Jack London „má prsty“ v celém mém dobrodružném životě. Ten jsem teď shrnul do 160 stránek knížky

17. červen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Leoš Šimánek - v nafukovacích člunech podél pobřeží Kanady a Aljašky

Dnes bude naše povídání dobrodružné, cestovatelské, ale také trošku rozhlasové, protože podle cestovatelské knihy našeho hosta Havajské ostrovy jsme natočili pětidílný seriál, který od 5. července začneme každou neděli po 18. hodině vysílat.

Nejen na Havaj budeme vzpomínat s mužem, který se narodil v Chocni, je občanem České republiky, Německa a Kanady, většinu svého života strávil cestováním a jmenuje se Leoš Šimánek.

Leoš Šimánek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Jak se máte, jak se daří?
Je krásné počasí, my žijeme v Podkrkonoší, takže tam se máme moc hezky. Celou karanténu jsem strávil na zahradě a v lese. Takže paráda. Mám pejska border kolii Hany, takže jsme pořád někde chodili.

Hany je tu dnes také s námi. Leží hodná a poslušná.
Ona by mi měla hrozně za zlé, kdybych ji nevzal s sebou.

Narodil jsem se na Velký pátek. Tím začínám svoji autobiografickou knihu a končím poslední cestou celé rodiny do Austrálie.
Leoš Šimánek, cestovatel a dobrodruh

Prý už zase píšete další knížku?
Já teď píši celkovou moji autobiografii. Už to mám tedy napsané, ale bylo velice složitý napsat celý můj život do jedné knihy. Ale lidé, kteří už to četli, tedy sestra a manželka, říkají, že se to povedlo. A to jsou největší kritici, co můžou vůbec být. Knížka by měla vyjít příští jaro. Rád bych zatím dal dohromady pěkné obrázky.

Čtěte také

Jak se z vás vůbec stal dobrodruh a cestovatel? Měl jste to od malička v krvi?
Já to měl od malička. Můj otec byl totiž učitel tělocviku v choceňské měšťance, potom devítiletce. Miloval přírodu, byl to nejdříve vedoucí skautů, potom pionýrů. Založil školu v přírodě ve skautském duchu v Orlických horách. Jak teď právě píši v mé autobiografické knize, málem jsem se právě tam narodil 19. dubna 1946. Jen tak tak, že jsem nepřišel tam na svět a že můj otec nebyl porodníkem. Na poslední chvíli to stihli do porodnice. To se ještě nerodilo v porodnicích.

Kde se rodilo?
Rodilo se doma. (smích) Porodní asistentka proto rychle přikvačila, přijeli z Orlických hor a už jsem byl na světě, na Velký pátek. Minulý rok jsem měl výročí, opět narození na Velký pátek. Tím začínám moji autobiografickou knihu a končím s naší poslední cestou celé rodiny do Austrálie.

Leoš Šimánek s projektory při představení v sále

Takže táta vás přivedl k cestování a lásce k přírodě?
Určitě, protože vedl různé putovní tábory a potom vodácké tábory na Vranovské přehradě. Tam jezdila spousta mých vrstevníků, dokonce tam přijela jednou Helena Vondráčková s kytarou. To ještě nebyla slavná, u táboráku nám zpívala. Na tom vodáckém táboře jsem se naučil všechno, co je s vodou společné. Potom jsme byli také na putovním táboře v Roháčích. Tam jsme se zase naučil základy horolezectví. Takže jsem získal do vínku lásku k přírodě a tyto sporty. A potom jsem to rozvíjel.

Leoš Šimánek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Vy jste emigroval do Německa, tam jste žil dlouhou dobu.
Tak moc dlouhou dobu jsem tam nežil, ale začal jsem tam pracovat ve svém oboru. Já jsem stavební inženýr. Nejdřív jsem se musel naučit němčinu jako kreslič, a potom jako projektant. Pak jsem založil vlastní firmu. A potom přijel kamarád z Kanady, ukazoval mi obrázky kanadské přírody, jak tam na Yukonu pádlovali. A všechny mé sny, když jsem jako kluk čítával knížky Jacka Londona, se najednou ve mně vzbouřily. Říkal jsem si, panečku, já jsem tady otrok svého byznysu. Tak jsem svoji kancelář předal a odjeli jsme. A opravdu jsem se zamiloval do Kanady. Tak jsem rozprodal celou firmu a emigroval po druhé, nejdřív do Německa, potom do Kanady. A tak jsem nasbíral své státní příslušnosti.

Na Havaji je havaj. Můžete tam v jeden den šnorchlovat a potápět se v moři i lyžovat na sněhu. Osobně jsme si to s manželkou vyzkoušeli.
Leoš Šimánek, cestovatel a dobrodruh

A Havaj?
Havaj, to bylo taky něco. Zase Jack London, ten má ve všem prsty. On psal hodně o Tichomoří, o Havaji. Tak jsem si jednou říkal, vydám se na Havaj. To bylo z Aljašky, tam jsme byli na podzim, zapadli jsme tam v hlubokém sněhu. Tak jsme si říkali, že se zaletíme na Havaj ohřát. A zůstal jsem tam a rok cestoval Tichomořím. Na Havaji jsem byl celkem třikrát, naposledy s rodinou.

