Dagmar Ruščáková: Talenty

Některé talenty o sobě dají vědět samy, jiné jsou časně odhaleny, protože patří k rodinnému dědictví a rodiče po nich u svých ratolestí cílevědomě pátrají. Znáte to: děda hrál na trumpetu, táta hrál na trumpetu, syn hraje na trumpetu... a vnuk jim hraje na nervy, protože s trumpetou akorát honí psa.
Potom si rodičové vzpomenou, že babička vlastně vždycky stihla vyběhnout na kopec a shrabat seno do kupek dřív než z hřímající bouřky začalo pršet, takže chlapec asi bude mít rychlé nohy a cit pro počasí.
Ale talenty zdaleka neznamenají jen umělecké sklony. Někdo to umí s čísly, jiný má cit pro dřevo, další se snadno učí cizí jazyky. Je nesmírně důležité zjistit, co se v člověku skrývá. Nejen proto, že s každým neobjeveným nebo nevyužitým talentem je společnost chudší, ale především pro pocit osobního uspokojení a úspěchu.
Jaká je to radost, když může člověk dělat to, pro co se narodil! Ono sice více méně platí, že kdokoliv může dělat cokoliv, ale někomu to dá zatraceně víc práce. Vtip je v tom, že pokud děláte něco, co vám nesedí, nikdy to nebude ono. V takovém oboru totiž nedokážete hledět kupředu a hledat nové cesty.
A tak jsem chtěla říct: hledejte pečlivě talenty a schopnosti, a to nejen u svých dětí, ale i u sebe. Nikdy není pozdě naučit se něco nového. Proč nezačít se synkem cvičit karate, s dcerkou pískat na flétničku, s vnukem hrát počítačové hry a s vnučkou malovat? A že se bude leckdo divit, posmívat nebo si ťukat na čelo? A čí je váš život, ha?