Koloběžkou napříč Jižní Amerikou a Asií. Teď se dobroběžník Marek Jelínek chystá do Afriky
Český rozhlas Hradec Králové dnes přivítal ve svém studiu člověka, který najezdil tisíce kilometrů, ovšem na koloběžce. Dobroběžník, cestovatel a dobrodruh Marek Jelínek projel se svou koloběžkou kus Ameriky i Asie. A teď se chystá do Afriky!
Jel jste na koloběžce dnes z domu? Venku prší a vy jste mokrý.
Jel jsem z domu, pak jsem koloběžku naložil do vlaku, v Hradci Králové jsem vystoupil a jel jsem na ní do rozhlasu. Takže jsem zmokl dokonce dvakrát.
Šetříte spíš sebe nebo koloběžku?
Myslím, že nešetřím ani jedno.
Když vaši koloběžku popíšeme, je trošku větší, ale mám takový pocit, že to není přesně ta, která s vámi už procestovala kus světa.
Není to ona. Velká koloběžka je teď v servisu. Už někdy minulý týden mi přijela nová koloběžka na Afriku a tuto mám nyní na to, abych se udržoval v kondici. Je taková tréninková.
Když nevyjde sluníčko, tak to má obrovský vliv na psychiku člověka. Máte chuť se na celé cestování vykašlat.
Dobroběžník Marek Jelínek, který projel na koloběžce Ameriku a Asii
Velká koloběžka má, řekla bych, cyklistické přední kolo?
Ona má přední kolo cyklistické a zadní malé kolečko je dvacítka.
Proč musí být ono přední kolo větší? Aby se snadněji jelo?
Je to na delší trasy, potom je to samozřejmě lepší. Je to takový lepší komfort. Když se člověk odrazí, tak je to znát, cítíte, že opravdu jedete.
A zavazadla?
Na nosiči. Nad předním kolem mám nosič, kde je uložena bagáž. I na tuhle malou koloběžku by šel dát nosič na zavazadlo.
Kolik kilogramů si většinou na cestu balíte? Vy jste pryč třeba půl roku, tak všechno se na koloběžku určitě nevejde, musíte být skromný.
Skromný v tomto případě jsem. Každopádně si opravdu beru to nejnutnější, čtyři trička, dvoje kalhoty, jedny plavky, dvoje boty. A to je v podstatě všechno. A foto techniku. Víc toho člověk k životu ani nepotřebuje.
Jak vás to napadlo? Jednoho dne jste se vzbudil a řekl si, že projedete svět na koloběžce?
Ke koloběžce jsem měl vztah vždy. Doma jsem měl takovou malou koloběžku, na které jsem se přepravoval.
Takže už ve školce jste se pral o koloběžku?
Dá se říct, že ano. Ale ve své podstatě to byl takový šílený nápad. Jednoho dne jsem přišel domů a říkám si, támhle je koloběžka, mohl bych Střední a Jižní Ameriku třeba procestovat na ní. Nejdřív bych stopoval s tím, že bych se na ní mohl někam dopravit, pokud bych náhodou nikoho nestopl. A pak z toho vznikla obrovská koloběžka a už jsem z ní neslezl.
Sedm měsíců na cestách po Jižní Americe. To byla první dlouhá cesta? Kdy to bylo?
Je to dva roky nazpátek.
Vloni potom přišla na řadu Asie a teď se chystáte do Afriky. Co nejsilnějšího jste na svých cestách zažil?
Jsou takové čtyři body. Ten první bude rychlý. V Kolumbii jsem byl na kolibří farmě, kde jsem potkal úžasné lidi, se kterými jsem stále v kontaktu. A tam probíhají takové šamanské ceremonie a rituály. Druhý bod byl, když jsem v indickém Váránasí viděl hořet na hranici mrtvé tělo u řeky Gangy. A třetí bod, když jsem na Annapurně tlačil koloběžku do výšky 3 500 metrů nad mořem.
To si vůbec nedovedu představit, to jste skutečně tlačil koloběžku?
Tlačil, skutečně jsem tlačil.
A ještě čtvrtý zážitek.
Čtvrtý bod, když jsem dojel do Singapuru. Chtěl jsem projet celý kontinent a dojet do Singapuru. Tak jsem to tam naplnil. Zvládnul jsem to.
Cyklisty bolí většinou nohy a zadek, koloběžkaře jen nohy?
Já si myslím, že to je asi stejné. Sice nesedím, ale ten zadek také namáháte. Protože když jedete 80, 90 kilometrů, tak namáháte celé tělo. Takže se pak může stát, když na koloběžce normálně nejezdíte, že vás taky bude bolet úplně všechno.
Já bych si asi potom nesedla možná půl roku. Ale řekněte, v Americe asi koloběžku znají, ale v Asii? Nevypadal jste skoro jako mimozemšťan, když jste tam přijel?
Neznají. Ani v Americe. V Singapuru ji znají, ale jinak v zemích jako je Indie, Bangladéš nebo Nepál, Laos, Vietnam, tak vůbec. A v Jižní Americe mají takové tříkolky, říkají tomu patineta. Takže malé děti, když jsem jel, na mě křičely olé patinete. A zase děti v Indii na mě křičely "cycle cycle cycle".
Chtěly možná koloběžku půjčit. To jste se bál, ne?
Nebyl problém, půjčoval jsem ji.
Po Asii, předpokládám, jste byl hodně zmoklý. S tím možná bude souviset i jeden z vašich méně příjemných zážitků.
