Naše nejstarší literární muzeum oslaví příští rok 100. narozeniny. Střeží odkaz Boženy Němcové

6. srpen 2018

Naší další letní prázdninovou zastávkou bude Česká Skalice, tedy krásné malebné město mezi Hradcem a Náchodem, kde zanechala nesmazatelné stopy naše velká spisovatelka Božena Němcová. A kde její odkaz střeží a hlídá naše nejstarší literární muzeum.

Milana Horkého, ředitele Muzea Boženy Němcové vítám ve studiu. Chodí lidé teď v létě k vám do muzea? Mají zájem o expozici věnovanou naší velké spisovatelce?
Chodí, ale tohle teplé počasí nám samozřejmě příliš nepřeje. Ale myslím si, že na tom nejsme sami. Zrovna včera jsem koukal, že v Karlštejně mají s návštěvností také problém, což je tedy nesrovnatelné s námi. Lidé chtějí být prostě u vody.

Ale vy tam máte metrové zdi, takže je u vás asi pěkný chládek, ne?
Musím říct, že za těch 20 let, co jsem v tom muzeu, tak jsem nezažil nějaké problémy s teplem, až letos poprvé. To už nás ani ty metrové zdi neochrání.

Milan Horký ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Jak to vůbec bylo s počátky muzejnictví v České Skalici? Protože muzeum bylo založeno v roce 1902, tehdy ještě jako Muzeum městské lokální.
My jsme v České Skalici měli dokonce tři muzea. To městské muzeum opravdu bylo založeno kolem roku 1902 okolo vlny zakládání takových národopisných muzeí. Muzeum Boženy Němcové jako takové bylo založeno v roce 1919, v příštím roce tedy budeme mít 100 let. A to koupí pozůstalostí Boženy Němcové od její dcery Dory. Potom ještě ve Skalici bylo jedno muzeum, které se potom sloučilo s těmi dvěmi předchozími a od dob prvorepublikových tedy máme muzeum jedno.

Areál Barunčiny školy

Co všechno bylo v pozůstalosti po Boženě Němcové? Co obsahovala její pozůstalost?
Především je to písemná pozůstalost, rukopisy, dopisy, které jsou v dnešní době velmi ceněné a jsou velmi cenným zdrojem pro literární badatele. A potom i věci trojrozměrné. Takže kdybych chtěl říct tu nejmenší věc, tak to by byly asi vlasy Boženy Němcové, se kterými jsme v předloňském roce dosáhli poměrně zajímavých úspěchů při hledání jejího DNA. A z těch největších věcí je to asi její psací stůl, který vystavujeme v expozici.

U něj asi vznikala její nejslavnější díla.
Pravděpodobně některá z nich ano.

Pojďme zpátky k těm vlasům, protože ty mě zajímají. Vy jste pomocí DNA získaného z těch vlasů asi zkoušeli rozlousknout oříšek, o kterém se všeobecně ví, že snad Božena Němcová měla mít šlechtické kořeny a předky. Tak co jste zjistili?
Vy už předbíháte k tomu výsledku, ale tak daleko my ještě nejsme. V archivu, který máme po Doře Němcové, máme několik druhů vlasů. Některé jsou označeny jako vlasy Johanna Pankla, to znamená otce Boženy Němcové. Jiné jako vlasy Hynka Němce, to znamená syna Boženy Němcové. A dvoje nebo troje vlasy Boženy Němcové. My jsme samozřejmě nemohli vyloučit záměnu těch vlasů. Takže to první, co nás zajímalo, že jsme zkoumali totožnost DNA mezi vlasy syna a matky, to znamená Hynka Němce a Boženy Němcové. A přišli jsme na to, že ten genetický materiál, který máme, opravdu odpovídá tím svým typem. Jinými slovy, v té první fázi jsme vyloučili, že bychom měli dva podvrhy.

