Naděje českého autokrosu Michal Hrčka: Na závodech mě baví adrenalin a rychlost, všechno dohromady
Když jedenáctiletý Michal Hrčka ze Slatiny nad Zdobnicí začínal před sedmi lety s autokrosem, tak ještě ani neuměl pořádně vylézt na stupně vítězů. Zato v bugině už byl jako ryba ve vodě. Pravidelně jezdí autokrosové závody, kde se v nejmladší kategorii stal v minulé sezóně mistrem republiky.
A na závodech ve španělské Valencii v obrovské světové konkurenci obsadil Michal úžasné čtvrté místo. Velkou oporu má ve svém tátovi, pod jehož rukama se v autodílně rodí závodní speciály a buginy. Oba Michalové, starší a mladší, jsou našimi hosty.
Tak se pochlubte největšími úspěchy. Vím, že se neradi chlubíte, tak Michale starší, co se Míšovi všechno povedlo?
Michal Hrčka starší: Míšovi se daří stále, povedlo se mu hodně věcí. Má samozřejmě dva tituly mistra Český republiky, dva tituly vicemistra v nejmladší kategorii. Když začínal ve čtyřech letech, tak byl ještě i třetí. A už v těch čtyřech letech opravdu dokazoval, že mu to půjde a že umí.
Bavilo tě ježdění od začátku, Michale?
Michal Hrčka mladší: Bavilo mě to hodně.
Závodění mě baví od začátku. Jezdím od svých čtyř let a na závodech rychlostí třeba 100 až 120 kilometrů v hodině.
Michal Hrčka mladší, autokrosový závodník
Michale starší, vy jste také závodil?
Michal Hrčka starší: Já jsem kdysi dávno závodil, ale to je snad asi 25 let zpátky, tedy už hodně dlouho. K autům mě samozřejmě také přivedl můj otec. Vždy to tátové takto táhnou. Ovšem tak dobrý jako Míša jsem zdaleka nebyl, určitě ne.
Čtěte také
Kde vůbec trénujete? Když se řekne autokros, tak se mi okamžitě vybaví Štikovská rokle.
Michal Hrčka starší: Ano, Štikovská rokle u Nové Paky, to je Mekka českého autokrosu. A co se týče trénování, je to hodně složité, protože tratě jsou víceméně otevřené jen na samotné závody. Je problém s hlukem i s prachem. Lidé si bohužel v některých případech staví nové domy hned někde u tratí, i když ta je tam třeba už půl století. Pak nastávají problémy, lidé si stěžují na hluk a na prach, takže se tam moc jezdit nedá. Pokud tedy potřebujeme vyzkoušet auto, musíme vyjet za barák někam na pole, na louku. Ale tam si zase stěžují zemědělci. Nemáme to jednoduché.
Kolik času tedy trávíte na závodních okruzích? Určitě to budou víkendy.
Michal Hrčka starší: Samozřejmě, to je celý víkend. V pátek ráno se nakládá auto do vleku, nakládají se díly, musíme vzít nějaké jídlo na celý víkend, a většinou v pátek po obědě vyrážíme, abychom stihli technické přejímky a nějakou administrativu na závodech. Finále se pak jezdí v neděli odpoledne. A když jsou závody někde daleko, třeba i 200 km od domova, tak přijíždíme často pozdě v noci. Ale vás to zkrátka baví.
Čtěte také
Míšo, jakou rychlostí jezdíš na těch tratích?
Michal Hrčka mladší: Tak zhruba 60 až 100 kilometrů v hodině.
Michal Hrčka starší: Má i třeba 120 kilometrů v hodině, záleží to na konkrétní trati
Pojďme představit vaše buginy. Vím, že teď zkusíte silnější stroj, ale předtím to byly jak výkonné mašiny?
