Dagmar Ruščáková: Proč?

Dveře se u něj netrhnou a dílna se plní. Nejenže opravdu umí, ale pro každého má i vlídné slovo. Jenže... není tady spokojený a chce vyrazit na zkušenou.
Do světa se od nás vydává čím dál víc mladých lidí - většinou těch schopných, pracovitých a umanutých, pro které jsou překážky něčím, co je láká a nikoliv odrazuje. Ostatně je to výborný koncept a vůbec ne nový. Na zkušenou se přece chodilo odedávna.
Mladí lidé se poučili, že za humny nekončí svět, že jejich pohled na život není jediný možný, získali nové dovednosti, a když se vrátili domů, byli obvykle dospělejší a moudřejší, než předtím. Lidé se tak přece jen míchali, a i na odlehlejší místa měly šanci přijít nové myšlenky. Jenže dnes je to jinak
Mladí lidé odcházejí a jen velmi málo se jich vrací. Především z těch úspěšných. A to je zlé, protože potom doma chybějí. Proč tomu tak je? Když se zeptáte, tak se obvykle odkazují na zdejší příšernou politickou scénu, absenci normálního právního prostředí a větší možnosti v zahraničí.
Když ale získáte jejich důvěru, vypadají jejich důvody jinak - osobněji. „Nebyli jsme ti dost dobrý a teď se tu chceš vytahovat. Na takový, co si myslej, že všude byli, tu nejsme zvědaví. Buď rád, že jsi doma a mlč.“ Takový je u nás nejběžnější přístup k navrátivším se tulákům. Nevraživost se závistí jsou silnější, než by člověk v 21. století čekal.
Přeju našemu mladému ševci, aby se mu sen o úspěchu v cizině vyplnil. Ale byla bych moc ráda, kdyby se potom vrátil domů. A byl tu vítaný - však potřebujeme tu naši kotlinku trochu provětrat!