Konec války v Náchodě. Ve většině měst se už slavilo, na Náchodsku ale stále ještě zněla střelba

Příliv lidstva nezastavilo ani podepsané příměří, všichni utíkali ve strachu před Rudou armádou. Němečtí vojáci pospíchali k Hradci Králové v naději, že tam už jsou Američané, už tehdy tušili, že pokud se dostanou do sovětského zajetí, výrazně se snižuje jejich šance na přežití.

Čtěte také

Budování Hitlerovy říše. Příběh 3 mužů z Hradce Králové, kteří museli za války pracovat pro Německo

Přímo na hranici probíhalo odzbrojování, ale 9. května projela na Náchod jednotka SS s přibližně osmi samohybnými děly, v Náchodě se otočila a vrátila se k hraničnímu přechodu. Zřejmě proto, aby zdržela první sovětské vojáky a poskytla proudu uprchlíků čas k nočnímu ústupu k americké armádě.

Cestou se ovšem setkala s prvním vozidlem sovětské armády a došlo u Běloveské celnici k ozbrojenému střetu. Sovětští vojáci se stáhli do sklepa budovy celnice a po boji byli vyzváni k východu beze zbraní a se zdviženýma rukama, načež byli ranou do týlu zastřeleni.

V Bělovsi padlo víc sovětských vojáků než v Praze

V Bělovsi padlo 36 sovětských vojáků, podle slov historika Václava Sádla tedy více, než při osvobozování Prahy. V bojích padlo také několik Čechů, ať už aktivních účastníků bojů, nebo náhodných obětí.

Od hranice se blížila další vozidla sovětské armády, německá samohybná děla byla zničena a příslušníkům SS nezbylo nic jiného, než zmizet v přilehlých lesích. Postupně byli pochytáni a odvedeni do náchodského pivovaru, kde měl v posledních dnech války zázemí místní odboj. Příslušníci jednotek SS byli rozpoznáni podle vytetované krevní skupiny, byli často podrobeni mučení a všichni popraveni. Jejich těla pohřbena za náchodským zámkem vedle vojenského hřbitova z prusko-rakouské války 1866.

Čtěte také

Vzpomínky na 2. světovou válku jsou pro Mílu Dobešovou stále živé ...

Na mučení v náchodském pivovaru se podílelo několik místních občanů a mnoho desítek tomuto masakru přihlíželo. Našli se ale odvážní lidé, kteří běsnění v pivovaru bezprostředně poté odsoudili. Dochoval se přepis telefonního hovoru nově zvoleného předsedy MNV komunisty ing. Karla Strouhy, který se proti jednání místních občanů v pivovaru ohradil s dovětkem, že si vychováváme vlastní SS.

Proti veřejně vystoupil také národní socialista Alois Tašner, který 11. května v projevu před radnicí prohlásil, že po tom, co se stalo v pivovaru, se mu bude těžko hovořit. A ozval se i mladý katolický kněz František Šimek, který odsoudil masakr v pivovaru z kazatelny náchodského kostela. (Karel Strouha a Alois Tašner byli vězněni za německé okupace, Františka Šimka poslali do vězení až komunisté.)

Masakr v náchodském pivovaru nebyl nikdy vyšetřován a k soudu se dostal až v roce 1999. Žalobu k zemskému soudu v bavorském Hofu tenkrát podal muž z německého města Wiesbaden. Odvolával se na výpověď očitého svědka, zveřejněnou v roce 1955. Podle ní mělo být v Náchodě zavražděno 220 příslušníků elitní jednotky SS z českého zajateckého tábora.

Čtěte také

Vzpomínáme na konec 2. světové války s pamětníky této historické události

V roce 2001 a 2002 německý Spolek péče o válečné hroby provedl exhumaci šesti hromadných hrobů v Náchodě. Ostatky 117 nalezených těl převezl do společného hrobu německých vojáků v Brně. Komise dohlížející na exhumaci vydala zprávu, že ostatky po pětapadesáti letech nevykazovaly známky mučení ani okradení.

V žádné dostupné literatuře ani soudním spisu nenajdeme jména těch, kteří mučili a popravovali německé zajatce v pivovaru. Žijící pamětníci je znají, ale vzhledem k rodinám dotyčných lidí, které v Náchodě stále žijí, je odmítají uvést.

O nevyjasněných událostech prvních květnových dní roku 1945, které se staly předlohou náchodskému rodákovi a spisovateli Josefu Škvoreckému pro jeho slavný román Zbabělci, si s historiky a pamětníky povídala Šárka Kuchtová.