Dagmar Ruščáková: Nebyla to hra!

Když zazněla tato věta, tak nejdřív nevěřili - že by to byla nějaká zkouška, o které nevědí? Celý den strávili v lesích u Trnavy společným výcvikem s bratislavskými záchranáři a zrovna si promítali videozáznamy z denní práce. Že by vtip? Ale vždyť už je deset večer!
Jak se rychle ukázalo, o žádný vtip nešlo - jenom se stala jedna z těch náhod, kterým byste ve filmu nevěřili. Policisté prostě při rutinním hledání narazili na mísnost plnou psovodů - záchranářů. Když se obě strany ujistily, že je to skutečné, všechny oči se upřely na Víta Paula a jehu ženu Danu.
Právě oni přijeli až z Doubravice od Dvora Králové, aby jako představitelé sdružení Rescue Stopaři předvedli, jak pracují psi, vyhledávající stopu konkrétního člověka podle metody nazývané mantrailing. Přestože tento způsob práce na stopě se třeba v USA používá už nejméně dvěstě let, u nás je zatím novinkou - ostatně na Slovensku také.
„Proč to nezkusit?" řekli si rozumně policisté. Než se sežene dostatečný počet lidí na plošné vyhledávání, může pracovat pes. Takže Vítek šel pro svého bloodhounda Gumpa, který už odpočíval po zasloužené večeři. Trénink se osvědčil - neuplynulo ani 15 minut, a pes s psovodem vyrážejí na stopu od domu pohřešovaného. A v dalších sedmi minutách ho v temném lese nacházejí, ležícího v nočním chladu napůl v bezvědomí, protože alkohol a léky se míchat nemají.
A tak měl jeden člověk velké štěstí, jedna skupina policistů díky odvaze zkusit něco nového jednodušší službu a Paulovi si opět dokázali, že léta poctivého učení a trpělivé práce se psy mají opravdu smysl. A my ostatní můžeme být na šikovnost našich lidí hrdí.