Nevzpomínejme už s nostalgií na salon republiky, Hradec odšpuntujme do 21. století, říká primátorka

Jak vy osobně vnímáte význam 17. listopadu?
Vnímám 17. listopad jako jeden z klíčových dní, respektive svátků, které máme v naší zemi. Nejen ve vztahu k událostem let 1939 a 1989, ale je to velmi důležité symbolické připomenutí si toho, co pro nás svoboda a demokracie znamená. Co někteří byli schopni obětovat ve prospěch těchto důležitých hodnot, které by měly být určující pro naši zem. Takže tento velmi důležitý den si každoročně připomínám s celou naší rodinnou. Většinou ten den trávíme i na náměstí Václava Havla v prostorách Univerzity Hradec Králové. To je pro mě domovská Alma mater, takže se tam vždy ráda vracím.

Většinou ti, co mluví o nové totalitě, k demokracii moc velký vztah nemají. Přijde mi to až paradoxní a trošku smutně úsměvné.
Pavlína Springerová, primátorka Hradce Králové

Sametovou revoluci jste zažila v poměrně mladém věku. Co ve vás zůstalo z té doby?
Část rodiny žila v emigraci, můj prastrýc emigroval do Belgie, čili celé dětství jsem vnímala, že něco není v naší zemi v pořádku. Protože naše rodina se nemohla potkávat. Takže z tohoto úhlu pohledu jsem to období vnímala jako nesvobodné. A rok 1989, přestože mi bylo 12 let, jsem prožívala neskutečně intenzivně s rodiči. Pamatuji si, že jsme chodili v Hradci na demonstrace a to pro mě bylo velmi emotivní, ačkoliv jsem určitě ne všem situacím a kontextům rozuměla. Ale ne nadarmo jsem potom šla studovat politologii, to je pravda.

Byly nějaké strachy v tom dalším období?
Nebyl to ani ne strach, ale určitě jsem intenzivně prožívala to, co se dělo potom na začátku devadesátých let, kdy se řešilo rozdělení Československa. Tehdy to pro mě bylo citlivé, myslela jsem si, že Československo je určitou jistotou, přestože to byl do velké míry umělý koncept vytvořený po roce 1918. Prošli jsme si potom velmi komplikovanými politickými etapami, ale jsem ráda, že jsme nikdy dramaticky nesešli z té správné cesty, byť nějaké odbočky bychom u nás také našli.

Z úst některých politiků se začínají objevovat slova o nové totalitě. Je to v pořádku?
Většinou ti, co mluví o nové totalitě, jsou právě těmi, kteří k demokracii moc velký vztah nemají. Takže z jejich úst mi to někdy přijde až paradoxní a trošku smutně úsměvné. Podle mne neexistuje žádný dokonalejší režim či řád, než je demokracie. A jde o to, jak my s demokracií nakládáme, jak se s ní popasujeme. A přestože má svá úskalí a nedokonalosti, tak je to potom především o lidech.

Čtěte také

Efektivita a výkon jsou pro mě důležitější než genderové pojetí, usmívá se první hradecká primátorka

Máte radost, že i v našem regionu mají lidé stále chuť si tuto událost připomínat?
Mám pocit, že stále existuje velká část lidí, která si velmi ráda 17. listopad připomíná jako něco, za co stojí vyjít do ulic. Velmi ráda chodím také 17. listopadu ke Klicperovu divadlu, takže lidé stále ctí odkaz 17. listopadu. A já jsem ráda za tuhle docela velkou komunitu lidí. Nejsem životní pesimista, to není můj přístup k životu. Ale zároveň jsem si vědoma toho, že demokracie čelí ve střední Evropě nelehkým časům, když se podíváme na výsledky voleb v některých okolních státech. Z toho zažívám trošku nepříjemné pocity, ale stále si myslím si, že u nás je ten směr, řekněme, dobře nastoupený a věřím, že lidí, kteří si budou chtít připomínat 17. listopad, bude stále dost.

