Izrael jsem opouštěl s pocitem, že nic nevím a že je všechno úplně jinak, než se zdálo a vypadalo

Me'a Še'arim je charedská čtvrť v Jeruzalémě, symbol ultraortodoxních židů
Me'a Še'arim je charedská čtvrť v Jeruzalémě, symbol ultraortodoxních židů

Dnes si budeme v Českém rozhlase Hradec Králové povídat hodně o cestách a také o životě v cizích zemích, kde se vždy náš host snažil proniknout hluboko pod povrch a poznat co nejvíc místní život a mentalitu lidí. Kde všude to bylo a jak se mu to dařilo, nám řekne publicista a cestovatel Jiří Kalát. 

Jak se máte, užíváte léta?
Jasně, to jinak nejde, je krásně a tak člověk může ven, nemusí být zalezlý uvnitř. Paráda.

Jiří Kalát ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Abychom vás trochu představili. Vy jste se narodil v Havlíčkově Brodě. Co vás přivedlo k cestování a poznávání všelijakých míst naší planety?
Mě to začalo bavit, když jsem se ocitl na cestě, začínal jsem stopováním, tak jsem byl svobodný a mohl si dělat, co chtěl. Úžasné bylo, že jsem ještě k tomu nepotřeboval zase tolik peněz a člověk může poznávat kultury a lidi kolem sebe. A můžete je pochopit, což je to první, když člověk někam přijede, aby pochopil tu zemi, tak jedině skrze místní lidi.

Člověk je tvor společenský a rád si povídá. To najdete všude na světě. Rozdíl je v tom, jak lidé reagují na cizince.
Jiří Kalát, publicista a cestovatel

Ale to znamená tam chviličku s nimi opravdu žít. Když pojedu na 14 dní do Francie například, podívat se, co tam mají hezkého a projet se, tak to možná uvidím, ale nepoznám.
Přesně tak, je to super, když potom člověk může v dané zemi žít nějakou dobu, alespoň pár měsíců. Já jsem takto žil v Estonsku skoro rok, v Izraeli téměř rok, na Aljašce nějakou dobu. Je úžasné, když člověk může pořádně proniknou mezi místní lidi, udělá si tam nějaké vazby, naučí se trošku jazyk, což je úplně perfektní zvláště v malé zemi jako je Estonsko nebo Izrael. Potom je to úplně jiný přístup.

Susja je izraelská osada na Západním břehu Jordánu v distriktu Judea a Samaří a v Oblastní radě Har Chevron

Kde všude jste tedy byl a žil? Takže v Izraeli, v Estonsku.
Tam jsem žil, potom jsem delší dobu strávil na Aljašce, na Novém Zélandu, teď nějaký čas v Africe dva měsíce, v Maroku v Mauritánii, v Mexiku skoro dva měsíce, něco takového také v Guatemale. Takže tak různě. Snažím se, co to jde.

Takže byste možná dokázal říct, co mají lidé na celé planetě jednak společného a naopak úplně rozdílného. Protože jste viděl a určitě zažil onu rozmanitost a pestrost života.
Co mají lidé společného, řekl bych, že člověk je tvor společenský a rád si povídá. To si myslím, že najdete všude na světě. A na druhou stranu i v té samé rovině je hrozně zajímavé vidět, jak různí lidé reagují na cizince. Někdy vás přivítají s otevřenou náručí, někdy jsou uzavření. Někteří si s vámi povídají hned na první dobrou a udělají pro vás cokoliv, jinde to chvíli trvá, než se člověk k těm lidem dostane blíže. Je to hrozně zajímavé.

