Louskáček zatančil Českou besedu na Sněžce. Za rekordem stojí „dobrá duše“ Lukavce Marie Nosková

  Za držitelkou letošního ocenění Jivínský Štefan za dlouhodobé kulturní zásluhy v okrese Jičín Marií Noskovou jsem se vypravila do Lukavce u Hořic, obce v působivé podkrkonošské krajině, k níž patří i obce Černín a Dobeš. Bez Marie a jejího manžela by zdejší sousedské vztahy vypadaly úplně jinak.

Důležité je držet při sobě a všechno se zvládne. No, úplně všechno asi ne, ale život tak bereme lehčeji.
Marie Nosková, dobrá duše Lukavce u Hořic

S Marií Noskovou jsme natáčely v jejím lukaveckém domově, ale také v místním spolkovém domě. S někdejší žačkou paní Noskové Monikou Dubcovou, která postupně přebírá lukavecké oživování, jsme se sešly u Šalounova pomníku Mistra Jana Husa v „meziškolí" v Hořicích, které za léta své učitelské praxe paní Marie důvěrně poznala.

Čtěte také

25 let se ocitá Jivínský Štefan, cena pro pracovníky kultury jičínského okresu, ve správných rukou

A ve vzpomínkách jsme se ještě přenesly na nejvyšší horu Sněžku, kde lukavecký soubor Louskáček, který měla „pod palcem“ Marie Nosková, zatančil v srpnu roku 2019 Českou besedu a tento počin byl zapsán v České knize rekordů.

„Louskáček je totiž taneční a divadelní soubor čítající osm členů a jednu netančící trenérku. Funguje pod záštitou obce Lukavec. Českou besedu členové nacvičili u příležitosti oslavy 100 let Československé republiky v Lukavci. Je to tanec ze druhé poloviny 19. století a u jejího zrodu stál velký obrozenecký básník a tanečník Jan Neruda,“ přibližuje Marie Nosková.

Louskáčci podle ní propadli kouzlu České besedy, které spočívá ve vtipu, živosti, pestrosti a přátelském kontaktu tančících. Trénovali dál a vystupovali na předtančení, v domově důchodců, na zámku v Hořicích, na sousedském setkání v Ostroměři a pak se v hlavě tanečnice Dáši zrodil nápad na rekord.

Louskáček a zápis do Knihy rekordů

Po vyjednávání s agenturou Dobrý den, se Správou Krkonošského národního parku a majiteli České poštovny na Sněžce a při dodržení přísných podmínek 1. zóny ochrany přírody se podařilo rekord uskutečnit napoprvé na terase české stavby. Nad Poštovnou vlál lukavecký prapor a protagonisté si s diváky připili šampaňským. Přešla je tréma i závratě.

Louskáček a Lukavec získal zápis do Knihy rekordů České republiky, certifikáty o tomto činu a Pamětní listy pro jednotlivé členy, fotografku a představitele obce.

„Cílem Louskáčku jsou nejen společné zážitky s Českou besedou, ale hlavně zapojení občanů do společenských aktivit a zpráva do světa: Lukavec u Hořic žije,“ uzavírá naše setkání ve Spolkovém domě v Lukavci Marie Nosková a zas a znovu přitom připomíná zásluhy svého muže Jana, bez něhož by na začátku neměla odvahu se do něčeho pustit sama: „Se vším jsem se na něj mohla obrátit."

Na závěr Marie Nosková všem vzkazuje: „Důležité je držet při sobě a všechno se zvládne. No, úplně všechno asi ne, ale život tak bereme lehčeji.“