Ježíšek je s námi aneb Jak se žilo pod horami. Podkrkonošský betlém Zdeňka Horny a zaniklá řemesla

8 fotografií

Zdeněk Horna získal první výtvarné vzdělání v Lidové škole umění pod vedením ak. malíře Vladimíra Komárka. Práce se dřevem ho vždy bavila a naplňovala. V mládí jako tramp vyráběl trampské trofeje, pracoval se samorosty, později vyřezal šachové figurky.

Čtěte také

Při vyřezávání betlémů celý svět zmizí a člověk se soustředí jen na figurky, směje se Jakub Sochor

Výzvou k vyřezávání betlému se stala sázka, a tak v roce 2005 vyřezal několik prvních postav - Svatou rodinu a Tři krále. Svůj betlém každoročně doplňuje o další figury - darovníky, řemeslníky, zvířata, stavby a předměty, typické především pro oblast Podkrkonoší. Pro hořickou výstavu vznikla postava sochaře.

V současné době čítá betlém více než 300 postav a objektů a je unikátní dokumentováním a precizním zpracováním mnoha dnes již zaniklých činností a řemesel.

Zdeněk Horna vyřezává postavy převážně z lipového dřeva, méně z javorového nebo švestkového, stavby jsou ze smrku. Vyřezávání se věnuje v zimních měsících, zatímco v létě je jeho velkým koníčkem chalupa ve Bzí, zahrada a hlavně včelaření. Jeho velkou láskou je také country hudba a hra na banjo.

8 fotografií

Hlavní tematické okruhy betléma jsou: Svatá rodina a Tři králové, Darovníci, Pastýři a ovce, Muzikanti, Škola, Včelaři a kláty, Zemědělské práce, Práce v lese a myslivost, Řemesla, Studna a dění kolem, Hospoda, Drbny, Komedianti, Zvonice se zvoníkem, Děti a jejich hry, Huť a skláři, Kuchyň a ostatní.

Řemesla: Bednář, brusič nožů, doktor se zdravotní sestrou a pacienty, doškař, hrnčíř, kameník, knihař, kolář, kovář, košíkář, kominík, krajkářka, krejčí, lnářky, malíř, mlynář, natěrač, pašerák, pekař, pošťák, řezač prken, řezník, sklínkař s krosnou, sochař, sýrař, šindelář, švec, tesař, truhlář, uhlíř, voskař a zedník.

Čtěte také

Kouzelný svět betlémů, včetně toho nejslavnějšího, láká milovníky tradic do Třebechovic pod Orebem

Zdeněk Horna postupně doplňuje do betléma další figury a dál bádá po zaniklých řemeslech. Včelaří, sbírá sukulenty, hraje na banjo, ale vede i řezbářský kroužek a hledá nové talenty. Nebo také pokračovatele.

Rád se směje a na svět se dívá s laskavým nadhledem. Je to skromný nadšenec. Škoda, že jsme neměli čas, aby mi napověděl, jak nejlíp vytvořit ovečku, která pod mým řezbářským dlátem zatím spíše připomínala křížence vlka a berana.

„Kdo nic nedělá, nic nezkazí," říkám si a zkouším znovu ostrost dláta na lipovém dřevu. Pan Horna mě ale už naštěstí nevidí. Možná právě studuje další zaniklé podkrkonošské řemeslo, jímž doplní svůj nepolychromovaný betlém, který je „čtivým" příběhem řemeslnických generací.