Přesně, když jsem vylezl dnes z hlavního nádraží v Hradci Králové, tak jsem si říkal, že je zase zpátky monzun, jako v Laosu. Já jsem tam přijel a týden bylo krásně. Úžasná země, nádherná příroda. A pak mi tři týdny neustále pršelo. Ono je to hodně znát, protože když nevyjde sluníčko, má to obrovský vliv na psychiku člověka. Máte tendenci se na to celé vykašlat a říkáte si: co tady dělám, proč tu jsem? Ale nějak jsem to doklepal do Vietnamu a když jsem tam přijel, tak se udělalo krásně. Takže super. Ovšem Laos byl hodně náročný. Ne po fyzické stránce jako Annapurna, ale po psychické stránce. Když máte celý den zataženo a je ošklivě.
Cesta není putování po památkách. Jedete z bodu A do bodu B, a co se stane mezitím, to je cesta.
Dobroběžník Marek Jelínek, který projel na koloběžce Ameriku a Asii
Na co se vás nejčastěji lidé ptají, když přijedete někam na besedu či přednášku?
Nejčastěji se ptají, kolik párů bot jsem už prošoupal.
Kolik párů bot jste prošoupal?
V Asii troje. Ale jsou různé dotazy. Každá ta přednáška či povídání, která mám, jsou jiné. To se nedá úplně zobecnit.
Když jste se vrátil z Asie, musel jste být nesmírně vyčerpaný. Říkal jste si, že tohle už nikdy?
Asi ne. Určitě bych znovu nejel na Annapurnu, to už nikdy, to ne. Je to hodně fyzicky náročné. Ale jinak vždycky lidem říkám, že se mi za celou dobu nestalo nic nepříjemného. Já jsem v podstatě zažíval jen vše super, bylo to skvělé.
Dá se říct, která ze všech zemí, jenž jste projel, vám v srdci nejvíc utkvěla?
Je jich několik. Kolumbie na prvním místě, potom Bangladéš a Thajsko.
Tipovala jsem Indii, protože vy máte velmi exotický vzhled. Já bych možná hádala, že vaše kořeny najdeme právě v Indii.
Ne, to ne, můj biologický tatínek je Kubánec. V Kolumbii měla má pleť své výhody. Když jsem byl v Jižní Americe, tak si mysleli, že jsem jejich, automaticky spustili španělsky. A když jsem zase přijel do Indie, tak mysleli, že jsem také jejich. V Bangladéši ani ne, ale v Indii hodně a v Nepálu také.
Jakou řečí mluvíte na cestách?
V Jižní Americe jsem se španělsky naučil během devíti měsíců cesty. Ale je dobré umět aspoň základy řeči, dorozumět se s místními lidmi.
Takže máte talent na jazyky? Kam přijedete, tam se naučíte po jejich.
Ono to člověka donutí. Slovíčka si zapamatujete a pak mluvíte, ani nevíte jak. Jsem pořád v intenzivním kontaktu s lidmi z Kolumbie, voláme si. A když jsem byl v Indii, tak jsem samozřejmě začal mluvit anglicky. A když jsem potřeboval, tak v Laosu jsem se učil i číslovky laosky. A v osmi jazycích umím říct děkuji.
Čtěte takéDobroběžka = koloběžka Marka Jelínka
Na Afriku už se připravujete?
Na to se snad ani prostě připravit nedá. Je to hodně intuitivní. Pojďme prostě zjistit, jak to tam funguje. Úplně se nepřipravuji, ale cesta je nějakým způsobem připravena.
Kdy vyrazíte?
V lednu. Mám takový náčrt trasy na mapě a toho se nějakým způsobem budu snažit držet.
Odkud kam to bude?
Z Tanzánie do Namibie, takže přejedu africký kontinent z východu na západ. Ale jsem typ člověka, který věcem nechává volnost a sází na to, že se cesta sama připraví. Já cestu nevnímám jako putování po nějakých turistických památkách, ale jako trasu od bodu A do bodu B. A to, co se stane mezitím, tak to je cesta. Takže mě může třeba zavést úplně někam jinam.
Nebojíte se?
Ne, nebojím.
Ale vy nepojedete sám. Možná vznikne i nějaký dokument z cesty po Africe.
Je v plánu, že by vznikl nějaký dokument či seriál.
Nebojácný a zážitkuchtivý Marek Jelínek, dobrodruh na koloběžce. Hodně štěstí, ať pojedete kamkoliv. A doufám, že se u nás zase zastavíte. Mějte se moc hezky.
Děkuji moc za pozvání, hezký den.
Související
-
Toulejte se světem levně a bez turistických kanceláří. Tipy a zážitky zkušené cestovatelky!
Cestovatelka Hana Machalová v naší radioporadně na téma: cestujeme po vlastní ose aneb do světa bez cestovní kanceláře. Rady a tipy od zkušené cestovatelky!
-
Možnosti studentského cestování. Že máte hluboko do kapsy? Nevadí. Chce to jen odvahu
Jste studenti a rádi byste vyrazili na trip někam do světa? Že máte hluboko do kapsy? Nevadí! Cestovat se dá i s pár korunami v kapse.
-
Zachovalé šedesátnice okouzlily dva mladé kluky aneb cestování s Octavií a Felicií
Tentokrát jsme cestovali hned se dvěma dámami - Octávií a Felícií. A také jejich věrnými fanoušky - Martinem Havránkem a Martinem Doležalem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