Maloskalický muzejní areál

Takže je tam skutečně příbuzenská shoda.
Jedná se o analýzu DNA, která se dědí z matky na dítě, muž potom už tento typ DNA nepřenáší. Jinými slovy, máme-li shodnou DNA, věříme tomu, že vlasy jsou Hynka a Boženy, a máme tedy DNA Boženy Němcové. A teď, když nám někdo přinese DNA, o níž bude tvrdit, že je příbuzenská, my to můžeme porovnat.

Takže vy jste přišli na to, že skutečně ty vlasy patří Boženě Němcové a jejímu synovi Hynkovi.
Ano. Ono se to může zdát jako velmi zanedbatelné. Ale vezměte si, kdybychom opravdu měli v tom archivu podvrh, tak bychom potom mohli porovnávat do alejuja. Ale já prozradím, že jsme samozřejmě začali řešit i onu otázku, která je ve veřejnosti relativně známá, a to je hypotéza o šlechtickém původu. Přiznávám, že jsme v kontaktu s jistou šlechtickou rodinou, jejíž jméno nechci říct, abych ještě nezvyšoval zájem veřejnosti o hypotézu. Nicméně my tam máme velký problém v tom, že potřebujeme DNA, která se dětí z matky na dceru. A nemůžeme najít plnou ženskou linii.

Tradiční výstava jiřinek

Takže vás čeká ještě další pátrání.
Ano.

Já jen prozradím, že pan Češka, kastelán z Ratibořic, nám tady nedávno říkal hypotézu, že když kněžna Kateřina Zaháňská zemřela, tak vévodský titul potom zdědila její nejmladší sestra Dorothea. A to by mohla být domnělá matka Boženy Němcové. Ale samozřejmě to není tedy potvrzeno. Ani vy jste to nepotvrdili, ale zase na druhou stranu ani nevyvrátili, takže uvidíme.

Teď mě zajímají expozice. Muzeum Boženy Němcové v České Skalici najdeme hned tam vedle hlavní silnice, vedle kostela maloskalického. Co všechno tam uvidíme? Kromě tedy toho literárního fondu, který patří Boženě Němcové.
Literární fond je v archivu, to znamená, že z toho pro běžné návštěvníky mnoho vidět není. Ale máme stále expozice, jako každé muzeum. V našem případě je to Život a dílo Boženy Němcové, máme k dispozici Jiřinkový sál, kde slavila svoji svatbu v roce 1837 a kde se stala královnou plesu. Potom ještě máme detašované pracoviště, kterému říkáme Barunčina škola. To je objekt, kam opravdu ona chodila od roku 1826 do roku 1833. A potom jsou to také dočasné výstavy. Protože velká výstava teď má jakousi mezeru, jedna skončila, bude začínat nová asi za 14 dní. Ale přeci jen bych upozornil na jednu spíš drobnou, nicméně velmi zajímavou výstavu. Máme velmi krásné ilustrace Jaroslava Svobody, ta výstava se jmenuje Houby a jsou to ilustrace hub pro různé atlasy. Je to tedy fascinující. Doporučuji návštěvníkům, ať u nás přibrzdí.

Můžeme říct, že máte na chodbě houby. Na chodbě, tak se jmenuje váš výstavní prostor.
Ano, tak se jmenuje ta výstavní prostora, protože je dlouhá a úzká.

Areál Barunčiny školy

Pojďme se ještě podívat do Barunčiny školy. To je skutečná škola ze začátku 19. století?
Ta škola je starší, ale v tom 19. století Božena Němcová do té školičky snad z Ratibořic opravdu chodila. Což je jeden z velkých problémů, jestli malé dítě dokáže ujít 4 kilometry do školy někde v nějakých závějích. Není to úplně celá škola, protože část školy vyhořela v druhé polovině 19. století. Takže tam, kde byly třídy, není dnes nic. Ale tam, kde býval učitelův byt, tam máme dnes ukázkovou třídu z 19. století sestavenou na základě povídky Pan učitel, kterou Němcová sepsala, myslím, v roce 1859.

