Několik výstřelů v roce 1942 navždy změnilo život Antonína Burdycha. Ztratil celou rodinu

Antonín Burdych na pietním místě na Končinách

Libuše volá Londýn... Psal se rok 1942 a legendární vysílačka se naposledy ozvala z Náchodska. V kopcích nad Červeným Kostelcem skončila operace Silver A. Zátah gestapa 30. června a následné popravy znamenaly také konec podkrkonošské odbojové skupiny S 21 B, složené ze Sokolů a učitelů.

Z rodiny Burdychovy, která ukrývala na Končinách radiotelegrafistu zpravodajského výsadku Silver A Jiřího Potůčka, zůstaly naživu jen dvě děti. Mladšímu Toníkovi bylo tehdy 8 let.

Letos je panu Antonínu Burdychovi 84 a mimo jiné převzal ocenění Osobnost Červeného Kostelce za celoživotní historicko-vzdělávací činnost. Tehdy v létě roku 1942 se jeho život několika výstřely navždycky změnil.

Redaktorka Romana Pacáková se na ta místa, kde prožíval šťastné dětství až do chvíle, kdy jednoho červnového odpoledne ztratil celou rodinu, vydala spolu s ním.

Rodina Antonína Burdycha poskytla poslední úkryt gestapem štvanému radiotelegrafistovi skupiny Silver A Jiřímu Potůčkovi. Osudného 30. června 1942 gestapo objevilo jeho úkryt v tajné místnosti Burdychova stavení na Končinách u Červeného Kostelce. Radista Jiří Potůček byl členem paravýsadku, který měl na svědomí atentát na Reinharda Heydricha, a byl tam dočasně ukryt členy místní odbojové organizace S 21 B.

Když rodiče položili život za vlast, pro mě je pak snadné „jenom" o tom vyprávět.
Antonín Burdych

Z obklíčení gestapa unikl a padl až u Trnové u Pardubic, kam se během noci a následujícího dne dostal. Gestapo při zátahu na Končinách zastřelilo Toníkova otce, pozatýkalo jeho rodiče, prarodiče, strýce a tetu Satranovi, a také další osoby a o pár dní později je na pardubickém Zámečku popravilo.

Viděno očima malého kluka...
Osmiletý Toník Burdych se vrací jako každý den pěšky domů ze školy z Červeného Kostelce. Je 30. června, ale nenese vysvědčení a prázdniny mu ještě nezačínají. Němci v protektorátu zavedli školní docházku do 15. července.

Rodinná fotografie - Burdychovi 1938

Chlapec jde lesní cestou k osadě Končiny. Domů je to jen pár set metrů. Těší se na borůvkové knedlíky, které mu maminka slíbila, a na které si předchozího dne sám nasbíral borůvky. Netuší, že už mu je před chvílí doma spořádalo gestapo.

Zaslechne divné rány, myslí si, že na Končinách skládají truhláři fošny. Jak by ho mohlo napadnout, že to u jejich domu střílejí gestapáci po tatínkovi…

Kde máte parašutistu!!??
Šli najisto. Stavení Burdychových přepadli a rodinu překvapili. A hned hledali skrýš. Otec Antonín Burdych chtěl parašutistu varovat, proto se gestapákům vytrhl a utíkal. Němci po něm začali pálit a to Jiří Potůček dobře slyšel, stejně jako bourání zdi v místě, kde gestapo tušilo skrýš. Vzal dvě nabité pistole a připravil se na útěk.

Burdychův statek

Nacisté v domě dostrkali dědečka Antonína Burdycha k poklopu na půdě. Ten byl jediným přístupem do tajné skrýše dlouhé tři metry a široké asi metr a půl. Když dědeček odhrabal seno, poklop se náhle odklopil a Jiří Potůček ze skrýše začal pálit. Přitom zasáhl do ramene i dědečka a ten při pádu strhl ze schodů všechny gestapáky.

Poslední živý člen výsadku Silver A spustil nerovný a heroický boj o svůj život. Bos, se dvěma pistolemi v rukou, vyrazil ze skrýše a běžel asi pět metrů po půdě do vikýře pro podávání sena. Seskočil ze tří metrů na zem a rychle vběhl do blízkého žitného pole, porostlého do úrovně hlavy. Němci po něm stříleli, telegrafista však z obou pistolí palbu opětoval. A Němcům zmizel. Zamířil do Pardubic. Slabý, uštvaný a v malých botách, které dostal při útěku od manželů Stolínových. Aby v nich mohl chodit, musel jim uřezat špičky. Za dva dny v lesíku v Trnové, kde má dnes pomník, vysílený usnul. Spícího ho tam ráno zezadu zastřelil český četník Karel Půlpán.

Rodné stavení Antonína Burdycha na Končinách

Toníkův otec měl po útěku v těle šest kulek a silně krvácel. Českého četníka, který ho našel ležet v lese, ještě prosil, ať ho zastřelí, že nechce Němcům nic vyzradit. Avšak na příkaz gestapáků ho musel místní zemědělec naložit na vůz a odvézt do Červeného Kostelce k doktorovi. Antonín Burdych cestou vykrvácel.

Odbojáři udělali osudovou chybu
Když hledali pro Jiřího Potůčka další úkryt, zkontaktovali doktora Viléma Dvořáčka, který měl v rodině Němce z náchodské policie. Tomu se hned svěřil, že ho navštívil Sokol Ladislav Satran. Pro toho si policisté přijeli do školy v Bohdašíně a v Červeném Kostelci z něj po hrozném týrání dostali, kde se parašutista ukrývá. Zrádný doktor Vilém Dvořák se chtěl otrávit, nakonec léčil tyfus v Terezíně.

Proč byly Končiny a Bohdašín ušetřeny?
Obci Bohdašín a osadě Končiny hrozilo v červenci 1942 kvůli ukrývání parašutisty Potůčka vypálení jako Lidicím a Ležákům. Obyvatelé proto měli veliký strach.
Tehdejší přednosta náchodského policejního úřadu Jan Chudoba znal hradeckého šéfa gestapa a možná na něj i leccos věděl, a tak ho přemlouval, ať obce ušetří, ať zavolá K. H. Frankovi. A nakonec uspěl.

Končiny - rodný dům Antonína Burdycha

Zvrátit likvidaci dalších dvou obcí pomohly i velké mezinárodní protesty po vypálení Lidic a Ležáků.

Aby se nezapomnělo...
Pan Antonín Burdych i přes těžko představitelnou tragédii, která ho potkala v tak útlém věku, prožil naplněný život. Je usměvavý a optimistický člověk, jako byli, a v jeho vzpomínkách zůstali, jeho rodiče i prarodiče.

Přes svůj úctyhodný věk se stále dělí o své zážitky a celou historii událostí na Končinách se širokou veřejností. Jezdí na besedy, do škol, účastní se pietních akcí. Zpočátku pro něj nebylo lehké o tom mluvit. Ale za ta desetiletí už si zvykl.

Jak říká: „Když rodiče položili život za vlast, pro mě je pak snadné „jenom" o tom vyprávět." Snaží se, aby se nezapomnělo. A svým vnoučatům by přál, aby prožila život ve svobodě a v demokracii a nikdy nemusela zažít to, co on.

Památník obětem nacismu na Bohdašíně
Spustit audio

Související