Herečka Tereza Blažková: Vypadám prý jak anděl, ale uvnitř jsem ďábel. Doufám, že to režiséři odhalí

8 fotografií

Tereza Blažková pochází z východních Čech, a pokud si řádně prohlédnete, pochopíte, proč ji režiséři obsazují a proč její tvář také vídáme v reklamách. Terezo, asi často slýcháte, že jste krásná modrooká blondýna.
Ano. Já se tomu tedy trošku bráním, tomu svému fysis, protože sice vypadám navenek jako anděl, ale uvnitř bych řekla, že jsem pěkný ďábel. A mnoho režisérů to o mně ještě neví, že jsem ďábel uvnitř. Tak doufám, že to odhalí a vykašlou se na ten andělský zjev a uděláme někdy pěkné peklo.

Tereza Blažková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Radka Šubrtová,Český rozhlas

O blondýnách se říká, že jsou většinou naivní. Ale já bych řekla, že vy k tomu budete mít velmi daleko, protože jste vystudovala dvě vysoké školy.
Je pravda, že jsem více rozumová, nebo aspoň doufám, i když občas se i překvapím, že jsem v mnoha věcech naivní. Třeba si myslím, jak jsem spravedlivá, a ono to tak není. Tak tam se projeví moje naivita. Ale spíš jdu víc rozumem i na role, než nějakými emocemi. Jdu na to hlavou.

Mám spoustu snů, chci hrát postavy, které jdou do hloubky. Možná k tomu budu muset dozrát fyzicky, mentálně už dozrávám.
Tereza Blažková, herečka

Co jste vystudovala? Protože vy jste se k divadlu dostala později, než je obvyklé.
Vystudovala jsem jazykovou a literární kulturu v Hradci Králové, to byla krásná léta, to musím podotknout. Následně jsem se přestěhovala do Brna, tam jsem vystudovala management v kultuře. Takže jsem brousila okolo umění i divadla. Mezitím jsem i hrála například v divadelním spolku Vicena v Ústí nad Orlicí, odkud pocházím. A k profesionálnímu divadlu jsem přišla, jak říkám, až na stará kolena.

Čtěte také

Zázrak přírody, herečka a operní diva Soňa Červená, miluje Hradec Králové. Cítí tady své kořeny

Co na to vaši rodiče? Předpokládám, že nepochází z umělecké branže. Jak reagovali, když jste se rozhodla utéct k divadlu?
Rodiče nebyli moc nadšení. Já tvrdím v uvozovkách, že jsem adoptovaná, protože rodiče mají úplně jiný směr svých koníčků. Rádi ze mě měli slušného člověka, nějakého lékaře, paní učitelku nebo právničku. Zkrátka člověka s lepším postavení, protože herec nejen v současné době, to postavení nemá moc dobré ve společnosti. Je pravda, možná teď budu kopat do svých řad, že se tomu někdy nedivím, proč lidé mají takové mínění.

Zahrála jste si ve známých snímcích, jako je Vyprávěj nebo Rašín. To asi nebylo úplně snadné.
Nebylo. Já jsem za to strašně moc vděčná, i když to většinou byly drobné roličky. Ve Vyprávěj opravdu musíte vědět, kdy, kde a co hraji, abych vám neutekla ze zorného pole. A za Rašína jsem nesmírně vděčná panu režiséru Jiřímu Svobodovi a jeho asistence paní Elišce Týblové, to je skvělá žena a o ní málokdo ví. Proto ji zmiňuji, protože to je prostě skvělá baba. A oni mi dali ohromnou příležitost. Dokonce jsem si zahrála mámu, což je s podivem, protože mně opravdu nedávají role maminek.

Osudové lásky - hraje Tereza Blažková|foto:Česká televize

Působíte jako holčička.
Právě. A já jsem dostala roli mámy, které umírá dítě. Říkala jsem si, že to asi nezahraji. Vždyť do té doby mi nikdo takto nevěřil. A oni mi dali velkou příležitost, za kterou jsem nesmírně vděčná. Myslím si, že se to povedlo. Málo se chválím.

Myslíte si, že se vám daří plnit sny i díky vaší fotogeničnosti, protože máte opravdu výraznou tvář?
To je zapeklitá otázka, já mám spoustu snů a zatím mé role právě spíš využívají to fyzično. A já mám ráda postavy, které jdou do hloubky. Takové role bych hrozně moc chtěla ztvárnit. A možná k tomu budu muset dozrát fyzicky, mentálně, doufám, už k tomu dozrávám.

