Dlouholetá hasičská tradice. Ve Žďáru nad Metují otevřou úžasné Muzeum historické požární techniky

Překvapilo mne, že jste profesionální i dobrovolný hasič současně. S tím jsem se nikdy nesetkala. Jak to jde dohromady? A co bylo první? Dobrovolný hasič?
Přesně tak. První byl dobrovolný hasič od 15 let, kdy mě k tomu přivedl můj otec, velitel hasičů na Pecce. A následně nějakými zkušenostmi jsem se až potom dostal ve svých 19 letech k profesionálním hasičům. Jsem tedy zároveň jak dobrovolný, tak i profesionální hasič.

Zkrátka hasič každým coulem z hasičské rodiny. Vy pocházíte z Pecky na Jičínsku, odkdy tam funguje sbor dobrovolných hasičů?
Od roku 1881. Takže to je už dlouholetá tradice s krátkou přestávkou za první světové války. Hasičská tradice se udržuje na Pecce až do dnešních dnů.

Hasič je jak Ferda mravenec, který vám otevře zabouchnuté dveře, asistuje při dopravní nehodě, při tornádu, povodních i požárech.
Michal Pavel, profesionální i dobrovolný hasič

Kolik vás je, jakou máte základnu? A vychováváte si i nástupce?
Máme zhruba 70 až 75 členů, ale bohužel mladý kroužek hasičů nemáme, protože to je hodně časově náročné. Dá se říct, že to představuje sedm dní v týdnu být stále v pozoru a starat o děti a jejich fungování. Takže v tom máme jistý dluh, ale třeba se to otočí.

Hasiči bývají taková dobrá parta, která kromě zajišťování bezpečnosti pořádá i různé akce a stará se o zábavu. Je to tak i na Pecce?
Ano, je to přesně tak. Pravidelně zajišťujeme ve spolupráci s městysem Pecka různé akce, od rozsvícení stromečku, taneční zábavy, plesy, atd. Snažíme se kulturně žít a kulturně pomáhat městysu Pecka a zároveň to je i přísun nějakých financí do sborové kasy, abychom si mohli koupit například slavnostní uniformy.

Čtěte také

V bývalém kravíně ve Žďáře nad Metují na Náchodsku vzniká muzeum zemědělské a požární techniky

A čím byste řekl, že to je, že s dobrovolnými hasiči to vždy žije?
Já si myslím, že to je tou partou. Je tam vždy několik tahounů, kteří na sebe nabalí další a další lidi. Často je to v obcích jediný spolek, který funguje. Lidé si chtějí nějakým způsobem užít volný čas a hasiči bývají jediní, kteří by to zrealizovali.

Nejdříve jste byl tedy dobrovolným hasičem, pak profesionálním hasičem a stal jste se i sběratelem hasičských předmětů a techniky?
Vzniklo to tak, že mě zajímá historie. Náš peckovský sbor neměl žádnou starou stříkačku, ale podle kroniky jsem zjistil, jaký typ stříkačky to původně byl. Za socialismu se prostě na historii tolik nedbalo, ale asi před 10 lety se naskytla možnost zrenovovat stříkačku. Na vlastní náklady jsem ji zrenovoval podle starých fotografií. A tak mě to nadchlo, že se podařilo sehnat postupně další a další.

Můžete tedy srovnávat historickou hasičskou techniku se současnými možnostmi?
Určitě. Historická technika byla velmi jednoduchá. Jednoduché písty, jednoduché hasební práce, hasiči se specializovali pouze na požáry nebo na povodně. Dnes, když to porovnáme, tak hasič je tzv. Ferda mravenec, který vám otevře zabouchnuté dveře, asistuje při dopravní nehodě, až po zásahy při možném tornádu, povodních a velkých požárech. A na dnešní bezpečnost se reaguje i technikou, která je specializovanější. Ale samozřejmě více techniky také stojí více peněz.

Čtěte také

Hasiči v Milíčevsi jsou hrdí na svou historickou stříkačku taženou koňmi

Vystavujete velké hasičské stříkačky, zajímavou techniku. A přinesl jsem na ukázku i krásnou historickou hasičskou přilbu.
Je to velitelská přilba, na níž vidíme znak z první republiky, takže ji můžeme datovat někam kolem let 1925 až 1930. Ty přilby jsou různě honosné podle různého zařazení člena sboru, buď měl černou přilbu, potom to byl řadový hasič, nebo měl třeba zlatého kohouta, to už byl velitel.

Jak bude mít Hasičské muzeum ve Žďáru nad Metují otevřeno?
Já bych chtěl nejdříve poděkovat vedení obce, panu starostovi a panu místostarostovi Žďáru nad Metují, že umožnili ukázku této techniky, a také rodinným příslušníkům. To je důležité, protože když není podpora, tak by nic nevzniklo. Ale od příštího roku by se měla rozjet nějaká pevná otvírací doba. V polovině expozice bude i zemědělské muzeum, takže se naváží další exponáty. A musí to mít nějaký rámec a stanovenou otvírací dobu. Předpokládám, že na jaře bychom mohli otevřít.

Budete sbírat i další materiál, abyste mohl sbírku rozšiřovat?
Sbírka je specifická především v tom, že jde o techniku zhruba do roku 1950. Posléze už byla standardní výstroj a větší technika, takže v naší sbírce jsou kolové stříkačky tažené koňmi nebo motorové stříkačky menších rozměrů.

Tak vám přejeme hodně úspěchů, ať už v profesionální dráze, nebo u dobrovolných hasičů či v muzeu ve Žďáře nad Metují, kam všechny zveme. Michal Pavel byl naším hostem.