Josef žil jako bezdomovec. Letos už třináctým rokem pobývá v městské ubytovně v Týništi nad Orlicí

Čtěte také

Hradecký azylový dům pro matky s dětmi není smutné místo. Naopak, je to prostor podpory a naděje

„My jsme tady velice krátce, zhruba rok. A soužití je zatím v pořádku. Hodně jsme se toho báli, ptali jsme se i sousedů, když jsme si kupovali dům. Ale všichni říkali, že už se to za ty roky uklidnilo a teď to můžeme jen potvrdit,“ říká na adresu klientů městské ubytovny 29letá Nikol.

Objekt má přes ulici, stejně jako majitel další nemovitosti pan Pavel. „Musím říct, že s nimi zásadní problémy nejsou.“

Ubytovnu provozuje týnišťský městský úřad

Ubytovací zařízení je určeno pro lidi, kteří se ocitli v tíživé situaci a nemají kde bydlet, pokračuje sociální pracovník Bohuslav Matys. „Jedná se o občany, kteří na tom nejsou finančně nejlépe. Takže jim, jako sociální pracovníci, pomáháme k získání dávek. Proto je to ubytovna se schváleným provozním řádem.“

Ubytovna je pouze pro muže, bydlí v pokojích po jednom. Využívají společné sociální zařízení, vyprat si mohou v automatické pračce, uvařit pak ve vybavených kuchyňkách.

Město Týniště nad Orlicí provozuje nedaleko od zahrádkářské kolonie už téměř čtvrt století městskou ubytovnu|foto:Naďa Kverková, Český rozhlas

Za nájem platí tři tisíce korun měsíčně. „Je to určeno pouze pro osoby s nízkým příjmem. Pokud bychom to uvolnili pro všechny občany České republiky, tak máme plno během 24 hodin. Bereme to tak, že klienti mají střech nad hlavou a nepovalují se po městě.“

To jsou podle Bohuslava Matyse hlavní důvody, proč ubytovnu ve městě mají a o jejím zrušení nikdy neuvažovali.

Čtěte také

Obce mohou žádat o dotaci na opravu bytů a ubytoven. Má to zlepšit situaci s dostupností bydlení

Na provoz z městského rozpočtu v některých letech ale připlácejí. „Největší propad byl v roce 2016, ale to se dělalo nové topení a dával se plynový kotel.“

I proto si bydlení pochvalují samotní klienti. 67letý Josef žil tři roky jako bezdomovec po parcích. „Přišel jsem z nápravního ústavu, protože jsem neplatil alimenty.“

Dnes patří ke stálým klientům. Žije tady už třináct let. Ještě o tři roky déle je na ubytovně 70letý Karel. „Protože jsme stavěli, tak jsem to neměl jak splácet. Bydlel jsem v parku a když jsem potom sehnal nějaké peníze, tak jsem si zaplatil tuhle ubytovnu.“

Z dvaceti míst zbývají pro případné klienty v tuto chvíli už jen tři volná místa.