Cesty Ládi a Aleny se propojily ve vlaku a od té doby objevují krásy světa. Už i se synem Matyášem
Ladislav Kalous je členem tříčlenného cestovatelského rodinného týmu, jezdí po tom světě s manželkou Alenou a teď už také s malým synem Matyášem. Zažili toho a viděli už opravdu hodně. Dnes nám o tom všem bude vyprávět.
Láďa a Alča
Naše cesty se spojily v roce 2013. Od té doby trávíme alspoň dva měsíce v roce objevováním koutů naší planety a moc si to užíváme. Nedávno naše cestování dostalo nový rozměr, když se nám narodil syn Matyáš. Pomalu ho připravujeme na cesty po Evropě a časem snad i někam dál. Nemůžeme se dočkat až mu ukážeme, jak je na světě krásně.
Jak dlouho už jezdíte po světě?
Abych řekl pravdu, tak dlouho. Je to asi ostuda, ale já jsem v pubertě vůbec nečetl. Jediné dvě publikace, které jsem četl neustále dokola, to byl klasický školní atlas a potom knížka, kterou jsem tátovi vytáhl z knihovny, a ta se jmenovala Železnicí po celém světě. A v 15 letech jsem si řekl, že tohle přesně chci dělat. Takové sny si chci plnit. Tak jsem v 18 letech vyrazil poprvé vlakem po Evropě. A to už dělám 20 let. Mám obrovské štěstí, že si můžu plnit své sny a jsem za to vděčný.
Manželka je právě na gynekologii, kde jí nejspíš oznámí, jestli budeme mít dalšího kluka nebo holku. Budeme už čtyři, moc se těším.
Ladislav Kalous, cestovatel
Kam jste se tím vlakem podíval poprvé?
Poprvé to bylo do Itálie přes Rakousko, stavili jsme se ve Vídni a potom procestovali Itálii a skončili jsme na Liparských ostrovech. Bylo to moc krásné a od té doby už se to veze, už je to závislost, chcete víc a víc, až skončíte v Číně, v Indii a v Jižní Americe.
Jak se jede vlakem do Číny?
To je naprosto úžasný zážitek. Když nastoupíte do letadla, tak jste v Číně za pár hodin. Je úplně jiný kulturní svět a přitom z cesty nemáte žádný zážitek. Ovšem když jedete měsíc a půl vlakem a uděláte si spoustu zastávek, třeba v Rusku na Sibiři, strávíte nějaký čas v Mongolsku a potom teprve dojedete do Číny, tak na to do smrti nezapomenete. Opravdu to všem doporučuji. Vlak je nejlepší dopravní prostředek na skutečné poznávání konkrétní země.
Čtěte také
Prostě potkáte po cestě spoustu lidí.
Potkáte spoustu lidí a zažijete neuvěřitelné zážitky. I když je asi pro spoustu lidí nepředstavitelné spát v té nejlevnější třídě, ale tam je skutečný život. Tam skutečně poznáte, jací lidé v té zemi žijí.
Došlo i na nějaké dobrodružství, nějaký nebezpečný zážitek?
Spousta lidí se možná bude smát, ale nejvíc nebezpečné místo, které jsem na světě poznal, je pardubická Třída Míru v pátek nebo v sobotu po půlnoci, tam se bojím nejvíc, když tudy procházím. Jinak to musím zaklepat. Nikdy mě nic opravdu špatného nepotkalo. Občas to je silný zážitek, ale nikdy to nebylo tak, že bych se bál nebo cítil nepříjemně.
Čtěte také
Vy jste ve vlaku potkal i se svojí manželkou?
To bylo úplně osudové setkání. Já jsem se vracel z práce z Ústí nad Orlicí. A nikdy nejezdím osobním vlakem. Jednou jedinkrát jsem jel osobní vlakem a ona ním jela také. Nikde už nebylo místo, takže prošla vlakem a sedla si proti mně, kde bylo jedině volno. Prostě si tam sedla. My jsme se znali už maličko předtím, takže to nebylo úplně náhodné setkání. Ale začali jsme se bavit o cestování a já jsem jí řekl, že další moje cesta bude do Indie. A ona hned, že tam by taky strašně chtěla. Jen jsem tak plácnul, že klidně může. A ona, že na to bude nebudu mít peníze. Tak jsem jí představil svůj rozpočet, který byl opravdu velice směšný na skoro dva měsíce v Indii. Za týden jsem Alenu zase potkal a ona ještě než pozdravila, tak řekla, tak ty peníze má. A od té chvíle jsme spolu. Já myslím, že to byl dobrý křest. Když s někým přežijete cestování po Indii i po Himálaji, tak to musí být úžasný člověk do života.
A nakonec jste měli v zahraničí i svatbu.
Už jsme spolu strávili několik náročných cest a mimo cestování vlakem jsme objevili kouzlo poutnictví, tedy chození pěšky na poutní místa. Dvakrát jsme šli do Santiaga de Compostela, jednou 800 a podruhé 650 km. Což byl naprosto úžasný zážitek. Tam už jsme věděli, že prostě k sobě patříme. A chtěli jsme mít svatbu v zahraničí. Takže jsme to vymysleli tak, že jsme šli do Santiaga de Compostela a nakonec jsme se v Portugalsku vzali. Přímo v Lisabonu. Víceméně jsme si tam došli pro svatbu.
Celý rozhovor s Ladislavem Kalousem mimo jiné také o romantickém místě, kde svoji ženu požádal o roku nebo o nejrůznějších gastronomických zážitcích ze světa si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Související
-
Devět nejlepších neznačených treků světa, jak je pro sebe i pro vás objevili Kateřina s Petrem
Kateřina Krejčová je dnešním naším hostem v rozhlasovém studiu. Kdybyste se jí zeptali na jakoukoliv zemi světa, tak by vám o ní určitě dokázala krásně a poutavě vyprávět.
-
Toulejte se světem levně a bez turistických kanceláří. Tipy a zážitky zkušené cestovatelky!
Cestovatelka Hana Machalová v naší radioporadně na téma: cestujeme po vlastní ose aneb do světa bez cestovní kanceláře. Rady a tipy od zkušené cestovatelky!
-
„Indie jsou barvy, hudba a tanec. Dva si dají polibek a všichni tančí,“ směje se Kateřina Zonygová
Kateřina Zonygová, která má vystudovanou vysokou školu a praxi v korporátním světě, jednoho krásného dne tohle vše vyměnila za krásné ladné pohyby orientálních tanců.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