Viktorka už 150 let odpočívá pod symbolickým náhrobkem v Červeném Kostelci

Součástí prohlídky Domku Boženy Němcové je  v parčíku za domem i symbolický hrob Viktorky, postavy z knížky Babička Boženy Němcové

Letos si v Červeném Kostelci připomenou 150 let od úmrtí slavné Viktorky z románu Boženy Němcové Babička. Zajímavou shodou okolností se ostatky Viktorky Židové kdysi ocitly na hřbitově, který dříve sousedil se zahradou Domku Boženy Němcové v Červeném Kostelci. Proto tam má na zahradě Viktorka svůj symbolický náhrobek.

Možná i na rákosku tam dojde, ne?
Rákosku máme také. Někteří návštěvníci se rádi nechají uhodit přes prsty a zase někteří jsou takoví ti obránci dětských práv. Ti si to zásadním způsobem nepřejí. Měli jsme průvodkyni, která se to pokoušela předvádět a nezeptala se u některých rodičů a byly s tím dost problémy.

Jiřinkové slavnosti budou samozřejmě u vás i letos. Božena Němcová se stala královnou Jiřinkových slavností. Kdy to bylo, v kterém roce?
V roce 1837. Nikoliv Jiřinkových slavností, ale Jiřinkového bálu. Naše výstava a slavnost jiřinek není taková typicky zahrádkářská záležitost, je to spíš kulturní akce. Koneckonců víme, že jeden z ročníků slavností Jiřinek navštívil dokonce kdysi i Ludovít Štúr,
nejvýznamnější představitel slovenského národního života v polovině 19. století. Byl návštěvou u Františka Josefa Smetany v nedalekých Svinišťanech a ta rodina ho tam přivedla.

Fotografie Jiřinkového sálu

Byla to tedy už historicky velká společenská událost, že se vždy do České Skalice sjely významné osobnosti té doby, umělci a spisovatelé.
Ano, těch významných osobností byla velká spousta. Koneckonců dělný lid, ten musel pracovat a neměl příliš času na tu zábavu. Ale víme, že členem Jiřinkového spolku byl například Václav Kliment Klicpera nebo královéhradecký tiskař Jan Hostivít Pospíšil. Jeho syn Ladislav posléze po letech vydával pohádky Boženy Němcové a také Babičku, první vydání.

Čtěte takéMuzeum Boženy Němcové v České Skalici

Letošní slavnosti budou tradičně v onom historicky daném termínu? To znamená druhý týden v září?
Slavnosti celkově trvají asi 14 dní, ale výstava jiřinek letos proběhne v druhém zářijovém týdnu. 7. 8. a 9. září. Pátek, sobota, neděle.

Přijeďte se podívat na květiny a zúčastnit i velkolepé společenské události. Protože se opět bude určitě volit královna květin.
Já vás překvapím, letos výjimečně nebude. My se totiž bojíme evropského nařízení o ochraně osobních údajů. My jsme při té akci si nechávali kvůli tomu, aby lidé mohli vyhrát nějakou cenu, napsat jejich jméno a adresu. Takže letos si lidé mohou prohlédnout jiřinky, ale nebudeme po nich chtít jméno, příjmení, telefon a adresu. Protože bychom se neradi dostali do problémů.

Milan Horký ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem

Každopádně v září určitě přijeďte. Na Jiřinkové slavnosti 7. - 9. září vás pozval ředitel Muzea Boženy Němcové v České Skalici Milan Horký. Celá akce se bude konat v areálu muzea. Pane řediteli, moc děkujeme za příjemnou návštěvu, hodně jsme se dozvěděli o Boženě Němcové, naší velké spisovatelce. Přejeme krásné léto, ať se spoustu lidí za tím jejím odkazem, který střežíte, přijede do České Skalice podívat.
Děkuji za přání. Na shledanou.

autoři: Milan Baják , jak
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.