Martin Hosták: „Letošní hokejová sezóna bude taková bramboračka. Obavy mám ale z další budoucnosti“

Jaké byly ty tři roky ve Zlíně?
Byly hodně náročné, pro mě to byla nová etapa, trávil jsem tam spoustu času, byl jsem tam často sám. takže bylo opravdu náročné se s tím nějakým způsobem popasovat. Na druhou stranu jsem zase hodně poučený a spoustu věcí jsem se naučil. Je to obrovská životní zkušenost.

Martin Hosták|foto: HC Berani Zlín,www.hokej.zlin.cz

Jak jste se vůbec dostal k hokeji? Jaké byly vaše hokejové začátky v Hradci Králové?
Táta hrál hokej, takže bylo celkem logické, že to budeme zkoušet s bratrem také. V první třídě jsme začali chodit do přípravky a ty postupné krůčky byly celkem logické, postupně šlo vše tak, jak mělo.

Jako kluk jsem strašně rád chodil brzy ráno na tréninky. Byl jsem naštvaný, když jsme někdy zaspali. Na trénink se prostě muselo.
Martin Hosták, hokejista a expert České televize

Takže vás bavil hokej hned od začátku? Nevadilo vám ranní vstávání na tréninky?
Ne, určitě ne. Já jsem strašně rád chodil na tréninky brzy ráno. Teď už zase ne tolik do práce brzy ráno, ale tenkrát jsem byl naštvaný, když jsme třeba někdy zaspali. Na trénink se prostě muselo.

Čtěte také

Petr Zámorský: Zatím jsem nepoznal žádné tak vyhrocené derby jako Hradec Pardubice. Je to unikát

Dnes je to přesně 30 let, co Jaromír Jágr nastoupil v NHL ke svému prvnímu zápasu. Vy jste stejná generace, šli jste tam ve stejném roce.
Ano, po revoluci v roce 1990, když už se mohlo odcházet, tak jsem hrál první zápas v NHL 4. října, o den dříve než Jaromír Jágr. Je to právě 30 let.

Jaké pro mladého kluka bylo přijít do velkého hokejového světa? Pro vás to musel být splněný sen, vyjet na led NHL.
Musím říct, že my jsme to ani jako sen snad neměli. Tenkrát se tady ještě o NHL mnoho nevědělo, o emigraci jsem neuvažoval, takže to byla taková vzdálená chiméra. Pro nás byl sen dostat se tady v Hradci Králové do áčka a pak třeba dál, do reprezentace. Ale sen hrát NHL jsem jako malý kluk neměl.

Martin Hosták komentuje s Michalem Dusíkem|foto:Martin Hosták

Vy jste to vůbec nebrali jako hvězdný let?
Potom už samozřejmě ano. Když už jsme si prošli národním týmem a já jsem hrál za Spartu, tak už dál nic lepšího nebylo. Takže člověk pokukoval, když se otevřely hranice a začali jsme přemýšlet o tom, jestli by nás tam někdo chtěl.

Jaký to byl tenkrát pro vás život v zámoří? Byl jste tam sám?
My jsme tam byli s manželkou, v roce 1989 jsme měli svatbu. A byla to pro nás obrovská zkušenost, protože tady se přeci jen v devadesátých letech teprve vše otevíralo a rozjíždělo. My jsme najednou rovnýma nohama skočili do Ameriky. Byli jsme ještě hodně mladí, takže to byl pořádný kulturní šok.

V Evropě je na stadionech lepší atmosféra než v zámoří. Že by se v Americe dělala celý zápas atmosféra a fandilo domácím, to vůbec ne.
Martin Hosták, hokejista a expert České televize

Co třeba atmosféra na hokejových zápasech, když to srovnáte s Československem?
Já si pořád myslím, že v Evropě je na zimních stadionech atmosféra lepší, líp se fandí. V Americe lidé poslouchají co jim napoví kostka nad ledovou plochou. Když mají zatleskat, tak zatleskají.

Čtěte také

Jak „ulovit“ k mikrofonu hokejové hvězdy dobře ví reportér a bývalý „štiplístek“ Pavel Petr

Já jsem si myslel, že Američani vše víc prožívají. Že jsou nějaké standing ovation během zápasu.
Ano, ale jen když se něco zajímavého děje na ledě. Když je gól, tak samozřejmě jásají, tehdy byly běžné bitky, to se jim také líbilo. Ale průběžné fandění, co my tady známe, chorály, tak to se tam nevede. Tam se sleduje hokej, jí se u toho popcorn a buráky. Když je něco zajímavého, tak se jásá a tleská. Ale že by se dělala celý zápas atmosféra, fandilo se domácím, tak to vůbec ne. Hokejová atmosféra mi přijde lepší v Evropě.

