Členy mnoha ukrajinských rodin rozdělila válka. Neviděli se měsíce a ve spojení jsou jen telefonicky

25. červenec 2022 11:27

V České republice stále zůstávají statisíce uprchlíků z Ukrajiny. Často jde o ženy, které si u nás našly práci a se svými muži jsou ve spojení jen po telefonu. Platí to i pro Kateřinu, která se ale teď po pěti měsících alespoň na pár dnů do své rodné země podívá. Znovu se tak uvidí s otcem a manželem. Její matka ale takové štěstí nemá, musí zůstat v Česku. 

Čtěte také

Paní Kateřina mě zve do malého bytu v okrajové části Náchoda. Bydlí tady se svojí dvanáctiletou dcerou a maminkou. Hostí mě ukrajinským jídlem.

V Česku jsou od poloviny března, obě dospělé ženy mají práci, dívka prázdniny. Kateřina má týden dovolenou a s dcerou Soňou ji čeká dlouhá cesta do země, kde se narodily. „Přes Katovice a tam bude přestup.“

S přestupem v Polsku zamíří autobusem do Kyjeva. Cesta potrvá víc než čtyřiadvacet hodin. Pochází sice z Charkova, tam si ale netroufnou. Rusové totiž město stále bombardují. „Je to strašné.

V Kyjevě se Káťa potká se svým manželem i tatínkem. S manželem stráví pět dnů, otce uvidí jen na pár hodin. Bude se totiž muset vrátit do pět set kilometrů vzdáleného Charkova. „Jeden den přijede a další den se musí vrátit do práce.

Káťa se obou nemůže dočkat, jako dárek veze na ochutnání české pivo, její dcera uháčkovala pro tátu prostírání a pro dědečka upletla šálu.

Čtěte také

Nejsmutnější je teď nejstarší z žen. Ta totiž zůstává v Česku. Má pouze ukrajinský pas a s ním by se prý už zpátky vrátit nemohla. „Každý den pláču.

S manželem jsou spolu 33 let, takto dlouho bez sebe nikdy nebyli. Momentálně si jen telefonují.

Celá tato ukrajinská rodina zatím stále neví, kde stráví zbytek života. Řešení, na kterém by se všichni shodli, zatím nenašli. Jestli se vůbec někdy znovu sejdou opravdu všichni, teď nikdo z nich neví.

Spustit audio

Související