Na Kuksu přes zimu nelenili. Letošní sezona je výjimečná počtem novinek. Na co se můžete těšit?

Kuks
Kuks

Teď se vypravíme na jedno opravdu kouzelné a krásné místo v Královéhradeckém kraji, kde už ostatně také začala letošní turistická sezona. Tím místem je barokní hospital na Kuksu. A jeho kastelán, Libor Švec, je hostem ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové. 

Vy jste brány Kuksu letos otevřeli poměrně brzy.
Letos jsme otevřeli o něco dříve, na konci března. Díky tomu, že bylo opravdu pěkné počasí, k nám návštěvníci opravdu zavítali, poctili nás svou návštěvou a prakticky od té doby máme otevřeno každý den kromě pondělků. Mimořádná návštěvnost byla o velikonočních svátcích. To jsme se prakticky dostali až na číslo přes 2000 návštěvníků za den, což je výborné.

Libor Švec ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Čím to, že se památky otevírají dříve? Většinou se začínalo až v květnu.
My už pomalu ani nezavíráme, abych pravdu řekl. Končíme někdy v listopadu a prakticky, když počasí přeje a to je právě ten důvod, proč se památky zpřístupňují dříve, tak otvíráme kolikrát o víkendech v březnu. Klasická sezona samozřejmě začíná od 1. dubna.

Mám radost, když se nám podaří najít autentickou fotografii a podle ní potom obnovíme střípek původní afmosféry.
Libor Švec, kastelán hospitalu Kuks

Takže klimatická změna asi působí i na vás.
Někdy na nás možná má i negativní odezvu, protože například loni nás opravdu horký srpen poznamenal spíše nižší návštěvností. Prakticky přišlo o 10 000 návštěvníků méně a já to samozřejmě chápu. Když je teplota nad 30 stupňů, tak jdou rodiny s dětmi spíše na koupaliště. Ale i přesto mají památky pořád co nabídnout i v tomto teple.

Barokní perla hraběte Šporka na Kuksu byla původně zaopatřovacím ústavem pro vysloužilé vojáky

Barokní perla, hospital Kuks

Jaro je tady a turistická sezóna pomalu začíná. Pokladník perly českého baroka hospitalu Kuks už byl celý nedočkavý a vyhlížel první letošní návštěvníky. Jestli se dočkal, tak to je první otázka na našeho hosta, kastelána Kuksu Libora Švece. 

Vy máte dobře prostudovaný vliv počasí na návštěvnost, kdy přijdou lidé a kdy ne. Takže jak to vypadá, když je řekněme 24 stupňů Celsia?
Nám přeje oblačné, možná až zamračené počasí v létě, v oné hlavní sezoně, kdy lehoulince ještě mží. Ale potom, jak se dostane na 30 stupňů, tak už bohužel je znát, že odpoledne jdou návštěvníci někam jinam.

Slyšel jsem, že letos také plánujete spoustu novinek. Tak shrňte, na co se mohou turisté na Kuksu těšit.
Já to shrnu tím, že je opravdu letošní sezona výjimečná co do počtu novinek. Protože my jsme přes zimu nelenili a instalovali jsme prakticky přes 200 kusů exponátů, které byly uloženy v depozitářích, dali jsme je do expozice. Takže každý návštěvník, který prochází základním okruhem, může vidět nejen nové exponáty, ale i nové místnosti. Zmíním například knihovnu, která sloužila milosrdným bratřím pro informace v rámci léčby místních chovanců. Potom bych zmínil, že jsme podle dobové fotografie instalovali na původní místo ložnici chovanců, kteří zde pobývali mezi lety 1743 až 1939, kdy fungoval hospital. A v neposlední řadě od prosince, kdy jsme zavřeli brány hospitalu pro návštěvníky, jsme mohli renovovat původní podlahu z počátku 20. století v lékárně a v místnosti před lékárnou, která se opět vrátila do původního určení. Takže zde uvidí návštěvníci jakousi přípravu nebo recepturní laboratoř. Mohu říci, že teď barokní lékárna vypadá v uvozovkách ze 100 % jako na počátku svého fungování v polovině 18. století a má výjimečnou atmosféru.

