Natočil filmy o krásách Krkonoš i Jizerských hor. A pustil se do příběhu kouzelného Moravského krasu

8 fotografií

Připomínáme si výročí sametové revoluce, jaké jsou vaše vzpomínky na tyto události?
Já jsem v té době, v roce 1989, začal studovat v Moskvě. Ne proto, že bych byl bolševik, ale protože tam byla nejlepší houslová škola na světě. Pro Sovětský svaz tenkrát byl sport a kultura, dvě disciplíny, kterými se snažil dokazovat, že je socialistický režim nejlepší. A skutečně vybrali ty nejlepší talenty, o které pečovali, a vybudovali vynikající houslovou školu. Moskevská konzervatoř byla absolutně nejlepším institutem s množstvím vynikajících umělců z celého světa. Jako houslista jsem chtěl hrát nejlépe, takže jsem tam mířil. Ale měl jsem problémy se tam dostat, protože otčím mého nevlastního bratra měl disidentskou minulost, dokonce byl za komunistů zavřený společně s Petrem Pithartem i Václavem Havlem. Ale nakonec jsem do Moskvy odjel a sledoval, kdo je to ten Gorbačov z pohledu Ruska. Bylo to zajímavé, ale pak se objevil Jelcin a to byl zlom, kdy Sovětský svaz končil, rezignoval Gorbačov a byla ohromná naděje v Jelcinovi. Ovšem kam se to pak zvrtlo jeho spoluprací a přátelstvím s Putinem, to dnes víme. Moji známí Rusové jsou z toho zděšení.

Máme tam chalupu, táta ji koupil s maminkou, když mně byly asi dva roky. Takže do Krkonoš koukám doprava a do Jizerek doleva.
Viktor Kuna, cestovatel, režisér, producent a hudebník

Jakým způsobem se k vám dostávaly informace, co se u nás děje?
To je výborná otázka, protože z finančních důvodů jsme nemohli létat každý měsíc do Prahy. Vždy jen jednou za půl roku po semestru, výjimečně na nějaký koncert. Takže jen z krátkých telefonátů s tátou a mámou jsem věděl, že se v Praze něco děje, protože ruská televize to samozřejmě nedávala. Takže jsem to opravdu půl roku sledoval jen zpovzdálí. Nicméně měl jsem to štěstí, že jsem zrovna 15. listopadu přiletěl do Prahy a přišel 17. listopad. A 10 dnů jsem se skutečně účastnil demonstrací na schodech Rudolfina, vedle mě stál Václav Hudeček, kolega Svěcený, najednou všichni mluvili o demokracii. Ale potom jsem si zase zabalil kufry a odletěl do Ruska. A v lednu jsem už letěl do Rakouska dělat zkoušky, aspiranturu do Vídně, a čtvrtý a pátý ročník jsem zároveň studoval v Grazu, kam mi dali stipendium. A pak jsem odjel do Chicaga a odtamtud zase do Vídně, kde jsem pracoval jako houslista, koncertní mistr ansámblu, psal hudbu a učil. Natáčel desky, hrál koncerty až do roku 2002, kdy jsem měl úraz a musel jsem toho nechat.

Čtěte také

Úžasný film o nádheře Krkonoš natočil houslista, horolezec a dobrodruh Viktor Kuna

Vy ale máte mnoho jiných aktivit a jednou z nich jsou dokumentární filmy. Připomeňme snímek o Krkonoších a další o Jizerských horách. Měli jste prý chalupu někde na pomezí, jak jste nechtěl ani jedny hory opominout.
To je hezká otázka, ano. Máme tam chalupu, táta ji koupil s maminkou, když mně byly asi dva roky. Takže do Krkonoš jsem se koukal doprava a do Jizerek doleva. A když jsem častokrát vyjížděl na kole se stativem a kamerou na Voseckou boudu, která je na západním okraji Krkonoš, tak častokrát přišlo špatné počasí. Koukl jsem na druhou stranu a Jizerky měly počasí krásné. Tak jsem si říkal, ty vole, točíš blbé hory. Jizerky vypadaly hezky seshora, protože jsou nižší. Takže jsem tam už při natáčení Krkonoš pošilhával, že bych tam chtěl pokračovat. Protože mě to natáčení ohromně bavilo.

