Dělat špičkově medicínu, je jako když chce sportovec vyhrát olympiádu, říká profesor Jiří Manďák
S naším hostem vás zavedeme do světa medicíny, do světa špičkové kardiochirurgie a budeme si podívat také o vzdělávání budoucích lékařů. O tom, že výuka medicínských oborů má v Hradci Králové velkou tradici.
To všechno probereme s novým děkanem Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kardiochirurgem, profesorem Jiřím Manďákem, kterého akademický senát fakulty zvolil do této funkce v dubnu letošního roku.
Pane děkane, vy už jste se ujal funkce, už máte slavnostní inauguraci za sebou.
Za prvé děkuji za pozvání, jsem rád, že mám tu příležitost se přestavit a říci základní informace, na které se mě ptáte. Ano, byl jsem od 1. září jmenován rektorem naší Lékařské fakulty v Hradci Králové, slavnostní inaugurace proběhla v pondělí 3. září. Teď už mám tedy všechny právní kroky za sebou. Dovolte, abych vás jen opravil, akademický senát naší fakulty mě v dubnu nezvolil děkanem, ale zvolil mě kandidátem na tuto funkci. A teprve rektor rozhodl, zda mě jmenovat nebo nejmenovat do této funkce.
Takže jste teď děkanem na fakultě, na níž jste kdysi studoval, je to tak?
Je to tak. Celý můj profesní život je spjat s hradeckou lékařskou fakultou a také s hradeckou Fakultní nemocnicí. Já jsem na této fakultě studoval, absolvoval jsem v roce 1983. A bylo jistě zajímavé takové to uzavření životního okruhu, že v posluchárně, kde jsem měl svojí řeč k akademickému senátu v dubnu, jsem skládal přijímací zkoušky, písemnou část, před těmi pár lety. Takže se kruh uzavřel.
Jak vzpomínáte na svá studia, co vás přivedlo k profesi lékaře? Bylo to přání rodičů, nebo vaše? Vybral jste si to sám?
Já jsem v naší široce rozvětvené rodině jediný, který je medicínou políbený, jsem jediný lékař. A ani mé děti se nevydaly tímto směrem. Jsem tedy taková izolovaná postava v naší rodině. Ale bylo to mé přání, jak jsem se postupně orientoval ve světě vědy a informací. Paradoxně jsem vystudoval na gymnáziu obor matematika - fyzika, ale už někdy záhy v průběhu toho gymnaziálního studia jsem pochopil, že tudy cesta nevede. Že se chci orientovat někam jinam a vrhl jsem se na medicínu.
Odvaha, invence a vůle, to je kardiochirurgie. V Hradci Králové začnou operovat pomocí robotů
Kardiochirurgická klinika Fakultní nemocnice Hradec Králové si loni připomněla 70. výročí první operace srdce v tehdejším Československu. Od začátku tohoto roku zde plánují zavádět robotické operace srdce. Tyto méně invazivní zákroky jsou pro pacienty šetrnější, pomáhají zkrátit délku pobytu v nemocnici a urychlují návrat do plnohodnotného života.
Kardiochirurgie, špičkový medicínský obor. Sní o něm lékaři, kteří vystudují, o té špičkové medicíně?
Za mých studií zcela určitě. Většina z nás snila o tom dělat nějaký obor špičkové medicíny, to bylo jistě cílem každého. Stejně jako když chce sportovec vyhrát olympiádu, ať už na to má nebo nemá, ale jistě ten sen má. Musím říct, že dnes se to trochu změnilo, změnila se pravidla hry, změnily se podmínky jednotlivých profesí. A celá řada studentů chce dělat jiné obory, než tyto. Nicméně to nesnižuje nic na jejich odbornosti a úrovni a chtějí dělat špičkové praktické lékaře. Čili to, že by chtěli dělat všichni kardiochirurgii nebo transplantovat mozky, to už tak dnes neplatí. Ale sen je to jistě každého studenta, věřím tomu.
Tady v Hradci Králové vás možná na tu kardiochirurgii přivedlo i to, že tu vznikla vůbec snad první kardiochirurgie v České republice?
Neřekl bych, že vznikl, ale ty počátky, které jsou spjaty s rozvojem kardiochirurgie u nás, jsou velmi úzce spjaty právě s hradeckou chirurgií, následně kardiochirurgií. A jsou spojena se jmény, jakým byl profesor, posléze akademik Bedrna, který u nás provedl první srdeční operaci a jeho následovník Procházka. Nicméně v naší republice se rozvíjela i jiná pracoviště, brněnská, pražská. Tedy nemůžeme říct, že bychom byli izolovaní. Ale byla to doba, kdy po těch poválečných letech se kardiochirurgie rozvíjela velmi intenzivně.
Akademik Bedrna také stál u zrodu lékařské fakulty tenkrát v roce 1945 v Hradci Králové jako učitel.
Ano, byl jeden ze zakladatelů a byl členem skupiny, která se velmi intenzivně snažila založit, nebo přispět k založení naší fakulty. Ale nebylo to až v tom roce 1945, tyto snahy byly už v předválečné době, za doby první republiky. Kdy byla velká snaha o vlastní ať už východočeskou univerzitu nebo aspoň nějaké vysoké školství tady v Hradci Králové.
21 sálů s nejmodernější technikou. V hradecké nemocnici vznikne jeden z největších operačních traktů u nás
Ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové vznikne jedno z největších chirurgických center v Česku. Na jednom místě má být 21 nejmodernějších operačních sálů. Vedení nemocnice ve středu vypsalo architektonickou soutěž na modernizaci za téměř 2 a půl miliardy korun. Centrum má pacientům sloužit nejpozději v roce 2026.
Kolik studentů na fakultě v Hradci Králové v medicínském oboru studuje dnes?
To číslo je dáno počtem studentů v jednotlivých programech, v jednotlivých oborech. Máme studenty, kteří studují všeobecné lékařství, pak máme studenty stomatologie - zubního lékařství, v obou mutacích jazykových, to znamená v české i v anglické verzi. Tím chci říct, že máme i studenty ze zahraničí, prakticky z celého světa, kteří studují všeobecné lékařství nebo stomatologii. A pak máme ještě program ošetřovatelství, kde studují a připravují se studentky pro obor zdravotní sestra. K tomu jsem ještě zapomněl dodat, že máme zhruba 200 studentů postgrarduálních, dnes se říká doktoránských studií, ve 22 oborech. Čili počty dosahují zhruba 1500 studentů. Nechci tady dávat přesná čísla, ta se každým rokem a v průběhu roku mění, jak kteří studenti případně odstupují od studia nebo přerušují.
Je to moc nebo málo, těch zhruba 1500 studentů, pro naše budoucí zdravotnictví, kde se očekává, že budou jednou lékaři chybět? Navíc vláda teď aktuálně chce, aby byl počet studentů medicíny navýšen o 15 procent.
Ta informace, která se dnes velmi medializuje a je z toho velký problém, to je informace stará. Bohužel odborná medicínská veřejnost tohle deklarovala už dávno, že demografická křivka, čili stárnutí populace běží už řadu let a teprve teď se konečně řeší snad tato situace. A snad je nějaká vize, že by se to změnit mělo. Skutečně populace lékařů stárne. A problém je, že to je nejen stárnutí, ale také změny v jejich umístění. Jsou místa, kde je lékařů dost i mladších, jsou místa, kde nejsou lékaři žádní, ani ti staří. Čili otázka je-li studentů dost nebo málo, je relativní. Když bychom měli studentů dvakrát tolik, nebyli bychom schopni zabezpečit ani personálně, aby kapacitně jejich výuku. O kvalitě si ale troufám tvrdit, že studenti by byli kvalitní. Za prvé je to naše povinnost a za druhé pořád je o studium medicíny zájem a hlásí se k nám ve vysokém přebytku a převisu studenti, kteří jsou kvalitní.
Čtěte takéLékařská fakulta v Hradci Králové Univerzity Karlovy
Co naopak pedagogové a učitelé. Je dost odborníků, kteří předávají své zkušenosti těm mladším? Protože tady možná u medicíny platí dvojnásob, že člověk se celý život učí. A je potřeba vyrůstat vedle staršího kolegy, který mu pak předává třeba na operačním sále své zkušenosti.
Je to pravda pochopitelně, problém dostatku či nedostatku učitelů je dnes zásadní. Ne že bychom měli málo lékařů jako takových, především tedy v Hradci Králové, ale ti lékaři jsou tolik zaměstnaní svou klinickou prací, že už na to učení zbývá relativně méně času. A dalším problémem je, jak se dnes říká moderně, rozevírání nůžek v klinickém a v tom učebním pedagogickém procesu, ať už se to týká času, tak především platů a financí. Platy v té pedagogické části jsou výrazně menší než platy v klinické části. Samozřejmě nikdo ale neříká, za kolik hodin to je. Kliničtí lékaři mají výrazně víc hodin a to se velmi málo zveřejňuje.
Fakultní prsten pro nadporučíka Jiřího Kotka z Univerzity obrany. A v srpnu na další misi do Iráku
Student medicíny na Univerzitě obrany v Hradci Králové Jiří Kotek, účastník několika zahraničních misí, získá za své mimořádné výsledky prestižní ocenění. Podle amerického zvyku na vojenských vysokých školách, obdrží v pátek 29. června takzvaný fakultní prsten. Ten dostává nejlepší ze studentů - vojáků.
Musíme připomenout, že určitě jedním z vašich úkolů bude dál prohlubovat vztahy se sousední Univerzitou obrany, kde studují vojenští lékaři. A ti vlastně také studují u vás na fakultě.
Ano, to je jedna z věcí, kterou bych chtěl upřesnit. Studenti Fakulty vojenského zdravotnictví jsou především studenty Karlovy Univerzity a doktorát z medicíny získávají na Karlově Univerzitě. Oni nemají svoje speciální studium, to zabezpečuje právě Univerzita Karlova. Oni k tomu mají vojenskou nadstavbu. Takže to je symbióza velmi pevná, bez vzájemné spolupráce to nemůže fungovat.
Ještě taková možná osobní otázka, mě vždycky zajímalo pane profesore, jestli si pouštíte při operacích hudbu, jak vídáme v zahraničních seriálech a filmech. Že kardiochirurg operuje srdce a u toho hraje nějaká rocková muzika?
Je to velmi individuální. Jsou kolegové, kteří si pouští muziku, rádio i zprávy. Já jsem ten starší a konzervativní, já to nedělám. Nemám to rád.
U vás je ticho, soustředění. Kardiochirurg, profesor Jiří Manďák, nový děkan Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. My vám přejeme, ať se vám daří nejen na operačním sále, ale také ve vedení Lékařské fakulty.
Já vám děkuji za toto přání a především za pozvání.
Související
-
Noví lékaři posílí díky stipendiu týmy krajských nemocnic v Královéhradeckém kraji
V Královéhradeckém kraji stále akutně chybí lékaři. Krajský úřad se situaci snaží vyřešit například poskytováním stipendií pro studenty lékařských fakult.
-
Jak bude vypadat moderní chirurgický pavilon hradecké nemocnice
Architektonická soutěž na modernizaci chirurgických oborů královéhradecké fakultní nemocnice má vítěze.
-
ZÁZRAKY MEDICÍNY: O lidských životech můžou rozhodovat first...
Při srdeční zástavě rozhoduje o přežití každá vteřina. Včasná první pomoc hraje roli i v následném návratu pacientů do běžného života. V dalším díle našeho projektu...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