Michal Hrčka starší: Když to vezmu od začátku, v dětské kategorii od pěti let to jsou buginky, říká se tomu Racer Buggy 160. Tady se jede republikové mistrovství od pěti do osmi let. V tom voze je čtyřtaktní jednoválcový motor, neřadí se, je tam variátor, takže to je takový základ pro malé děti. To se jen sešlápne a jede. A pak je další kategorie 125, ve které byl Míša minulý mistrem. To už je, dá se říct, zmenšená velká bugina. Šasí, podvozek je z chrom-molybdenových trubek kvůli pevnosti a váze, je tam čtyřtaktní jednoválcový motor. Tam už se řadí sekvenční převodovkou. Motor má po úpravě kolem 24 koní a auto váží kolem 130 kilogramů. Na trati už je hodně rychlé a živé. A pak po těch 125 je 250, kterou letos už Míša osedlá.
Je to časově i finančně náročný sport. Důležité je mít nějaké servisní zázemí. Pak je to ovšem radost, když vidíte, že se klukovi daří.
Michal Hrčka starší, výrobce závodních speciálů
Už jste buginu 250 testovali?
Michal Hrčka starší: Ještě jsme ji netestovali, teď ji dokončujeme. Potřebujeme ještě doladit nějaké detaily, elektroniku atd. Ale už se nám to blíží. Všechny naše závodní stroje vznikají v našich dílnách. Na některé specializované záležitosti samozřejmě potřebujeme někoho dalšího, co se týče elektroniky, motorů atd.. Jsou to všechno ale profesionálové. I když to jsou dětské kategorie, tak ta technika je už profi závodní stroj.
Čtěte také
Míšo, co tě na tom závodění nejvíc baví?
Michal Hrčka mladší: Ten adrenalin. Rychlost a všechno dohromady.
Jezdí to pořádně rychle. A co bláto? Nevadí ti, že jsi třeba po závodě hodně špinavý?
Michal Hrčka mladší: Tak to mi docela vadí. Ale není to nic strašného.
Byl už i nějaké nehody?
Michal Hrčka starší: Ke kolizím a nehodám samozřejmě dochází, to k závodům patří. Pár nehod už má Míša také za sebou. Naštěstí to nebylo nic moc vážného, žádné zranění.
Jak se závodilo ve Španělsku? Ve Valencii Míša soutěžil se světovou konkurencí. Jak se ti tam jelo, Míšo?
Michal Hrčka mladší: Jelo se mi tam hodně špatně. Bugina neměla vůbec výkon. Měla i špatné tlumiče, vůbec se mi nelíbila.
Michal Hrčka starší: Vůz jsme měli půjčený. A Míšu dělila jedna tisícina vteřiny od medaile.
Čtěte také
Měli jste čas poznat také nějaké krásy Španělska?
Michal Hrčka starší: Abych přiznal, na to jsme neměli čas. Bylo to opravdu hodně časově náročné. Bohužel ani počasí nám tam nepřálo, těšili jsme se na sluníčko, ale den po tom, co jsme odletěli, tam nastaly velké povodně. Kdybychom tam zůstali o den déle, tak bychom se možná domů nedostali. Počasí bylo škaredé, pršelo, stále se odkládaly starty, takže to bylo opravdu časově náročné. A byli jsme z toho hodně vyčerpaní.
Co byste poradil rodičům, kteří by třeba chtěli také jednou vidět svého synka za volantem závodní buginy?
Michal Hrčka starší: Je to časově i finančně velmi náročný sport. Doporučuji se přijet podívat někam na závody, ať děti autokros uvidí. Podívají se na techniku, co to všechno obnáší. Důležité je také mít nějaké servisní zázemí, musíte mít čas a v neposlední řadě finance. Pak je to ovšem radost, když vidíte, že se klukovi daří a někam to vede. Tak to je prostě radost.
Našimi hosty byli Michal Hrčka starší a Michal Hrčka mladší. Jedenáctiletý úspěšný autokrosový závodník a jeho táta, oba ze Slatiny nad Zdobnicí. Moc děkuji za rozhovor a těším se na další úspěchy a medaile.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
