Nevěřte všemu, co na netu vidíte! Kluci Darek a Jakub s filmem o fake news vyhráli Febiofest
Mezinárodní filmový festival Febiofest se letos věnoval mimo jiné fenoménu fake news, šíření falešných zpráv na internetu. A se svým snímkem o vybuchlém telefonu zazářili mladí Východočeši Darek Husták a Jakub Syrovátka s pomocí Dominika Macháčka. Všichni tři jsou teď ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové.
Vybuchlý telefon, o čem jste to vlastně točili?
Bylo to o fake news a hoax. Vybrali jsme si téma vybuchlého telefonu, protože nás napadlo a přišlo nám reálné a uvěřitelné.
Všechno jste měli propracované a vymyšlené do detailu. Moc gratuluji k úspěchu, vyhráli jste kategorii krátkých amatérských snímků. Čekali jste takový úspěch?
Rozhodně ne. Nemysleli jsme si, že dostaneme nějakou cenu, že se ani neumístíme na stupních vítězů. A dokonce jsme ani nečekali, že tam pojedeme na vyhlášení. A najednou bum.
Kolik je vám roků?
Darek Husták: Teď je mi 13 let.
Jakub Syrovátka: A já mám 14 let.
Takže 8. a 9. třída ZŠ, neuvěřitelné. A Dominik to celé zaštítil. Vy máte vystudovanou Janáčkovu akademii múzických umění, učíte a pomáháte nadaným chlapcům. Je to tak?
Je to tak, studoval jsem tři roky na vysoké škole a s kluky se známe už léta. Tak jsme si právě řekli, že uděláme takový film jen pro srandu. Vůbec jsme nedoufali v takový úspěch, což nás velmi těší. Ale já jsem v tom projektu opravdu pracoval jen jako supervizor. Nechal jsem to celé na klukách, měl jsem jen takový dramaturgický dohled, řekněme. Směřoval jsem je a nechtěl jsem jim do toho moc zasahovat.
Téma fake news je v podstatě jednoduché. Vytvořit nějakou imaginární, falešnou zprávu, to není nic nerealizovatelného.
Darek Husták, Jakub Syrovátka a Dominik Macháček, vítězové Febiofestu
A bylo to potřeba?
Na začátku jsme při té dramaturgii měli debaty, co bude nosné. To bylo to nejnáročnější. Samozřejmě byla kolem toho kupa zábavy. Potom samotný střih dělal Darek, režii a scénář Kubík, takže si to kluci udělali sami. Jen s tím střihem jsem jim trošku pomohl.
Vždycky se trochu pokoušeme. Tvůrčímu procesu předchází hádka, která ale má za výsledek hezkou věc
Dnes si budeme povídat o pohádkách, ale také o tom, jak se takové pohádky z Krkonoš a jeho podhůří natáčí. Protože to právě teď zaměstnává dva mladé filmaře z Trutnova Denisu a Petra Špetlovi, kteří jsou partnery nejen na filmařském place. A vzali s sebou i třetího do party, dceru Anežku. Je jí rok a čtyři měsíce.
V dnešní době se dá natáčet skutečně na cokoliv, včetně mobilních telefonů, které jsou velmi kvalitní. Tak kluci, na co jste točili? Na telefon nebo skutečnou kamerou?
My jsme točili na zrcadlovku, ale jsou tam i nějaké scény natáčené telefonem. Ty my jsme natáčeli poslední den.
Zrcadlovka, tedy fotoaparát, jestli to správně chápu. Téma Febiofestu bývá dané. A tématem 6. ročníku soutěže bylo šíření falešných poplašných zpráv na internetu, fake news a hoax. Líbilo se vám to téma od začátku?
Určitě ano, právě kvůli tomu jsme se rozhodli, že bychom to mohli zkusit. Protože si myslím, že se všichni tři v tom alespoň trochu pohybujeme, víme, o co jde. A takové téma nabízí spoustu možností, protože vytvořit nějakou imaginární, falešnou zprávu, je v podstatě jednoduché. Není to nic reálného.
Jak dlouho trvalo, než jste se konkrétně domluvili, jak bude snímek vypadat? Protože asi jste těch nápadů měli víc?
Darek Husták: Když jsme se poprvé sešli, tak jsme si pořádně řekli, co vlastně chceme udělat. To jsme potom pořád nějak upravovali, aby to k něčemu vypadalo. Trvalo to dohromady asi týden. A pak jsme se vrhli na natáčení.
Dominik Macháček: Celé to trvalo týden, 14 dní. Dělali jsme dlouhou dramaturgii, která byla nejdelší z celého procesu. Samotné natáčení a střih, to probíhalo během tří dnů.
Když se udělá správný dramaturgický plán, tak to potom už hezky odsýpá, jak se říká. Inspirovali jste se na internetu?
Samozřejmě jsme se inspirovali na internetu nějakými poplašnými zprávami. Byly tam tedy některé hodně zajímavé zprávy. Sám se divím, že tomu ještě někdo věří.