Bylinková zahrada v areálu hospitalu na Kuksu

To je barokní lékárna U granátového jablka?
Přesně tak. Granátové jablko je ve znaku řádu Milosrdných bratří.

Ony jsou prý podlahy dvě. Ještě pod těmi renovovanými parketami se nachází nějaká starší podlaha.
Ano, parketáři nám udělali sondu pod onu parketovou podlahu a našla se ještě dubová prkenná podlaha. Nicméně stav oné dubové podlahy už nebyl prezentovatelný, takže jsme zachovali autentickou podlahu z počátku 20. století. Původně na této podlaze byl totiž koberec, takže ji návštěvníci ani nemohli vidět. Řeknu jen takovou zajímavost, parketová podlaha je z dubu, ale z dubu bahenního. Ten má tmavou barvu a nyní už se u nás moc nevyskytuje. Když má někdo doma parketovou podlahu, tak ji má sětlou. Naše je opravdu krásná tmavá podlaha.

Barokní lékárna v Kuksu nemá elixír mládí. Ale španělské mušky, vlčí játra a prášek z lebky oběšence

České farmaceutické muzeum v Kuksu. Kouzlo apatyky - vývoj lékárenství od Baroka do 2. poloviny 20. století. Víte, kdo byli první lékárníci a jak se používaly tabletovačky a pilulkovnice?

Víte, jaké je to být lékárníkem? Zkuste si to v Českém farmaceutickém muzeu v Kuksu. Možná si tu připravíte vlastní elixír mládí. Nebo aspoň tabletku. Poznáte, jak a čím se léčilo od baroka po současnost. A kdyby se vám z vůně léčivek zatočila hlava, pomoc je nablízku. Na nohy vás postaví nádoby na pijavice nebo lahodné bylinné kapky. Expozice Kouzlo apatyky vám představí vývoj lékárenství od Baroka do 2. poloviny 20. století. Víte, kdo byli první lékárníci a jak se používaly tabletovačky a pilulkovnice?

Opravdu máte na co být na Kuksu pyšní.
Člověk zná atmosféru barokní lékárny trošku jinak, a tak když se podaří poodhalit jakýkoliv zlomek autentické, původní atmosféry, tak je to pro nás samozřejmě velká radost.

Podívejme se do historie hospitalu na Kuksu. Kdo tento barokní skvost vystavěl a založil? Byl to hrabě Špork?
Celý areál byl vystaven hrabětem Františkem Antonínem Šporkem na počátku 18. století. Mohu říci, že celý areál byl rozdělen řekou Labe. Kukské údolí představuje jakési centrum života v lázních, v zámku, který sloužil především pro letní radovánky lázeňských hostí a pro život hraběte Šporka. Nicméně tato strana kukského údolí byla spojená pouze s osobou hraběte Šporka. Po jeho smrti prakticky už nikdo neměl finance a energii dál lázně provozovat.

Fresky na Kuksu

Zámek ale už dnes na Kuksu není.
Není, zámek vyhořel roku 1896 a torzo budovy bylo strženo v roce 1901. Takže zámek v Kuksu opravdu nehledejte.

To bylo na levém břehu Labe. Budova hospitalu stojí na pravém břehu.
Na pravé straně kukského údolí ano, po směru Labe je to pravá strana, tam stojí hospital, který sloužil pro přestárlé, práceneschopné muže, především pro vysloužilé vojáky. Kostel byl vystaven mezi lety 1707 až 1717 a špitál jako takový začal fungovat až teprve po smrti hraběte Šporka příchodem řádu Milosrdných bratří roku 1743. První chovanci přichází rok poté. A svému účelu sloužil opravdu až do počátku druhé světové války. Hospitalem prošlo téměř 1500 vysloužilých nebo přestárlých mužů.

