Dobrodružství v Karibiku. Za tajemstvím doutníků i rumu a na lovu jedovatého perutýna
Cestovatelka a potápěčka Linda Olivová z Trutnova pomáhá lidem přes Travel Kitchen vytvářet cestování na míru. A nedávno strávila dovolenou v Karibiku, kde postupně navštívila Kubu, Haiti a Dominikánskou republiku.
Kdy jste byla naposledy pod vodou?
Není to tak dávno, je to zhruba měsíc a půl, kdy jsme byli v Karibiku a tam jsme se i potápěli.
A o tom si dnes budeme povídat. Kdy jste začala cestovat a jezdit po světě? Která byla první země, kterou jste navštívila?
Já cestuji už v podstatě odmala, kdy jsem měla možnost s rodiči jezdit na takové ty klasické dovolené. Chorvatsko bylo takovým evergreenem mého dětství. A na vysoké škole už to bylo takové to dobrodružnější samostatné cestování, kdy jsem se vydala sama autem přes půl Evropy na Erasmus do Španělska, kde jsem potom rok studovala a autem poznávala i okolí města.
U perutýna, v angličtině lionfish, se ostny připodobňují lví hřívě. Ryba je to specifická, taková modelka. Docela ráda se ukazuje.
Linda Olivová, cestovatelka a potápěčka
Kde konkrétně jste studovala?
Ve španělské Zaragoze, což je město mezi Barcelonou a Madridem.
Ale teď už pojďme do Karibiku. Která z tamních zemí vás nejvíc uchvátila? A které země jste v Karibiku vlastně viděli?
Navštívili jsme tři země, nejvíc nás asi uchvátila Kuba, protože ta je taková specifická. A v tuto dobu cestovatelsky zajímavá a zároveň už trošku otevřená. Takže už je to docela prima tam jet. Zároveň jsme pak strávili trošku času na Haiti, a pak ještě pár dní v Dominikánské republice, kde jsme se právě i potápěli.
Zastavím se u té Kuby. První, co mne napadne, jsou kubánské doutníky.
Kubánské doutníky jsme měli. Bylo jich mnoho i jsme si sami balili své doutníky na farmě, kde nám to nejdříve pán ukazoval a pak nás to nechali vyzkoušet. Takže určitě skvělý zážitek, doporučuji.
Na světě je jen jedna jediná lepší potápěčka než Denisa Lhotová z Hořic
V potápěčské základně Blue Season Bali na tichomořském ostrově Bali skončila celosvětová soutěž The Best Dive Job in the World 2014/2015, v jejímž finále se utkala i Denisa Lhotová z Hořic... Ano, tak zněl novinový titulek z loňského roku, kdy mladá potápěčka z našeho kraje potvrdila, že její zájem o tento extrémní sport není náhodný, ani pomíjivý.
Je to prý hodně o tabákových listech, jak je potom doutník kvalitní. Musí se různě skládat.
Přesně tak, je to trošku alchymie. Ty největší značky mají své takříkajíc degustátory, kteří přesně vědí, jaké listy a kolik jich mají použít, a je to trošku tajemství. Tedy je to podobné jako s druhy alkoholu.
Protože kubánský rum, to je samozřejmě další věc, která ke Kubě neodmyslitelně patří. A když to s tím rumem člověk přežene, tak je možná hned pod vodou, ne?
Ono by se nemělo potápět, když je člověk opilý. Ale obrazně samozřejmě ano, je člověk pod vodou, nebo spíš pod parou.
Rum jste tedy ochutnali?
Rum jsme také ochutnali, ale v podstatě je stejný, jako se dá sehnat tady u nás.
A teď tedy už k onomu potápění. Už jste měli nějaké zkušenosti?
Máme zkušenosti, už 3 roky se potápíme různě po světě. Dovolená v Karibiku nebyla primárně potápěčská, bylo to spíš jen doplňkové. Na potápěčských dovolených jsme byli v jiných destinacích.
Na potápění potřebuje mít člověk asi nějaký kurz. Nebo, když to řeknu lidově, nějaké papíry na potápění?
Určitě je to lepší. Ale dá se vyzkoušet potápění, kdy se dělají tzv. Discovery dive (zkušební ponory), na což nepotřebujete nic a instruktor se vám daleko víc věnuje. Projede nějaké základní věci, které musíte znát. Ale potom, když to někoho chytne, tak si určitě dělá druhý krok nějakou základní potápěčskou certifikaci.
Kde všude jste se tady už potápěli kromě Karibiku?
Několikrát jsme se potápěli v Asii. Ta je příjemná a poměrně bohatá na život pod vodou. Byli jsme v Malajsii a na Filipínách je potopená celá japonská flotila z druhé světové války.
To musí být úžasné.
To bylo úžasné. Zároveň jsme se loni potápěli v Rudém moři v Egyptě. To bylo také prima. Nebo Atlantik, Kanárské ostrovy a teď tedy Karibik.
Mexiko je prý také krásné na potápění.
Mexiko je taky krásné, určitě to máme v plánu.
Když se tedy podíváme do Dominikánské republiky, kde jste se především potápěli při vaší karibské cestě. Tam jste narazili na perutýny?
Ano, narazili jsme na perutýny, kteří tam v podstatě nemají co dělat.
Perutýn je jedovatá ryba, na kterou narazíme hlavně v Rudém moři, tam je běžná.
Ano, je to tak.
A vy jste říkala, že v Dominikánské republice vlastně tyto ryby nemají co dělat. Jak je tedy možné, že se tam dostaly?