Jediným cílem a záměrem, na který bychom měli ve vedení radnice stále myslet, jsou prostě zájmy občanů Hradce Králové.
Pavlína Springerová, primátorka Hradce Králové

Stále vnímáte jako něco mimořádného, že jste primátorkou krajského města?
Vnímám to jako obrovský závazek. Nebudím se každé ráno s tím, že je to něco výjimečného, ale často o tom přemýšlím. Ne z důvodu potřeby a důležitosti, ale z důvodu oné zodpovědnosti, která je s tím pojena. Faktem ale je, že když se zamyslíme, že první starosta Hradce Králové byl zvolen v roce 1851, tak to byla dlouhá doba, zhruba 170 let, kterou naše město potřebovalo k tomu, aby mělo poprvé ženu v čele. A já osobně mám svůj vlastní závazek, a to je podnítit mladé ženy k tomu, aby byly aktivní, aby třeba jednou převzaly to primátorské žezlo po mně.

Čtěte také

Primátorka Hradce Králové Pavlína Springerová v novoročním rozhovoru s moderátorem Karlem Sladkým

Myslíte si, že žena má trochu jiné vidění věcí, než tomu bylo u vašich předchůdců?
Nevím, jestli se vše odvíjí od toho, zda je člověk žena či muž. Určitě to jsou důležité parametry, ale rozhodující je vždy osobní nastavení člověka. Já jsem člověk, který má rád práci v týmu, dokáže vnímat problémy, snad mám nějakou míru empatie i díky své předchozí práci. A za mne jsou ony osobnostní charakteristiky nejdůležitější.

Na sociálních sítích se stále objevují hlášky typu: pokud se chcete bavit, jeďte raději do Pardubic. Není v tom trošku pravdy?
Já se také někdy jedu pobavit do Pardubic, ale na druhou stranu mám ráda to hradecko pardubické škádlení. Ale samozřejmě vždy v tom dobrém. Souhlasím s tím, že Pardubice se v posledních letech velmi intenzivně rozvíjely a řekla bych, že v některých projektech se dostaly před Hradec. O to je to větší výzva pro nás, abychom možná už nevzpomínali s nostalgií na salon republiky, ale Hradec trošku odšpuntovali do 21. století, které už má dvě dekády za sebou.

Čtěte také

S Pavlínou Springerovou nejen po Latinské Americe aneb Osada Dubina na Orlici versus Bolívie

Jste rok ve funkci, jak se tedy hodnotíte?
Rok ve funkci, to je bez jakékoliv míry alibismu, velmi krátká doba. Protože když si představíte, jak dlouho se připravuje nějaký projekt, tak čtyři roky vám utečou jako voda a prosviští mezi prsty. Pak si říkáte, jsem ráda, že máme stavební povolení na nějakou akci, kterou jsme před čtyřmi lety zahájili. To je velmi frustrující a já jsem člověk, který nesmírně rád vidí výsledky.

Jste člověk, kterého překážky posilují?
Je to tak, překážky mě asi posilují celoživotně. Zpočátku jsme se pokusili udělat koaliční uskupení, které bude, řekněme, co nejsilnější v tom možném segmentu, který se nabízel. Ale dopadlo to tak, že ten problematický člen koalice se neprojevil jako správný parťák. Ale nejsem člověk, který by se chtěl zabývat nějakými osobními spory. To bych nemohla být v politice. Ovšem možná byste se divili, že i na akademické půdě často emoce planou. Ale rozdíl mezi akademickou a politickou půdou je jeden, a to zásadní. Když jsem byla zvolena děkankou, tak jsem si vybírala svůj tým, stanovovala svoje proděkany. V pozici primátorky jste limitována volebními výsledky, čili ty karty rozdávají voliči. Je to tak v pořádku, ale je potřeba o to citlivěji ladit svůj tým a diskutovat s ostatními koaličními partnery. A já musím říct, že z výsledku, který teď máme v rámci vedení města, mám radost. Za mne je ideální stav takový, kdy řešíme s kolegy problémy a vůbec nemáme v hlavách to, že je každý za jinou politickou stranu. Protože jediným cílem a záměrem, na který bychom měli stále myslet, jsou prostě zájmy občanů Hradce Králové.

