v Kanadě se hraje mistrovství světa. Letos hráli v Kanadě kamarádi od Kolína, z Žabonos, a podařilo se jim tam vyhrát. Takže jsou mistři světa.

Připadal jsem si, že skoro na olympiádě soutěžíme. Hrálo se blízko Bolzana na rychlobruslařské dráze vedle tamního zimního stadionu.
Aleš Steklík, kapitán ASHockey týmu

Jak jste si užili Itálii? Dolehla až k vám olympijská atmosféra, která tou dobou v zemi panovala?
Jakub Mervart: Za sebe můžu říct, že určitě. Měl jsem hodně dobrý pocit i z finále, kdy jsme nastupovali skoro jako olympionici a probíhali jsme zapálenými ohni. Hrála se česká a německá hymna. A jelikož tam bylo i pár dalších českých týmů, tak nám vytvořili téměř domácí atmosféru. Na finále se bylo podívat nějakých 600 lidí. Bohužel jsme nevyhráli, ale atmosféra byla super, moc jsme si to užili. Silným zážitkem bylo i celé okolí Bolzana, vyšlo nám počasí, hrálo se v kulise zasněžených Dolomit, takže nádhera.
Aleš Steklík: Já jsem si připadal, že na olympiádě skoro soutěžíme. Hrálo se blízko města Bolzano na rychlobruslařské dráze vedle tamního zimního stadionu, kde bylo na těch rovinkách připraveno šest hřišť. A i tam byla olympijská atmosféra stoprocentně cítit. Všichni fandili, bylo prostě znát, že tam olympiáda je.

Aleš Steklík a Jakub Mervart ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Co to mistrovství v Kanadě? Už jsme se o tom bavili před rokem, že by vás to lákalo. Ale je to finančně nákladná věc.
Aleš Steklík: Přeci jen, je to Kanada a velká dálka. Sehnat na to finance je náročné. Takže jsme se prostě letos rozhodli pro Itálii. Tam jsme nebyli a chtěli jsme si to vyzkoušet. A moc se nám tam líbilo. Třeba někdy v budoucnu uvidíme, zkusíme se do Kanady dostat přes kvalifikaci, aby to vyšlo levněji. Uvidíme. Neříkám, že ne, ale ani, že ano. Co nepokryje finanční podpora od partnerů a sponzorů, to si doplácíme ze svého. Kdyby nás chtěl někdo podpořit, budeme jen rádi.

Čtěte také

Víte, že i takzvaný „rybníkový hokej“ má své mistrovství světa? Trénuje se na něj v Třebechovicích

Čeká vás ještě nějaký zápas v rybníkovém hokeji, nebo už jen klasicky na zimním stadionu?
Jakub Mervart: Myslím, že letos jsme rybníkovou sezónu ukončili. Ještě uvidíme. Další sezóna začne v září a když nám bude přát počasí a zamrzne nějaký rybník, tak si určitě půjdeme zahrát. A samozřejmě klasicky trénovat na zimním stadionu, kde ještě led máme. Nicméně my hrajeme přes léto i jiné sporty, street hokej a florbal si chodíme zahrát. Jsme parta kluků, které baví sport, účastníme se různých turnajů a snažíme se ukázat v dobrém světle. Pohyb nás baví.
Aleš Steklík: Ještě pořádáme turnaj v rybníkovém hokeji na zimním stadionu v Žamberku 7. března. Snažíme se trošku přispět k propagaci rybníkáče i tímto směrem. Obsazenost týmu v turnaji je plná, ale my hrát nebudeme, jsme pořádající. Ovšem přijedou tam právě úřadující mistři světa z Žabonosy. Takže konkurence bude obrovská.
Jakub Mervart: Každý se může přijít podívat, jak vypadá rybníkový hokej. Bude to samozřejmě trochu modifikované, protože se bude hrát na zimním stadionu. 7. března už asi nebude zamrzlý rybník. Tak jsme modifikovali pravidla na zimní stadion, ale bude to určitě stát za to.

Našimi hosty byli Aleš Steklík, kapitán letošních vicemistrů Evropy v rybníkovém hokeji, a jeden z jeho spoluhráčů Jakub Mervart. Moc děkuji za rozhovor. A ještě jednou k tomu parádnímu úspěchu blahopřeji. Jste skvělí.