Historie audio i video techniky na vás čeká přes léto ve staré Vodárenské věži v Týništi nad Orlicí

8 fotografií

Byli jste to vy, kdo v naší Radiokavárně v roce 2014 tenkrát vystavoval?
Ano, už je to hodně dávno. Byly tady také na ukázku začátky vysílání televize, funkční gramofony i magnetofony. A byl tady zapojen i první československý televizor.

Čtěte také

Každá uniforma má své kouzlo. Historie četnictva a policie na vodárenské věži v Týništi nad Orlicí

Jak vypadal? Nebyla to taková skříň podobná rádiovému přijímači s malou obrazovkou?
Ta maličká obrazovka původně sloužila v radarových zařízeních. Jen udělali jinou barvu stínítka, protože jinak v té době nebylo ještě z čeho vybírat. Takže se to postavilo z dostupných věcí. Byl to rok 1954. Úhlopříčka té obrazovky tenkrát byla 14 centimetrů.

Jak vy jste se dostali k tomuto zajímavému koníčku a vášnivému sběratelství?
Milan Linka: Musím zavzpomínat na svého strýce z Ratenic, který vlastnil takovou dílničku, kde měl spoustu této techniky. A mně se vždy ty stroje líbily. A tak se nám jednoho dne povedlo, že jsme si přivezli domů své první historické rádio a začal jsem je sbírat. To rádio existuje dodnes a stále funguje. Uchvátil mne ten pohled na elektronky a postupně začala ta rádia přibývat. Postupně se to vše vyčistilo a opravilo. Sbírám je zhruba od sedmé nebo osmé třídy základní školy.

Čtěte také

Hradečtí rozhlasáci mají už 20 let nový domov. Je plný rodinné atmosféry a pozitivní energie

Michal Hons: Se mnou to začalo tak, když mne u babičky zaujalo staré elektronkové rádio, které ještě babička s dědou používali. Líbilo se mi tam ono magioko a jak to uvnitř svítí. Celé mě to uchvátilo. Muselo se to žhavit, nejlépe pustit 15 až 20 minut předtím, než chtěl člověk něco poslouchat. A stejné to bylo i s televizory, tam to byla klidně až půlhodina, než se vše stabilizovalo. Bylo to velké dobrodružství, celý přístroj se rozzářil a začal být slyšet zvuk. K tomu krásně prosvětlené barevné stupnice.

Umíte to vše také opravit?
Musíte se to naučit, protože jakákoliv složitější technika potřebuje nějakou údržbu. Zásobu náhradních dílů a lamp musí mít člověk z nepoužitelných a neopravitelných rádií. Občas se dá něco nakoupit dopředu. Třeba ze dvou či tří radiopřijímačů poskládáte jeden.

Historie audio i video techniky na vás čeká přes léto ve staré Vodárenské věži v Týništi nad Orlicí|foto:Milan Línek

Co jste nám přinesli ukázat?
Máme tady v podstatě krystalku, to je výroba kolem roku 1930. Je to luxusní přijímač, protože má už výstup na dvě sluchátka. Je to radiopřijímač, který nepotřeboval žádné napájení, žil s anténou a z uzemnění. Anténa nejlépe někam na strom a už to hrálo.

Já už jsem také pamětník, protože tam vidím i walkmana a kazeťák.
Kdo neměl v 80. a 90. letech walkmana a později diskmana na cédéčka, tak jakoby nebyl. Však to znáte. Ale to mi přišlo, že se zase až tolik neuchytilo, diskmany brzy nahradily telefony a MP3 přehrávače. Což už je dnes v podstatě také historie. Ve Vodárenské věži v Týništi nad Orlicí je vše z těchto začátků opět k vidění.

Čtěte také

Reportážní procházka po studiu Československého rozhlasu Hradec Králové v roce 1967

Pojďme se tedy podívat k vám na vodárenskou věž. Většina exponátů, které máte ve sbírce, je funkčních?
Většina věcí je ve sbírce by hrála a hraje, ale většina přijímačů, když je déle odstavena, tak se stejně musí rozebrat, prostříknout potenciometry a vypínače, pak zase pěkně běhá. Nejlépe je těmto věcem, když se používají.

Co vás baví nejvíc? Velká stará lampová rádia z období první republiky?
Michal Hons: Já mám opravdu nejraději lampová rádia, ty nejstarší kusy. Ale zároveň obdivuji i modernější kusy z těch 90. let, různé hifi sestavy a tak.
Milan Linka: Já mám v oblibě šedesátá léta, když už začalo VKV, začaly se vyrábět předchůdci různých ekvalizérů, tónové clony a všechny různé vychytávky. Ta rádia hrají do dnes. A designově jsou to vše nádherné kousky, návrháři se na nich krásně vyřádili.

Čtěte také

Ještě v roce 1929 to byl hostinec s dámskou společností. Teď Tady bydlí Český rozhlas Hradec Králové

Co tedy všechno uvidíme v Týništi nad Orlicí na Vodárenské věži?
Historickou audio a video techniku od samého začátku. Je tam truhličkové rádio, je tam krystalka, jsou tam různé návody na rádia, dokumenty, jsou tam koncesní listiny, protože tenkrát nešlo přinést rádio z krámu a provozovat ho jen tak. Muselo na něj být povolení. Jsou tam stavebnice z 60., 70. i 80. let. Je tam také ona zmíněná první televize z roku 1954. Takový rozhlasový přijímač zmodernizovaný na televizor.

Baví vás vůbec dnešní streamovací služby, které máme na telefonu? Jdeme po ulici a posloucháme si jakoukoliv písničku.
Já jsem zastánce klasického poslechu třeba přes FM. Ale věnuji se i digitálnímu DAB+ vysílání, to mě zajímá. Ale poslech přes počítač, to už úplně ne.

Milan Línek a Michal Hons ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Přeji vám, ať se přijde do Týniště nad Orlicí podívat na tu krásu spousta lidí. Celý rozhovor o historii audio i video techniky si můžete poslechnout v našem audioarchivu.