Z Adiny Mandlové bych si vzala její bezstarostnost. Někdy je dobré hodit starosti za hlavu. Já řeším co bude zítra, za týden, za měsíc.
Tereza Blažková, herečka

V mladoboleslavském divadle hrajete Adinu Mandlovou. Ta se v Boleslavi před 110 lety narodila, představení se jmenuje Tisíc tváří Adiny. Řekněte nám k němu víc.
Tisíc tváří Adiny spáchala Daniela Sodomová jako scenáristka, Adéla Stodolová coby režisérka tomu dala tvář a my herci tomu dodáváme další feelingy. Je to životopisný a hlavně velmi krásný na pohled. Máme nádhernou scénu Marka Cpina, který udělal i úžasné kostýmy. Tak doufám, že se to divákům bude líbit. Život Adiny byl ohromně bohatý.

Čtěte také

Natálie Halouzková: Už jako holce mi říkali „hérečko“. Jsem komediantka a herectví si mě samo našlo

Asi jste dlouho studovala její život. Co vás nejvíc zaujalo na této herecké osobnosti?
Adina byla velice komplikovaná. I když přiznejme si, mezi námi, že každá žena je komplikovaná. Ale Adina, je ještě víc složitější, proto ji i hrají čtyři herečky. Každou část jejího života ztvárňuje jedna herečka, ale zároveň se prolínáme všechny čtyři celým představením a jejím životem. Protože jednou byla Adina taková, podruhé maková, měla opravdu mnoho tváří.

Chtěla byste žít její život?
Asi ne, protože já si dělám poznámky ke svým rolím a první, co jsem si napsala k Adině, tak bylo slovo samota. Ona žila bujarý život, samé večírky, byla obklopena mnoha lidmi. Byla na výsluní, ale myslím si, že i mezi všemi těmi lidmi pořád zůstávala sama.

Adina v mladoboleslavském divadle v podání Terezy Blažkové|foto:Anna Hladká

Kde se v ní ta samota brala?
Myslím si, že v dětství pro ni byla velkým traumatem ztráta tatínka, o kterého přišla, když jí bylo sedm let. A to se s ní potom nějak táhlo celým životem, že se i ve svých partnerech snažila najít otce, protože on ji velice rozmazloval. Ona byla princezna, ona byla opravdu středem domácnosti.

Čtěte také

Eva Janoušková: Každá role vás posune vpřed nebo naopak vrátí zpátky, ale vždy je to zkušenost

Co byste si ale z Adiny ráda vzala?
Její bezstarostnost. Někdy je dobré hodit všechny starosti za hlavu a prostě jen žít, jako ono Carpe diem, prostě užívat dne, ať je jakýkoliv. Prožívat dnešek.

To neumíte?
Právě že ne. Stále si říkám, co bude zítra, za týden, za měsíc.

Covidová doba divadlům nepřeje, kdy vás uvidíme v roli Adiny?
Teď zrovna zase najíždíme do zkoušek, které nám byly na chvilku přerušeny. Měli jsme mít premiéru 16. října, ale divadla se uzavřela. Další premiéra měla být teď v listopadu, ta zase padla. Takže na prosinec už asi nikdo z nás ani nepomýšlí. Doufám, že se bude hrát v lednu. Já sama to teď ale neumím říct.

Chodím do divadla nejen jako herec, ale hlavně jako divák. Moc mě baví pozorovat divadlo z obou stran, ten kulturní šrumec.
Tereza Blažková, herečka

Zmínila jste, že Adinu hrají dohromady čtyři herečky. Předpokládám, že vy budete hrát dítě.
Ano. Já jsem nejmladší Adina, zase holčička. Ale právě ačkoliv jsem holčičkou, tak si tam hledám různé bolístky. Jsem takové vnitřní dítě. Každý máme nějaké své vnitřní dítě s bolístkami a radostmi. Já je ztvárňuji fyzicky.

Vepřová panenka - hraje Tereza Blažková|foto:Kateřina Sýsová

Myslíte si, že nás tohle složité období, jako společnost, posílí?
Určitě. Už v březnu jsem to brala jako pozitivum. Já jsem většinou velký skeptik a ve všem vidím negativní stránky. A překvapivě v té pandemii vidím většinou pozitivum. Už v březnu jsem si ohromně oddechla, protože se na mě valila kupa věcí, dodělávala jsem ještě hereckou školu, do toho příprava různých rolí, já jsem totiž workoholik, mám ráda plný diář. Ale už toho bylo na mě moc, takže přišla najednou úleva, nic jsem nemusela.

Ale teď už se těšíte. Na co nejvíc? Máte plány a sny?
Určitě zajdu do divadla, já totiž chodím do divadla nejen jako herec, ale hlavně jako divák. Velice mne baví pozorovat divadlo z obou stran, takže určitě zajdu do divadla. A potřebovala bych otevřít papírnictví, takže jestli nás někdo poslouchá, tak bych momentálně potřebovala otevřít papírnictví. A těším se obecně na kulturní šrumec.

Pavla Kindernayová a Tereza Blažková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Radka Šubrtová,Český rozhlas

Naším hostem byla herečka Tereza Blažková, o které určitě ještě hodně uslyšíme. Děkuji za rozhovor, ať se vám daří.
Já děkuji za pozvání.