Dagmar Ruščáková: Skleník

16. prosinec 2012

Dívám se na křehké skleněné poklady umístěné ve starožitném skleníku v rohu jídelny s neurčitou nadějí, že pokud to vydržím dostatečně dlouho, tak prach zmizí a já to nebudu muset všechno umýt. Zubaté zimní sluníčko ovšem nemá žádné ohledy a mě je jasné, že tomu neujdu.

Taková protivná práce! Jak je možné, že mě to jako malou bavilo? Inu, to je snadná odpověď. Dělaly jsme to vždycky s maminou, a přitom si povídaly. Tyhle skleničky dostala ke svatbě, tamta váza je po prababičce, prasátka z těžkého hutního skla jsou od otcova bratrance, který býval sklářem v Harrachově. Vůbec mi nevadilo, že jsem ty zkazky slyšela každý rok - bylo to jako s dobrou pohádkou. Neoposlouchaly se.
Jenže dnes je to jiné. Můj skleník obsahuje mnoho hezkých věcí, které mám ráda, ale bohužel to nejsou jen dárky pro radost, ale už i dědictví po babičce i po mamině. Mohu se dotýkat křehké krásy i vzpomínek zároveň, a nechce se mi do toho. Kdybych o tom mohla aspoň někomu povídat! A tak se těším, že to třeba jednou to budu vykládat vnoučatům.
„Podívej, tyhle skleničky jsou po prababičce. Mají těžké dno se zlatými pecičkami a na Vánoce do nich dáváme vodu na pití. Tyhle broušené skleněné hranolky, ty se dávají pod příbory - ukážu ti jak.
Koukej na tuhle velikou číši - je ručně dělaná a v nožce má rubínové sklo.Vyrobil ji náš příbuzný, stejně jako tuhle vázičku a tahle krásná prasátka. Můžeš si vzít jedno do ruky a pozor, ať ti nespadne. A tohle je dóza na bonbóny. Půvabná, viď? Po praprababičce. Podívej, víčko je z alpaky - to vyleštíme. Cože? Proč tam ty bonbóny nejsou?“
Pořád vidím mírně zaprášené skleněné poklady, ale už mi není smutno. Odpoledne to umyju a ve městě koupím bonbóny. Přece se nenechám nachytat - jak bych to jednoutěm malým vysvětlila?

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.