Nebýt učitelkou, pracovala by jako mořská bioložka. Klára Kosáková má totiž pomáhání v genech

Velkými vzory jsou pro ni její rodiče, kteří jí v Jičíně odmalička dopřávali všestrannost jak ve sportu, tak i v múzickém umění.

Baví mě zjišťovat, jaký pohled mají děti na svět, co si o něm myslí a jak uvažují.
Klára Kosáková, učitelka biologie

„Každý den jsem měla jinou aktivitu a jsem za to ráda. Ve sportu jsem se věnovala víceboji, hodu diskem, vrhu koulí, závodně jsem plavala. Vedle sportování jsem se seznamovala s hrou na kytaru a v základní umělecké škole jsem studovala i výtvarný obor," rekapituluje Klára, která na nudu nikdy neměla čas.

Může umění zachránit oceány? Třídit odpad nestačí a tak Anna Milerová rozjela projekt BE SEA

• Upravit
• Smazat

Evropané každoročně vygenerují 25 milionů tun plastového odpadu, ale k recyklaci se ho shromáždí méně než 30 procent. Po celém světě tvoří plasty 85 procent odpadků na plážích. Plasty se ve formě mikroplastů, jejichž účinky pro zdraví jsou zatím neznámé, dostávají také ve vzduchu, vodě a potravinách až do plic a na stůl lidí.

Baví mě zjišťovat, jaký pohled mají děti na svět, co si o něm myslí a jak uvažují.
Klára Kosáková, učitelka

Při výběru vysoké školy pro ni byla největší inspirací její maminka, která ve školství pracuje.

„Jestli to někdo s dětmi umí, pak je to právě ona," říká Klára, která si na školní stupínek teprve zvyká. Už ale dobře ví, že to není a nebude jednoduché.
„Baví mě zjišťovat, jaký pohled mají děti na svět, co si o něm myslí a jak uvažují."

Domov mám jen jeden

Atletiku opustila, když cítila, že už tam dosáhla svého vrcholu, a taky chtěla vyzkoušet nové věci. Rekreační sportování (běh, plavání, volejbal, squash, kolo atd.) jí zůstalo, i když od chvíle, kdy začala chodit do práce, nestíhá ani to.

Velký díl jejího volného času totiž seberou přípravy do školy a už čtyři roky je každou neděli cvičitelkou plavání pro malé děti.

Klára Kosáková s číslem 97 s Bárou Špotákovou a mezi svými z AC TJ Jičín|foto:Archiv K. Kosákové

„Sportování jsem se věnovala každý všední den odpoledne, o víkendech jezdila na závody. V dnešním světě je toho ale tolik, čemu se můžu věnovat. Na jedné straně je pozitivní, že máme ke všemu otevřené dveře, na druhé straně je právě to, že máme tolik možností a tak málo času, skoro až děsivé," myslí si Klára, která ještě v 18 letech přemýšlela, ve které zemi bude žít.

Postupem času ale zjistila, že takovou zem nenašla, protože domov má zcela jistě jen jeden a od své rodiny by se už odloučit nedokázala.

Vodnářka, která jde ráda proti proudu

Odmalička má hluboký vztah k přírodě, tak do svého života bez zaváhání přijala i dobrovolnictví, konkrétně pomoc želvám, karetám obecným. Jako správná vodnářka jde totiž Klára Kosáková ráda proti proudu.

Klára Kosáková jako dobrovolnice v řeckém zálivu Lakonikos u zabezpečeného hnízda s vejci karety obecné|foto:Archiv K. Kosákové

„Chtěla bych být součástí i dalšího podobného projektu, ale například s velrybami, delfíny či dokonce s kosatkami. To je můj největší životní sen, který vychází z mého dětského snu stát se mořskou bioložkou. Finančně je to ale příliš náročné, zvlášť pro příslušníci národa, který má k oceánu daleko," prozrazuje usměvavá mladá žena.

Dokáže ji ovšem naštvat, jak jsou někteří lidé lhostejní ke svému okolí. Nasadí prý tunelové vidění a „hrabou si akorát na svém písečku".
„Nemluvím teď jen o chování k naší přírodě a planetě, ale i o tom, jak se lidé chovají k sobě. A bohužel už i děti ve škole."

A co Kláře v dnešním světě dělá radost? Možnost cestovat, poznávat různé kultury, lidi.

„Radost ale mám i z práce s dětmi, z toho, že jim mohu předávat informace a zkušenosti, které jsem sama zažila. Mou velkou inspirací dál zůstávají moji rodiče. Jsou to pracovití a poctiví lidé, umí se rozdat pro každého, jsou ochotni kdykoliv pomoci bez vidiny toho, že by jim to mělo být se samozřejmostí vráceno. Doufám, že i já jednou budu taková."