Podle vaší knihy Havajské ostrovy teď o prázdninách budeme vždy v neděli po 18. hodině vysílat seriál.
Ještě jsem to neslyšel, jsem zvědavý. Teď budeme s Ladou Klokočníkovou ke každé kapitole, je jich celkem pět, natáčet takovou předmluvu. Vždy vypíchnu z té konkrétní části nějakou kuriozitku.

Čtěte také

Leoši, teď mě zajímá jestli je Havaj opravdu havaj?
Určitě. Já jsem zažil úplně úžasnou a nádhernou havajskou přírodu. Když jsem tam totiž byl poprvé, jeli jsme se z Aljašky, z Mount McKinley, když jsme tu horu lezli, to bylo dramatické, uvázli jsme ve sněhových závějích. A teď byla možnost podívat se na Havaj. Přiletěli jsme a byli šokovaní, těch lidí tam, paneláky. Tak jsme seděli celí špatní. Říkal jsem, sedneme do dalšího letadla a letíme do Kalifornie. Ale potom šel okolo člověk, který rozuměl německy, my jsme se bavili s jedním kamarádem německy, a on nám poradil ostrov Kauai. Říkal, tam je stezka, totální divočina, to se vám bude líbit, tam to je nádherné. Tak jsme se tam vydali. Tři dny jsme putovali a dostali jsme se do takového odříznutého zálivu. Museli jsme tam lézt po skále dolů. Prostě jsme tam byli úplně sami. Tak se mi to líbilo, že jsem se tam potom po 10 letech vydal znovu. Napsal jsem knihu o mé první cestě z Havaje přes celý jižní Pacifik. A začal jsem ji psát v zimě v Kanadě v mém srubu a vůbec mi to nešlo. Tak jsem se sebral a odletěl na Havaj. Tam jsem knížku napsal. Je to má úplně první, jmenuje se Jižní Pacifik, ostrovy na konci světa. A zase jsem tam strávil několik měsíců. A pak jsme se tam vydali s manželkou, synem a dcerou, byli jsme tam v létě A nakonec jsem se tam vydal ještě jednou v zimě, protože jsem Lence říkal, zažiješ absolutní kuriozitu. Budeme lyžovat a ten samý den se budeme potápět mezi korály.

Novým Zélandem od severu k jihu - Za přírodními divy na druhé straně světa

To je neuvěřitelné.
Na Havaji je to možné, tam v lednu a únoru nachumelí, je to 4 200 metrů nad mořem, spousta sněhu. Tak jsme si tam vyjeli na lyžích nahoru, a potom jsme frčeli jeden výškový kilometr dolů. Pak jsme naházeli lyže a lyžáky do kufru auta. Když jsme přijeli k benzince, manželka otevřela kufr, vysypal se sníh a američtí turisté vůbec nechápali, kde se tam sníh vzal. Oni sice viděli bílou horu, nahoře bílou špičku, ale vůbec je nenapadlo, že by to mohl být sníh.

Takže na Havaji se v jeden den dá koupat a šnorchlovat v moři i lyžovat.
Dopoledne lyžovat, aby byl sníh pěkně tvrdý, a potom odpoledne už se dá jít pod palmy. To byla opravdu havaj.

Co budete dělat v létě? Budete dopisovat autobiografii?
Já jsem ji už dopsal. Teď už ji jen koriguji. Celý svůj život jsem od nuly musel shrnout do 160 stránek. Z každé cesty jsem vypíchl takové ty rozinky z vánočky.

Povolání cestovatel
Cestovatelem se může stát téměř každý. Ne každý se však vydá do míst, kde před ním ještě nikdo nebyl, zvolí netradiční způsob přepravy či s sebou na expedici vezme jako doprovod celou rodinu. Všechny jmenované atributy jsou charakteristické pro vedoucího expedic, průkopníka, publicistu, fotografa a spisovatele Leoše Šimánka.

Ale to je někdy pěkně těžké.
To je sakramentsky těžké. A musí tam být i obrázky. Z mého gigantického archivu musím vybrat asi 120 obrázků, aby to pasovalo k tomu, co jsem napsal. Protože v těch nových autobiografických knihách, co teď píši, nejsou popisky k obrázkům. Člověk si musí tu knihu přečíst a co je na stránce v textu, hned uvidí na obrázku. Tak to mám vymyšlené.

Takže se máme zase na co těšit.
Knížka vyjde na jaře a určitě zase uděláme křest tady v rozhlase. Někdy v březnu bych chtěl mít knihu vydanou.

Leoš Šimánek a Jakub Schmidt ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Je vidět, že máte hradecký rozhlas moc rád.
To je jediné rádio, kam chodím, abych se přiznal.

Tak to nás těší. Naším hostem byl cestovatel Leoš Šimánek. Děkuji za rozhovor, na shledanou.
Na shledanou.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související