Čtěte také

Přes 30 let čekali fotbalisté a fanoušci v Hradci Králové na novou arénu. Teď je sen skutečností!

V čem je podle vás Hradec Králové unikátní?
Jsme vcelku standardní město z hlediska řízení a rozhodování. Já jsem byla velmi mile překvapena, když jsem přišla na magistrát, nastavením některých věcí a procesů i funkčností. Samozřejmě řešíme i to, že se nám některé věci nelíbí. Ale mám ráda jedno specifikum Hradce, které snad ani nesouvisí s politikou, ale s tím, co v Hradci máme a možná si to ani neuvědomujeme. A to jsou hradecké lesy. Tam se může každý vyvětrat, MHD nebo na kole dojet do lesů a není to standard. Tohle skutečně všechna města nemají.

Pro rozvoj města by bylo ale dobré schválit i nový územní plán, na což Hradec bohužel čeká 13 let.
Je to neuvěřitelné. Teď mohu říct, že podle plánu by nový územní plán měl být schválen zhruba v polovině roku 2025. Jsou to opět neskutečně dlouhé procesy.

Čtěte také

Královéhradecká radnice hledá stabilního strategického partnera prvoligového fotbalového klubu

Proč se to nedaří?
Protože tam jsou nějaká pravidla, veřejné projednání a s tím související záležitosti, zapracování změn, které se udály v mezidobí od toho starého plánu až po současnost. Pevně věřím, že už se to dál posouvat nebude, protože nový územní plán samozřejmě otevře možnosti rozvoje města v kontextu dostupného bydlení, čili objeví se tady nové lokality pro výstavbu družstevního, nájemního i vlastnického bydlení. A to je zásadní, byť to není samospásné. Máme tady další výzvy, jako jsou kapacity ve školkách či ve školách. Ovšem investice, které budeme potřebovat na údržbu a rozvoj školské infrastruktury jsou obrovské. Rozpočet města by na to stačil, neměli bychom na mandatorní povinné výdaje. Ale prostě do majetku města je potřeba kontinuálně investovat a pokud se tak neděje, tak pak samozřejmě chátrá a ta ztráta se kumuluje.

Co je vůbec největší prioritou?
Těch priorit je více a jsou, řekla bych, na podobné úrovni důležitosti. My zároveň víme, že město i kraj stárnou, čili musíme velmi dbát na sociální oblast, potom je velmi důležitá oblast bydlení, různých dalších investičních projektů.

Pavlína Springerová a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Je třeba Hradec Králové připraven na takovou hvězdu, jakou je Ed Sheeran?
My jsme byli v komunikaci s pořadateli už několik měsíců předtím, než tato pecka vešla ve známost veřejnosti. Udělali jsme si nějaké základní úvahy a analýzy, na základě nich jsme kývli, že to zvládneme. Ale ten nápor bude veliký. Bude to především o dopravním náporu, budeme nutně potřebovat dramatické posílení veškerých dopravních možností spojů. Ale věřím, že to přinese velmi významné příjmy jednak podnikatelům v Hradci Králové, nejenom ubytovacím zařízením, ale i restauratérům a všem, kteří poskytují nějaké služby. Ovšem přinese to částečně i diskomfort, ale myslíme si, že přínosy budou dramaticky větší. Za nás bude důležité, aby byli lidé spokojeni.

Říká primátorka Hradce Králové Pavlína Springerová, která byla naším svátečním hostem. Děkuju za rozhovor.