Lifta, oficiálně Mej Naftoach, je městská čtvrť v západní části Jeruzaléma v Izraeli

Vy vlastně na ně nemůžete působit jako turista, abyste se jim dostal pod kůži. Ne jako člověk, co se přijel jen podívat, něco si vyfotí a jede zase dál.
Je to tak. A proto, když do nějaké země jedu, tak než tam dorazím, snažím se o té zemi zjistit co nejvíc informací. Když jsem cestoval po Izraeli a Palestině, tak bylo často vtipné, že jsem o té zemi věděl třeba z historického hlediska víc než místní lidé, se kterými jsem si povídal. Je to stejné, jako když se bavíte v Čechách s někým o historii a najednou zjistíte, že ten člověk zná jen nějaké základy. Potom, když to začnete rozebírat hlouběji, tak to spousta lidí ocení, že se opravdu o jejich zemi zajímáte, není to jen kulisa pro dovolenou, ale že jste ji opravdu přijeli poznat. A když k tomu člověk přidá i pár vět v jejich jazyce, nemyslím jen takové to ahoj a dobrý den, ale opravdu se snažíte si třeba objednat alespoň jídlo nebo koupit lístek, tak to velmi hrozně ocení. A je potom opravdu velký rozdíl mezi vámi a tím turistických cestováním po oné zemi.

V Izraeli na sebe překvapení navazují a podobají se fackám, ovšem spíš medvědí tlapou než lidskou dlaní.
Jiří Kalát, publicista a cestovatel

Určitě je pak také zajímavé, když si něco dopředu nastudujete o dané zemi a tam zjistíte, že je to možná trošku jinak, než se píše v knížkách.
Jasně, tohle byl třeba pro mne klasický příklad Izrael. Když jsem se tam nastěhoval, věděl jsem o té zemi hrozně moc. Až tam jsem zjistil jsem, že půlka věcí neplatí a druhá půlka je trošku jinak. Pro hodně lidí je v tomto také typický Írán, protože ten má strašně špatnou pověst ve světě kvůli novinářským zprávám. Když tam člověk přijede, tak je v hrozném šoku, jak je Írán vlastně skvělý, jak jsou místní lidé hrozně milí a hodní. Jak to, co víme o Íránu třeba z českých médií, je úplně mimo realitu dané země.

Beriéra - V Izraeli a Palestině

Jiří, vy jste žil v Izraeli rok. Jak se vám to vůbec povedlo, protože asi není jednoduché tam žít, ne?
Ne, rozhodně to není jednoduché. Pokud člověk chce žít v Izraeli, tak má jen pár možností, jak to udělat. Můžete se tam přistěhovt, pokud máte židovské kořeny, můžete tam jet jako dobrovolník nebo tam může přijet studovat. Já jsem využil té druhé možnosti, že jsem byl rok jako dobrovolník v Izraeli. Pomáhal jsem tam v jedné organizaci a díky tomu jsem v jejich zemi mohl rok pobýt, cestovat a projet si ji vlastně celou.

Kdybyste měl charakterizovat několika málo větami váš rok v Izraeli?
Ten rok mi přišel strašně moc nahuštěný informacemi a vším. Odjel jsem s pocitem, že vlastně nic nevím a že je všechno úplně jinak, než se zdálo a vypadalo. Na první překvapení, když jsem tam přijel, rychle navazovaly další tvrdší i lehčí a spojily se v sérii událostí, které se podobaly fackám, ovšem spíš medvědí tlapou než lidskou dlaní. Několik z nich se opravdu těžko rozdýchávalo.

Jeruzalém je jedním z nejstarších trvale osídlených měst na světě

Tak buďte konkrétní.
První takový šok, který jsem měl, tak když přiletíte do Izraele, první věc, co čekáte, je nějaká blízkovýchodní země, jste na Blízkém východě. A přijedete do Tel Avivu a zjistíte, že to je vlastně takový Berlín, holky tam chodí v bikinách po pláži, jsou tam bary. A tak si řeknete aha, takhle asi vypadá stát Izrael. Potom jedete do Jeruzaléma a najednou jste na tom Blízkém východě ve strašně konzervativní zemi, kde převládá náboženství, kde jsou lidé opravdu hluboce věřící. Potom máte další z velkých šoků, já jsem v Jeruzalémě chodil s kamarády do skvělého baru a tam bylo zakázáno bavit se o politice, což je mimochodem strašně uvolňující v Izraeli. Celou zimu jsme tam chodili a potom v létě jsme jednou vyšli před bar, kde se už začalo zase mluvit o politice a já jsem najednou zjistil, že většina mých kamarádů, s kterými jsem se bavil, jsou strašní pravičáci, až extrémisté v některých názorech. Takže to vás všechno učí, že ne všechno doopravdy vypadá, jak je. Je zajímavé to poznávat, ale zároveň docela komplikované.