Do okrasného parku se vrátily byliny i zeleninové záhony

A to teď trošku ukazuje ona renovovaná ložnice. Co tam přesně uvidíme? Bude tam především postel, pravděpodobně.
Já mám hroznou radost, když se nám podaří najít nějakou autentickou fotografii z počátku 20. století a podle té potom instalujeme exponáty. Takže teď prakticky v druhé místnosti expozice, kde je model Kuksu, uvidí návštěvníci na původním místě postele, denní potřeby chovanců. Pro zajímavost zmíním, že tam uvidíte třeba nočník pro chovance nebo zouvák. Na ten se ptáme návštěvníků, jestli poznají o co se jedná. Protože je těžké to uhádnout, dneska už to nikdo nepožívá. A tam opravdu máme i onu původní autentickou fotografii. Návštěvníci, kteří procházejí základním okruhem, uvidí, jak vypadal každodenní život chovanců. Oni měli všechno zdarma – ošetření, léky, stravu. Jenom pro zajímavost, například dostali každý den litr piva. Pivo se tenkrát nebralo jako alkohol. A ve dny postní dostávali třeba víno, atd. Tedy opravdu v tom stáří v klidu dožívali v místním špitále. Jednou z mála povinností bylo chodit do kostela na poměrně časné mše, modlit se, neláteřit, neprat se, včas chodit do hospitalu zpět, atd.

To tedy nebylo špatné být tenkrát takovým válečným veteránem.
Představme si ovšem, co ten člověk asi předtím zažil, jaké útrapy. Představte si, že jste v polovině 18. století někde na dožití a v klidu v uvozovkách umíráte v blízkosti kostela. Takže si myslím, že to byla výjimečná záležitost.

Přes 250 let stará bylinková zahrada na Kuksu je učebnicí botaniky. A práce na ní nikdy nekončí

Bylinková zahrada v areálu hospitalu na Kuksu

Jiří Pirner se léčivkám upsal před více než dvaceti lety. O svých zelených svěřencích dokáže vyprávět hodiny a ani minutu se nenudíte. V současné době pracuje jako správce bylinkové zahrady v areálu hospitalu na Kuksu.

Bylinková zahrada na Kuksu. To je další skvost.
Protože je to nejen práce, ale i oddech pro návštěvníky, který zahrada teď skýtá. Začínají nám kvést jarní květiny, už i první bylinky. Ačkoliv jsme například od Hradce Králové řekněme nějakých 14 dní pozadu, příroda se u nád opravdu probouzí o něco později, tak zahrada má výjimečnou atmosféru a kouzlo. Začínají nakvétat ovocné mišpule, kdouloně, jabloně, třešně, atd. Zvu všechny k návštěvě Kuksu.

To je úžasné, protože pan Pirner, který je vaším zahradníkem a stará se o bylinkovou zahradu, nám tady říkal, že tam jsou právě ony historické odrůdy, mišpule, kdoule, o kterých už dnes spousta lidí vůbec neví.
Je to ovoce, které asi ne každý má na své zahrádce. Ale plodí, takže třeba když k nám přijdete i v prosinci, můžete v klidu ochutnat mišpuli, protože ona potřebuje přemrznout. Jsou to výjimečné odrůdy, které jsme se snažili vrátit na bylinkovou zahradu, která vždy sloužila jako pěstební zahrada Milosrdným bratřím.

Jakub Schmidt a Libor Švec ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Tradičních akcí bude během celé turistické sezony na Kuksu mnoho. Já jen zmíním Baroko naoko, také Slavnosti koní a historie řemesel, samozřejmě Svatohubertské slavnosti. Informace najdou zájemci jistě na vašich webových stránkách. Tak na viděnou v Kuksu, ať se letošní sezona vydaří, ať není v létě vedro, ať k vám najde cestu hodně návštěvníků.
Já moc děkuji za pozvání a těším se na viděnou v Kuksu. Na shledanou.

Spustit audio

Související