Knihu Strašák jménem jídlo věnuji také svému mladšímu já. Kristýna Volfová a zabiják jménem anorexie

Kristýno, není to tak dlouho, co jste u nás představovala svou prvotinu, tehdy jako básnířka.
Ano, je to už skoro rok a půl zpátky. Byla to sbírka mých prvotin, kterou jsem nazvala Deník poezie a Poetry Diary, protože to mám z poloviny v českém a z druhé poloviny v anglickém jazyce.

Kristýna Volfová od 13 let píše básně, před dvěma lety vydala knihu Deník poezie a tento rok vychází její druhá kniha Strašák jménem jídlo. Kristýna si prošla poruchami příjmu potravy a nyní chce lidem pomáhat ke zdravějšímu přístupu ke svému tělu i svému já.

Strašák jménem jídlo nám představíte dnes. Dovedla vás k druhé knize v podstatě stejná životní zkušenost?
Ano, já bych řekla spíše podobná. Protože první knížku jsem rozdělila na dvě odlišné strany lásky a dvě odlišné tváře našeho já. Ale druhá knížka Strašák jménem jídlo je zaměřena na jídlo, na strašáka poruchy příjmu potravy. A to je moje osobní zkušenost. Knížka by měla vyjít na konci září, teď už je téměř vše hotové a půjde do tisku. Bude určitě k mání v knihkupectvích.

Chtěla jsem vyjádřit pocity a emoce, které může člověk při poruchách příjmu potravy zažívat. Je to o výživě, stravě, pohybu i síle myšlenek.
Kristýna Volfová, spisovatelka, bloggerka, výživová poradkyně

Můžete se nám se svou osobní zkušeností trošku svěřit?
Já jsem se už na základní škole setkala s ortorexií, což je přehnané řešení jídla, a poté se to dostalo až do fáze anorexie, že jsem přestala jíst, minimálně jsem jedla. Hodně jsem cvičila a po delší době, když jsem se z toho snažila dostat, tak jsem se bohužel dostala do fáze záchvatovitého přejídání a z anorexie jsem nabrala asi 20 kilo, takže to byl velký skok.

Čtěte také

Ve 13 letech přivedla Kristýnu Volfovou nešťastná láska k poezii. Teď vydává první sbírku básní

Kolik vám bylo let, když jste procházela touhle zkouškou?
Bylo to zhruba od 13 do 17 let.

Kde dnes vidíte zlomový okamžik, kdy se stane, že se člověk takzvaně veze z kopce?
Myslím si, že v dnešní době to je hodně na okraji toho, kdy lidé často řeší stravu a pohyb. To je ještě ve zdravé fázi, ale je hodně jednoduché se dostat do stavu ortorexie, kdy příliš řešíme jídlo i pohyb. Osobně jsem si to uvědomila ve třetím ročníku na střední škole, když jsem se snažila z toho dostat. Ale trvalo mi to docela dlouho, protože jsem stále padala dolů.

Pomohl vám někdo?
Ano, pomohl mi můj přítel a celkově blízké okolí, jak rodina, tak kamarádi.

Čtěte také

Stále víc dětí si buduje poruchy příjmu potravy tím, že se snaží vyhnout všemu, co může být nezdravé

Dnes se řídíte heslem Jez, abys žil, a nežij pro to, abys jedl. V čem je síla tohoto sloganu?
Hodně lidí s poruchami příjmu potravy řeší příliš jídlo a žijí pro to, aby jedli. Žijí, aby mysleli na jídlo, aby přemýšleli, co si dají nebo co zase nesmí. A já si myslím, že život je o tom, abychom se najedli a žili, protože jídlo nám dodává potřebnou energii.

Vy jste se rozhodla po maturitě věnovat tomuto tématu profesionálně. S tím souvisí i výběr vašeho dalšího studia.
Ano, vybrala jsem si psychologii a sociologii. S tím, že jde o víceoborovou psychologii, protože se zajímám také o ekonomiku, sociologii, právo a podobně. Našla jsem si školu v Praze, kam budu v září nastupovat.

Ale cestu konkrétní pomoci lidem s poruchami příjmu potravy jste nastoupila už dřív.
V 16 letech jsem si udělala kurz výživového poradce, teď mám za sebou už další 3 kurzy, protože se snažím stále vědomosti rozvíjet. Dělala jsem si kurz o meditaci a stravě.

Čtěte také

Michaela Jendruchová zvítězila nad hladovým zabijákem: Znovu jsem se učila chodit...

Vaše knížka Strašák jménem jídlo vzbuzuje přinejmenším rozporuplné emoce, trošku zvědavost, o čem to je.
V knížce jsem se snažila vyjádřit pocity a emoce, které může člověk při poruchách příjmu potravy zažívat. Je samozřejmě o výživě, stravě, pohybu, ale zároveň se tam věnuji seberozvoji a snažím se upozornit například na moc podvědomí, sílu myšlenek i vztahy v okolí. Protože vztahy často ovlivňují i to, jak vnímáme svoji postavu a vzhled.

Tedy kniha je takový pomocník a podaná ruka lidem, které trápí poruchy příjmu potravy?
Ano. Na začátku knížky mám věnování sama pro sebe. Mám tam napsáno, že knížku věnuji svému mladšímu já, protože bych byla moc ráda, kdybych měla nějakého průvodce. Ale to je hodně těžké. Pokud si v okolí někdo všimne, že má daná osoba problém, tak se jí snaží pomoci, ale záleží na tom, jestli ta osoba o to vůbec stojí.

Čtěte také

Víte, co je malnutrice? Rozvojem podvýživy jsou nejvíc ohroženi nemocní lidé, děti a senioři

Pokud se v tom chce stále utápět, pomůže jí vaše knížka?
To nemůžu bohužel říct, protože jde o velmi individuální záležitost. Upozorňuji na to, aby daná osoba vyhledala odbornou pomoc, protože moje knížka není manuál, není to návod, ale sled mých zkušeností. Je to můj osobní pohled. Knížka ukazuje kdo jsem a za čím si stojím.

Zeptám se, bude další knížka?
Mám rozdělanou třetí knížku. První byly básničky, druhá taková osobní zpověď a teď to je zase něco trochu jiného. Třetí knížka se jmenuje Jak uspět ne jen jako náctiletý. Mám hrubý nástřel kapitol, ale vydám ji asi až za delší dobu, až budu mít víc zkušeností sama se sebou.

Kristýna Volfová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Celý rozhovor se studentkou, básnířkou, bloggerkou, výživovou poradkyní a autorkou knihy Strašák jménem jídlo Kristýnou Volfovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.