Co tě Darku nejvíc zaujalo?
Hodně mě zaujala zpráva, která byla hodně rozšířená v minulosti, že se mléko recykluje.
Ještě jsme neřekli, jak jste přišli na to, přihlásit se do takové soutěže. Někdo vám o tom řekl, Darku?
Ano, v ZUŠ v Náchodě chodím na dramatický obor společně s Kubou, vede nás paní učitelka Petra, která ví, že se věnuji střihu a natáčení. Ta mi o tom řekla. Podíval jsme se na to a řekl jsem si, že to je zajímavé. Řekl jsem o tom i Kubovi a on se hned zapojil, pomohl mi. Řekli jsme ještě Dominikovi a ten nám hned pomohl.
Dominiku, vy učíte básničky, písničky, hrajete divadlo, ale natáčení filmu? To také spadá pod ZUŠ?
To úplně nespadá pod základní uměleckou školu, nejsou na to zatím žádné osnovy, ale právě díky úspěchu kluků jsme si s panem ředitelem řekli, pojďme to víc rozjet. A od září poběží při základní umělecké škole filmový obor nebo filmové oddělení, filmový ateliér. Tam budeme s lidmi, kteří mají chuť se přihlásit, točit filmy, dělat různé spoty, zabývat se filmovou tvorbou.
Kluci, vy jste tedy kameramani, střihači a dramaturgové. Byli jste i herci nebo na jste si na to někoho najali?
Oba dva jsme si zahráli ve filmu. Jak to bylo narychlo, tak se nám sehnat herce nepovedlo. Takže jsme dali kameru na stativ a šli jsme si sami zahrát.
Výborně a kde jste natáčeli?
Na různých místech, ale všechno bylo v Náchodě. Například u mě doma, pracovna táty byla pracovna tvůrce onoho hoaxu, poplašné zprávy. Náměstí nám pomohlo na vytvoření scén, kdy se poplašná zpráva rozšiřuje.
Snímek je zveřejněný na internetu?
Rozhodli jsme se, že náš snímek dáme na můj kanál YouTube Jakub Syrovátka.
Co škola, nešla v tomto období, kluci, trošku stranou?
Zbývalo málo času na střih, na odeslání do soutěže, byl tam daný termín, takže jsem jeden den nemohl jít do školy. Musel jsem celý den jen stříhat.
Vraťme se ještě k fenoménu falešných zpráv. Vy jste z generace, která považuje vyhledávání informací na internetu za samozřejmost. Je podle vás těžké rozeznat, jestli je zpráva pravdivá nebo falešná?
Pokud je ta zpráva opravdu dobře promyšlená a vymyšlená, tak je někdy fakt těžké poznat, jestli je reálná nebo ne. Protože ten člověk to mohl promyslet do detailů, aby tomu někdo uvěřil.
My v rozhlase i z toho důvodu máme dvojí stupeň ověřování informací. Co byste vy doporučili vaší generaci dětí, jak postupovat? Je možná nějaká forma vzdělávání v tomto směru?
Hodně se odkazuje na mediální gramotnost. Určitě plánujeme dál tvořit taková videa a spoty. Protože si myslíme, že kluci vytvořili něco, co docela dost alarmuje právě o fake news a falešných zprávách. Jsou tam prvky varování. Poslední slova zní: ať si dávají lidé pozor a nevěří všemu, co vidí na internetu. Tak varuje hlavní hrdina na konci filmu. A jak říkal Darek, někdy je velmi těžké zprávu ověřit. A problém je, že si děti nechtějí hledat informace. Prostě se podívají, vidí a dobrý. Je to tak automaticky.
Úspěch vás tedy motivoval k tomu, že budete pokračovat. Tak se budeme těšit na další snímky ve vaší režii a dramaturgii. Kluci, půjdete touto cestou?
Samozřejmě. Budeme rádi, když nám to ZUŠka umožní a budeme moci pokračovat dál.
Související
-
V ZUŠ učím děti sdílet hodnoty, radost i pláč. Chci jim ukázat společnou práci a zodpovědnost
Bc. Jaroslava Komárková, ředitelka ZUŠ Jičín, je nejen výbornou pedagožkou, ale i manažerkou. Významně oživuje kulturní a společenský život města Jičína.
-
Virtuální realitu využívá v reálné výuce jako jedna z prvních v republice ZUŠ Střezina
Vytvořit sochu bez hlíny, nebo namalovat obrázek bez barev? Virtuální realita je reálná na ZUŠ Střezina v Hradci Králové, kde pomáhá při výuce.
-
Můj život se 'zuškou'. Pavel Kováříček za 35 let v čele ZUŠ v Rychnově vychoval tisíce dětí
Dnes se za hudbou podíváme do Rychnova nad Kněžnou, kde stál v čele tamní Základní umělecké školy celých 35 let pan ředitel Pavel Kováříček.
Nejnovější zprávy
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