Natáčení filmu o Jizerských horách|foto:archiv Viktora Kuny

A kdo neviděl dokument o Jizerských horách, bude mít příležitost teď o Vánocích.
Mám velkou čest, že podobně jako pro Krkonoše, zakoupila licenci Česká televize a dostal jsem zprávu, že diváci se mohou těšit spolu se mnou, že 25. prosince o Vánocích kolem půl druhé odpoledne by Jizerky měly jít na ČT2. Takže pokud to vyjde, budu moc rád, protože i Krkonoše se v roce 2018 vysílaly 25. prosince o Vánocích. Tedy je to pro mě samozřejmě velký svátek.

Byl bych šťastný, kdyby byl film o Moravském krasu hotový v roce 2025, ale slíbit to nemohu. Je to složitá práce, jde to pomalu.
Viktor Kuna, cestovatel, režisér, producent a hudebník

Co vás ale přivedlo do jeskyní? Protože teď natáčíte film o Moravském krasu.
Víte, já jsem o Moravském krasu vůbec nic nevěděl. Asi v roce 1987 jsem tam zajel s kamarádem a šli jsme do Punkevních jeskyní. A úplně jsem na to zapomněl. A najednou mi kamarád Zdeněk Píšek řekl, že sežene materiály, napíšeme scénář a budeme točit. Začali jsme zhruba před rokem, ale je to velmi komplikovaná a složitá práce. I z ekologického hlediska.

Čtěte také

Kamera je jak hudební nástroj, má interpretovat. Viktor Kuna natočil dokument o Jizerských horách

Jak vypadá natáčení? Snil jste o tom, že prolezete všechny krasové úžiny a místa, kam by se turista normálně nepodíval? Ale asi to chtělo i nějakou fyzickou přípravu, tak jak to dopadlo?
Tak fyzická příprava není, protože jak stárnu, tak jsem stále línější. Nicméně skutečně, abych řekl pravdu, když se jde do jeskyní, kde nejsou vydlážděné chodníky pro turisty, tak je to občas o plazení, a celý natáčení je osvětlené. Protože tam jít sám nemůžu, potřebuji pomoc minimálně tří lidí. Jdeme tam třeba na 8 nebo 9 hodin a rychle nám to uteče, protože tam nevnímáte, že se třeba setmělo. V jeskyni je absolutní tma, když si vypnete čelovku. Ale musíte celý ten čas zůstat v koncentraci a neustále hledat úhel osvětlení. Celý problém natáčení v jeskyni je právě o tom světle.

A kdy bychom se měli dočkat kompletního filmu k promítání?
Byl bych šťastný, kdyby to bylo v roce 2025, ale jde to pomalu. Protože film se zase skládá, podobně jako Jizerské hory, z asi 13, až 15 kapitol. A je kolem toho mnoho velkého bádání. Hovořím s profesory různých univerzit nebo archeology a každý má jiný názor. Teď si z toho vyberte to správné. A zjednodušit to, naformulovat, nedopustit se chyby v komentáři, je to prostě složitá práce. A potom samozřejmě závěrečná postprodukce, kterou si dělám sám. To také trvá dlouhou dobu. Tedy rád bych byl v roce 2025 hotov, ale slíbit to nemohu.

8 fotografií

Z kolika minut natočeného materiálu potom musíte sestřihat výslednou stopáž filmu?
To záleží na šikovnosti či nešikovnosti natáčení. Když je člověk nešikovný, tak toho udělá víc a pak hodně maže.

Režisér Viktor Kuna nám vyprávěl nejen o natáčení svého nového dokumentárního filmu o Moravském krasu. Moc děkuji za rozhovor.