Mar Saba, klášter starý jako „Metuzalém“. Svatá země je plná překvapení

Cítil jste se tam bezpečně? Nebo během toho roku nastala i nějaká nebezpečná situace?
Párkrát ano. Musím přiznat, že některé situace byly trošku za hranou. Když jsem byl fotit nějaké střety mezi izraelskou armádou a Palestinci, tak to bylo trošku divoké. Ale zároveň musím říct, že Izrael je bezpečná země pro turisty a Palestina naprosto také. Akorát člověk musí vědět, kam chodit a kam nechodit. A když jste normální člověk a víte, kam nechodit, tak tam nechodíte. Ale já jsem občas chodil i tam, kam jsem neměl, kde to bylo trošku nebezpečnější. Protože jsem to chtěl vidět a zažít.

Webové stránky cestovatele, publicisty a fotografa Jiřího Kaláta

A takové ty cestovatelské zážitky, jako jsou krásy této unikátní země?
Pro mě rozhodně zaprvé Jeruzalém, to je pupek světa, nádherné místo. Ale pokud vynecháme Jeruzalém, tak já mám hrozně rád poušť. Třeba Negevská poušť. Člověk si může sbalit krosnu a jít tam pět dní po značené stezce. To je za úlně úžasná věc. Potom třeba hrad Nimrod na severu v Galilei. To je zase obrovská pevnost, která pochází z křížových výprav. A prestože je v Izraeli těch památek relativně hodně, tak si je člověk může krásně projít, může si je mnohem víc osahat, než tady v Evropě, kde máte všechno chráněné. Je tady spousta zákazů, což v Izraeli tak úplně není. Člověk si to opravdu může prolézt a užít až s takovým archeologickým zápalem, prozkoumat si to. A to mě hrozně v Izraeli baví.

Susja je izraelská osada na Západním břehu Jordánu v distriktu Judea a Samaří a v Oblastní radě Har Chevron

Vaše knížka o Izraeli vyjde na podzim. O čem bude?
Knížka, to je vlastně 24 příběhů, které se mi staly během 12 měsíců, co jsem v Izraeli byl. Není tedy jen o Izraeli, je i o Palestině, je o Gaze. Je tedy o celé Svaté zemi. Spíš takový náhled člověka, který tam přijede s nějakými informacemi, ty si ověřuje a poznává. Knížka rozhodně není žádná odborná publikace, i když těch informací je v ní relativně hodně. Jsou to spíš příběhy, které by měly lidem ukázat, že je dobré se o tu zemi zajímat. Je dobré si k tomu něco načíst a není dobré jezdit do Izraele se zavřenýma očima. Nedívat se na to, co se děje kolem.

Našel jsem v Izraeli spoustu odpovědí, ale ještě mnohem víc otázek se tam vynořilo.
Jiří Kalát, publicista a cestovatel

Nicméně odpovědi na své otázky jste přesto nenašel?
Na jednu stranu jsem jich našel spoustu. Ale myslím, že mnohem víc se jich vynořilo. Člověk by tam mohl být celý život a pořád něco zkoumat.

Jak se bude knížka jmenovat?
Všichni tady lžou.

Jakub Schmidt a Jiří Kalát ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Až uvidíte v knihkupectví knížku Všichni tady lžou, budete vědět, že je knížka Jiřího Kaláta, cestovatele a publicisty. Chystáte se ještě teď v létě někam vyjet?
Až na podzim. Ale plácnout se jen tak někam na pláž, to popravdě moc neumím. (smích)

Díky moc za rozhovor, mějte se krásně, na shledanou.
Děkuji za pozvání.

Spustit audio

Související