Jsou lidé, kteří milují tichou atmosféru hřbitovů. Patří mezi ně divadelník a fotograf Miloš Dvořák
Před desítkami let založil Činoherní studio Ústí nad Labem a spolu s Pavlem Fialou Kladivadlo, kde se potkával se slavnými osobnostmi. Posledních 20 let ale známá jména vyhledává na náhrobcích. O hrobech slavných připravil už pátou knihu. Na setkání s Milošem Dvořákem vás zve redaktorka Jiřina Šmídová.
Náš dnešní host urazil pěkný kus pracovní cesty nejen zeměpisně, ale jeho záběr sahá od divadla až po hroby. Zakladatel Kladivadla se přes rodné Smiřice, Broumov, Kadaň a Ústí na Labem dostal až do Prahy do Národního divadla. I když se objevil nejednou na prknech jeviště, jeho práce byla ale spíše v zázemí, v propagaci.
Čtěte také
A tam někde jsou i počátky jeho současného zájmu o slavné osobnosti. Jsou lidé, kteří po hřbitovech chodí velmi rádi, protože milují jejich tichou atmosféru. Mezi takové osoby určitě patří autor knihy „Malý průvodce po hrobech velkých", divadelník a fotograf Miloš Dvořák.
Již dlouhá léta se věnuje mapování a mnohdy detektivnímu pátrání po hrobech leckdy zapomenutých, jindy pečlivě udržovaných, ale vždy patřících lidem, na které nelze zapomenout.
Vstupte s námi do mystického světa tajuplných hřbitovů. Průvodcem vám bude tafofil (řecky taphos znamená hrob). Člověk, který se toulá po hřbitovech s fotoaparátem a v zajetí kouzla, které chápe jen on. Podle zásad moderních objevitelů si neodnáší nic víc než fotky, které ovšem jako by viděly víc, než oči běžného návštěvníka.
Možná, že na lásce ke hřbitovům, opuštěným hrobům a pobořeným náhrobkům cosi podivného bude. Když však vezmeme v úvahu, co všechno může takový hřbitov poskytnout, je to možná i pochopitelné. Na hřbitově člověk nachází klid a pověstné hrobové ticho. Může rozjímat sám nad sebou a nad životem, unikne stresu všedních dní.
Čtěte také
Hřbitovy totiž nepředstavují jen smutná místa, kam nosíme květiny a svíčky na hroby zesnulých příbuzných a přátel. Mohou nabídnout mnohem víc. Dovolují nahlédnout za roušku dávných dob. Můžeme se procházet, meditovat, nebo číst nápisy, jména a data na náhrobcích.
Pro historiky jsou hřbitovy cennými prameny, kde nachází odpovědi na některé otázky. Zjistí tam, kdy se kdo narodil a zemřel. Můžete se dozvědět, kdo k jaké rodině patřil. Někdy náhrobky naznačují, čím člověk za svého života byl, čím se živil, co prožil nebo čím se proslavil.
Hřbitovy také představují specifický styl umění, jemuž se říká funerální. Některé náhrobky a náhrobní plastiky jsou uměleckými díly. Smutní andělé, bohatě tesané náhrobky a další plastiky a ozdoby mohou dokonce působit romanticky. Někoho na hřbitovech přitahuje tajemno, jiného zase podivná atmosféra, která může vzbuzovat mrazení v zádech.
Celý rozhovor Jiřiny Šmídové s Milošem Dvořákem si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Související
-
Můj obraz musí mít obsah. Je jako básnička, říká hradecký malíř, výtvarník a pedagog Josef Bavor
Umělec, který v červnu oslaví nádherné životní jubileum, osmdesáté narozeniny, svoji volnou malířskou a grafickou tvorbu představil dosud na mnoha samostatných výstavách.
-
Umění, to je velká věda o svobodě, při níž jsou žáky všichni. Malíř Miloš Petera o své životní pouti
Královédvorský malíř Miloš Petra oslavil v loňském roce 85 let. Jeho elán ale tomu číslu neodpovídá. Stále maluje, kreslí, sportuje a vychutnává si procházky po okolí.
-
Malíř času a ticha. Vzpomínková návštěva u malíře, grafika, ilustrátora i pedagoga Vladimíra Komárka
Obrazy, grafiky a ilustrace Vladimíra Komárka si svou podmanivostí získaly nejen pozornost, ale i srdce mnoha lidí. Totéž platí i o jeho vypravěčském umění.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka