Davida Hainalla to táhne na východ: Lidé jsou tam pořád usměvaví. Domů se pak vracím nabitý energií

8 fotografií

Kde se ve vás vzala touha objevovat svět?
Já to mám asi odmalička. Jako malý kluk jsem hodně četl dobrodružné knížky, vyrostl jsem na mayovkách, verneovkách, na knížkách Jaroslava Foglara a nějak mi to prostě zůstalo. Začal jsem se ptát, jak to v tom světě vypadá a potřebuji to vidět.

První země, které jste navštívil?
Nepočítám Rakousko a Polsko. Těsně po revoluci bylo třeba Rakousko opravdu ohromný svět, nicméně takové to mé dobrodružné cestování začalo v Rumunsku. Tam jsem, inspirovaný svými rodiči, začal jezdit na hory. Řekl bych, že jsem tam možná dohromady strávil tři čtvrtě roku, když to vše sečtu.

David Hainall ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Jakub Schmidt, Český rozhlas

A kdy jste se rozhodl, že budete profesionální cestovatel? A co to vůbec znamená?
Těžko říct, co to znamená. Když řeknu, že mě živí cestování, tak je to jen část pravdy. Svobodné dobrodružné cestování asi uživí málokoho, tedy řekněme, že jedním zdrojem výdělku je průvodcovská činnost. Jezdím jako průvodce, ovšem těch soukromých a dobrodružných cest je čím dál méně. Třeba to bude opět lepší.

Thajsko je opravdu země úsměvů. Ale také neuvěřitelné a divoké přírody. Vše je tam barevné a až neskutečně pozitivní.
David Hainall, cestovatel a fotograf

Jste vůbec někdy doma?
Cestovatelská sezóna má několik takových ročních částí, řekněme. Jedna teď skoro skončila a druhá mi začne v květnu nebo červnu. Máme doma takovou dohodu, že jsem vždy z měsíce třeba 10 dní pryč. Zbytek jsem doma, probírám fotky, píšu články a chystám další cesty. Nebo učím na fotografický kurzech.

Čtěte také

Pavla Bičíková: Kyrgyzstán = hory a báječní lidé. Pořád je v nich touha po čisté a divoké přírodě

Který kout naší planety máte nejraději?
Mě to táhne na východ. Já si nemůžu pomoct, už odmalička mě to táhne na východ. Z evropských zemí je to oblast celého Balkánu, kterou mám opravdu hodně rád a v létě se tam pravidelně vracím. Ale jinak především jihovýchodní Asie. Je taková jiná, barevná a až neskutečně pozitivní. Nevím, čím to je. Ale možná to snad už trošičku tuším, lidé jsou tam neuvěřitelně příjemní a usměvaví. Když se vrátím z Asie domů, tak jsem nabitý pozitivní energií.

Po návratu domů tedy píšete články. To přináší největší finanční přínos? Publikační činnost?
Částečně publicistika a částečně přednášková činnosti, protože ještě jezdím a přednáším o cestách, které mám za sebou.

8 fotografií

Kde jste byl naposledy?
Teď jsem podstatnou část ledna strávil v Thajsku. To je opravdu země úsměvů. Ale nejen úsměvů, ale také neuvěřitelné přírody, částečně divoké. Co mě v Thajsku nejvíc lákalo, byla cesta na sever za tamními tradičními etniky. To se nám bohužel podařilo kvůli covidu jen částečně, protože ta země je pořád v nouzovém stavu a turisty nepouští úplně všude.

Čtěte také

Vlakem, lodí i lehobusem po jihovýchodní Asii. Na skok do Vietnamu a Kambodži se Zdeňkem Vrágou

Co jste se dozvěděl nového o Thajsku?
Ta cesta byla jiná ve spoustě ohledů. Jsem zvyklý z jihovýchodní Asie, že když tam přijedete, je všude neuvěřitelně živo, pozitivní atmosféra a bohatá tržiště. Ale kvůli covidu, nouzovému stavu a téměř absenci turistů, tam byl klid a na tržištích člověk koupil jen sezónní ovoce a zeleninu. Třeba koření jsem vůbec nesehnal. Pláže, kam míří na dovolenou mraky turistů, byly úplně prázdné. Tam nebyl nikdo. Člověk si to mohl vychutnat, bylo to báječné.

Zažil jsem nějaké dobrodružství na cestách, které byste si už zopakovat nemusel?
Mně se líbilo všude. Nemám jediné místo, kam bych se nechtěl vrátit. Jasně, že člověk nechce zažít znovu, že ho okradou, což se mi třeba stalo kdysi v Rumunsku. Nakonec mi bylo tamní policií řečeno, že mi ten batoh ukradl medvěd. Ale vlastně všechny zážitky byly veskrze hodně pozitivní.

Čtěte také

„Indie jsou barvy, hudba a tanec. Dva si dají polibek a všichni tančí,“ směje se Kateřina Zonygová

Když se prý potkáme ve volné přírodě s medvědem, tak máme zvednout ruce nad hlavu a křičet.
Jeden z rangerů v národním parku v Nepálu nás poučoval, jak se máme chovat při setkání s divokou zvěří. Docela legrační bylo poučení, co dělat, když se proti vám rozběhne nosorožec. Těsně před tím, než k vám doběhne a srazí, tak máte uhnout do strany. A aby to bylo posichrované, tak máte ještě odhodit tričko. Nosorožec si půjde to tričko očuchat, protože je zvědavý. Ještě větší legrace byla, když nás poučoval, co dělat, když se setkáme s tygrem. Máme se mu dívat do očí a pomalu vyklízet prostor.

Kam plánujete příští cestu?
Spousta zemí z jihovýchodní Asie je bohužel zatím pro turisty zavřená. Takže mě čeká teď Německo, fotografování tuleňů a ptáků, a potom můj oblíbený Balkán, Černá Hora a možná Srbsko. A doufám, že se otevře Mongolsko.

Cestovatel, fotograf a publicista David Hainall z Heřmanova Městce byl dnes naším hostem.