Davida Hainalla to táhne na východ: Lidé jsou tam pořád usměvaví. Domů se pak vracím nabitý energií
Také máte rádi, když vás nějaký cestovatel vezme do světa a vypráví o končinách, kam se třeba nikdy nedostanete a nepodíváte? Je to často dobrodružné, barevné, voňavé vyprávění. A takové vás čeká i teď s cestovatelem a fotografem Davidem Hainallem z Heřmanova Městce, který cestuje možná i proto, aby našel odpovědi na své klukovské otázky.
Kde se ve vás vzala touha objevovat svět?
Já to mám asi odmalička. Jako malý kluk jsem hodně četl dobrodružné knížky, vyrostl jsem na mayovkách, verneovkách, na knížkách Jaroslava Foglara a nějak mi to prostě zůstalo. Začal jsem se ptát, jak to v tom světě vypadá a potřebuji to vidět.
První země, které jste navštívil?
Nepočítám Rakousko a Polsko. Těsně po revoluci bylo třeba Rakousko opravdu ohromný svět, nicméně takové to mé dobrodružné cestování začalo v Rumunsku. Tam jsem, inspirovaný svými rodiči, začal jezdit na hory. Řekl bych, že jsem tam možná dohromady strávil tři čtvrtě roku, když to vše sečtu.
A kdy jste se rozhodl, že budete profesionální cestovatel? A co to vůbec znamená?
Těžko říct, co to znamená. Když řeknu, že mě živí cestování, tak je to jen část pravdy. Svobodné dobrodružné cestování asi uživí málokoho, tedy řekněme, že jedním zdrojem výdělku je průvodcovská činnost. Jezdím jako průvodce, ovšem těch soukromých a dobrodružných cest je čím dál méně. Třeba to bude opět lepší.
Thajsko je opravdu země úsměvů. Ale také neuvěřitelné a divoké přírody. Vše je tam barevné a až neskutečně pozitivní.
David Hainall, cestovatel a fotograf
Jste vůbec někdy doma?
Cestovatelská sezóna má několik takových ročních částí, řekněme. Jedna teď skoro skončila a druhá mi začne v květnu nebo červnu. Máme doma takovou dohodu, že jsem vždy z měsíce třeba 10 dní pryč. Zbytek jsem doma, probírám fotky, píšu články a chystám další cesty. Nebo učím na fotografický kurzech.
Čtěte také
Který kout naší planety máte nejraději?
Mě to táhne na východ. Já si nemůžu pomoct, už odmalička mě to táhne na východ. Z evropských zemí je to oblast celého Balkánu, kterou mám opravdu hodně rád a v létě se tam pravidelně vracím. Ale jinak především jihovýchodní Asie. Je taková jiná, barevná a až neskutečně pozitivní. Nevím, čím to je. Ale možná to snad už trošičku tuším, lidé jsou tam neuvěřitelně příjemní a usměvaví. Když se vrátím z Asie domů, tak jsem nabitý pozitivní energií.
Po návratu domů tedy píšete články. To přináší největší finanční přínos? Publikační činnost?
Částečně publicistika a částečně přednášková činnosti, protože ještě jezdím a přednáším o cestách, které mám za sebou.
Kde jste byl naposledy?
Teď jsem podstatnou část ledna strávil v Thajsku. To je opravdu země úsměvů. Ale nejen úsměvů, ale také neuvěřitelné přírody, částečně divoké. Co mě v Thajsku nejvíc lákalo, byla cesta na sever za tamními tradičními etniky. To se nám bohužel podařilo kvůli covidu jen částečně, protože ta země je pořád v nouzovém stavu a turisty nepouští úplně všude.
Čtěte také
Co jste se dozvěděl nového o Thajsku?
Ta cesta byla jiná ve spoustě ohledů. Jsem zvyklý z jihovýchodní Asie, že když tam přijedete, je všude neuvěřitelně živo, pozitivní atmosféra a bohatá tržiště. Ale kvůli covidu, nouzovému stavu a téměř absenci turistů, tam byl klid a na tržištích člověk koupil jen sezónní ovoce a zeleninu. Třeba koření jsem vůbec nesehnal. Pláže, kam míří na dovolenou mraky turistů, byly úplně prázdné. Tam nebyl nikdo. Člověk si to mohl vychutnat, bylo to báječné.
Zažil jsem nějaké dobrodružství na cestách, které byste si už zopakovat nemusel?
Mně se líbilo všude. Nemám jediné místo, kam bych se nechtěl vrátit. Jasně, že člověk nechce zažít znovu, že ho okradou, což se mi třeba stalo kdysi v Rumunsku. Nakonec mi bylo tamní policií řečeno, že mi ten batoh ukradl medvěd. Ale vlastně všechny zážitky byly veskrze hodně pozitivní.
Čtěte také
Když se prý potkáme ve volné přírodě s medvědem, tak máme zvednout ruce nad hlavu a křičet.
Jeden z rangerů v národním parku v Nepálu nás poučoval, jak se máme chovat při setkání s divokou zvěří. Docela legrační bylo poučení, co dělat, když se proti vám rozběhne nosorožec. Těsně před tím, než k vám doběhne a srazí, tak máte uhnout do strany. A aby to bylo posichrované, tak máte ještě odhodit tričko. Nosorožec si půjde to tričko očuchat, protože je zvědavý. Ještě větší legrace byla, když nás poučoval, co dělat, když se setkáme s tygrem. Máme se mu dívat do očí a pomalu vyklízet prostor.
Kam plánujete příští cestu?
Spousta zemí z jihovýchodní Asie je bohužel zatím pro turisty zavřená. Takže mě čeká teď Německo, fotografování tuleňů a ptáků, a potom můj oblíbený Balkán, Černá Hora a možná Srbsko. A doufám, že se otevře Mongolsko.
Cestovatel, fotograf a publicista David Hainall z Heřmanova Městce byl dnes naším hostem.
Související
-
Cestovatel Jiří Kalát: Každá země má spoustu krás, které člověk pozná až na druhé, třetí ochutnání
Jiří Kalát na svoji první cestu vyrazil stopem ještě na střední škole. Cestování se stalo součástí jeho života už před 20 lety. Navštívil mnohé země, pracoval na Aljašce.
-
Cestování není o velikosti peněženky, nýbrž srdce. Život je velká inspirace a studnice možností
Autorka společenských románů Danka Šárková píše většinu svých knih o vztazích, a to jak v osobním, tak pracovním životě.
-
K cestování doma i po světě stačí mít otevřené oči a srdce, nespěchat a nebát se dát do řeči s lidmi
Cestovatelka Pavla Bičíková žije na nejvyšším vrcholu Českého ráje, odkud má krásný výhled do kraje. A z kouzelného Kozákova vyráží na cesty do světa nebo na přednášky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.