Není to úplně jasné, jak se tam dostali. Existují dvě teorie. Jedna z nich je, že velké zaoceánské nákladní lodě mají takové nádrže, které plní vodou. A je možné, že v Rudém moři nebo tam, kde je perutýn běžně, nabrali vodu včetně vajíček a převezli je na druhý konec světa. To znamená do oblasti Karibiku. Tak by se tam možná mohli perutýni dostat. Druhá varianta je, že je tam prostě nějaký akvarista jen vypustil z akvárka.
Vychoval si je a tam vypustil.
Oni se totiž hrozně rychle množí.
Invazivní druh, tedy něco podobného, jako když u nás na Broumovsku žijí norci američtí, kteří tady také nemají co dělat. To je podobné.
Je to podobné. V podstatě ten druh potom nemá přirozené nepřátele, takže ho nic nehubí. A perutýn je ještě navíc nenažraný dravec a sní všechno okolo sebe. Zlikviduje tak ostatní ryby, které tam případně jsou. Což právě v Karibiku způsobuje problém.
Kdybychom mohli perutýna popsat, jak vypadá. Je to taková ošklivá jedovatá ryba, ale ona může být pro někoho krásná, samozřejmě.
Já bych právě řekla, že je naopak velice zajímavá, protože má ostny, které vypadají trošku jako peří. Proto možná perutýn, v angličtině lionfish, kdy se ostny připodobňují ke lví hřívě. To znamená, že ho na první pohled pod vodou určitě poznáte, protože ta ryba je velice specifická, a tak trošku krásná. Perutýn je taková modelka a rád se ukazuje a nastavuje.
Je to tedy dravá ryba.
Ano, je to dravec.
Problém tedy nastává, že když se perutýn ocitne v prostředí, kde na něj nejsou ryby jaksi geneticky zvyklé, a tak ho nepovažují za hrozbu?
Přesně tak. To je ten největší problém. Že ty malé rybky ho v podstatě ignorují. A to mu nad nimi dává ještě další výhodu.
A vy jste se při tom potápění tedy potkali přímo s perutýny?
Ano a potkali jsme se i s potápěči, kteří je loví. V Karibiku je lov perutýnů povolen, dokonce dost i podporován. Protože je to teď nejběžnější zbraň proti jejich přemnožení v oblasti. V podstatě to ale problém neřeší, protože perutýn je hrozně houževnatý a dokáže přežít až v několika stovkách metrů pod vodou, kam už se potápěči nedostanou. Ale aspoň trošku se potápěči snaží těm malým rybičkám ostatních druhů dát šanci a pomoct jim.
Anna Milerová zachraňuje oceány a žraloky. Nejkrásnější zvíře, které mohla vidět zblízka
Studentka a grafička Anna Milerová z Jaroměře ve volném čase „zachraňuje" oceány. Vymyslela projekt Be Sea (Buď moře), ve kterém propojila svět umění s ekologií. Originálním způsobem tak chce přispět ke snížení objemu plastových odpadků v oceánech. A nejen to.
Potápěči loví perutýny harpunami. A musíme zdůraznit, že to je ryba, její ostny jsou velice jedovaté. Jak ten jed působí?
Ano, ostny jsou jedovaté, naštěstí pro člověka ne smrtelně. Ale když jsme se o tom bavili s místními potápěči, tak nám dvoumetrový Igor vyprávěl, že když se na palubě popíchal o osten, což bylo už o mrtvou rybu, tak ho to tak strašně skolilo, že lehl na palubu a plakal. Vzhledem k velikosti toho muže mi to přišlo docela výstižné. Bolí to hodně. Naštěstí není znám žádný případ, kdy by to bylo pro člověka smrtelné.
Nechtěl bych se tedy potkat ve vodě s perutýnem. Ale třeba na talíři? To už by bylo možná příjemnější, ne?
Určitě, na talíři je to prý skvělá bílá ryba. Maso perutýnů není jedovaté. I ten jed z ostnů postupem času vyprchává. Aktuálně je problém, že perutýny v restauracích moc nenabízejí. Ale bylo by to jisté řešení. Kdyby se perutýni začali nabízet na talíři, tak by je místní rybáři začali lovit a byl by to zase další krok k tomu, jak se jich v oblasti, kde perutýni nemají co dělat, zbavit.
Čtěte takéTravel Kitchen - Cestování na míru!
Bylo to moc zajímavé, co jste nám dnes vyprávěla, Lindo. Tak mě zajímá, jestli se chystáte zase v brzké době někam vyrazit za potápěním nebo třeba jen tak na cestu?
Za cestami se chystáme, my máme vždy plný program. Teď se chystáme do Spojených států trošku projet národní parky. A potápění zase až na podzim.
Tak přijdete nám příště zase popovídat například o té Americe nebo o Španělsku?
Určitě moc ráda. Na shledanou a děkuji za pozvání.
Související
-
Nebýt učitelkou, pracovala by jako mořská bioložka. Klára Kosáková má totiž pomáhání v genech
Kdyby to šlo, byla by Klára Kosáková nejspíš mořskou bioložkou. Zatím učí biologii a tělesnou výchovu v Mladé Boleslavi a jako dobrovolnice pomáhá mořským živočichům.
-
Může umění zachránit oceány? Třídit odpad nestačí a tak Anna Milerová rozjela projekt BE SEA
Evropané každoročně vygenerují 25 milionů tun plastového odpadu, ale k recyklaci se ho shromáždí míň než třetina. Po celém světě tvoří plasty 85 procent odpadků na plážích.
-
Na moři je ten, kdo tam chce být. Tvrdí mořský vlk Rudolf...
Rudolf Krautschneider se narodil ve Vídni a dětství strávil ve Znojmě. První plachetnici si udělal z vypůjčené veslice na řece Dyji. Plachtou mu byl starý kabát a o...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