Ještě se vrátím do Zlína, kde jste dělal generální manažer hokejovému klubu. Říkal jste, že to bylo velmi krušné a těžké, ale také obohacující. Získal jste další. Tak se pochlubte?
Mám pocit, že jsem získal zase trochu jiný náhled na hokej. Znal jsem ho z mnoha stran, ale tohle je trošku jiný pohled, všechno, celá organizace závisí na jednom člověku, na vás. Musíte se s tím nějak popasovat. Ve Zlíně nebyl velký štáb a tým spolupracovníků, takže se vše muselo pěkně odpracovat. Většinu věcí jsem musel dělat sám a pak postupně nabírat lidi. Byl to takový věčný boj, napětí a obrovský stres. Sháněly se finance, dával se dohromady kádr, zkrátka celoroční práce na hokeji. Kluci jsou zvyklí chodit na tréninky, dát se do pořádku, starat se o sebe a být připraveni na zápas. Ovšem v pozici manažera se člověk stará o celý klub. Měli jsme na starosti i halu, bylo to velmi výživné.

Hokej je hra na bruslích|foto:Fotobanka Pixabay

Teď se vracíte zpátky k mikrofonu a televizním kamerám jako hokejový expert České televize.
Je to taková trošku zajímavá doba s tím, že nevíme, jestli vůbec nějaký hokej bude. Ale ano, Česká televize mi otevřela zpátky náruč, takže jsem se mohl vrátit. Rád bych se ještě věnoval nějakým seminářům, sám bych něco takového chtěl vymyslet a možná někde předat zkušenosti, které mám.

Sport i kultura budou strašně trpět, potřebují získat zpět diváky. Hokej na tom teď pracoval, ale celé se to zbortilo jak domeček z karet.
Martin Hosták, hokejista a expert České televize

Jaká je tedy teď hokejová současnost a možná i budoucnost?
Současnost hokeje je hodně podobná současnosti kultury, tedy velmi tristní samozřejmě. Od dnešního dne nesmí na hokej vůbec žádní fanoušci, dosud to byla aspoň nějaká tisícovka. Takže uvidíme. Hodně týmů je v karanténě, pravidla nám moc nenahrávají. Jestliže je jeden hráč v podezření, všichni jsou v karanténě a musí na testy. Zjistí se, že jsou třeba dva pozitivní a celý tým je v karanténě. Takže je to teď velmi náročné. Musím říct, že to těm manažerům nezávidím. Nevědí z týdne na týden, co je bude čekat. A kluci budou chtít výplaty, haly potřebují údržbu, správu a energie.

Čtěte také

Hřiště i led jsou všude stejné. Je hezké, když lidé přijdou na hokej. A je jedno, kde to je

Hokej bez diváků, to je asi hodně složité.
Samozřejmě. Diváci tvoří nějakých 10 až 20 procent rozpočtu klubu, takže ty finance budou za chvilku chybět. A je otázka, jak se k tomu postaví stát. Milan Hnilička s agenturou slibují nějaké kompenzace, ale zatím nevím, že by tam bylo něco konkrétního. V této chvíli je to jedna velká nejistota.

Co to bude znamenat pro náš hokej do budoucna? Napadá mne otázka, jestli se vůbec budou stíhat soutěže dohrát, když budou týmy v karanténách.
Blízkou budoucnost, jako je tahle sezóna, můžeme víceméně tak nějak odpískat. Bude komplikované ji dohrát, dokopat do play off. Potom se zjistí, že se třeba play off nebudeme moci z nějakých důvodů vůbec hrát. Takže letošní sezóna bude tristní. Ale z čeho já mám větší strach, tak je vzdálenější budoucnost. Protože lidé byli zvyklí chodit na hokej a teď nemohou. Ani se na něj pořádně nemohou dívat, protože v televizi ho zase tolik nemáme. Tak si najdou třeba jiné koníčky.

Jakub Schmidt a Martin Hosták ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják,Český rozhlas

Hokej šel v poslední době nahoru v počtu diváků, hrozně se zvednul. A ten pád teď bude krutý. Je otázka, jak se to potom zase nastartuje. Z toho restartu mám strach. Obecně budou sport i kultura strašně trpět, protože potřebují získat diváky zpátky. Hokej na tom teď nějakých deset let velmi intenzivně pracoval a najednou se to celé zbortilo jak domeček z karet. A musí se začínat od začátku. Z toho mám obavy větší než z letošní sezóny. Letos to bude prostě bramboračka, ať chceme nebo nechceme.

Uvidíme, jaká bude hokejová budoucnost. Naším hostem byl Martin Hosták. Moc děkuji za rozhovor, ať se vám daří.
Děkuji za pozvání a přeji příjemný den.