Bitva roku 1866 je největší na našem území v historii. Víc vojska se tady nikdy naštěstí nesetkalo

Rozhodující událostí byla pak krvavá řež u Hradce Králové 3. července 1866. A já vítám ve studiu Radka Balcárka z Gardy města Hradce Králové, která se i letos postará o historickou vzpomínku na tyto události.

Co se to vlastně tenkrát v Evropě dělo a proč vůbec k tomuto střetu došlo? A proč zrovna ttady nedaleko Hradce Králové?
Tak samozřejmě historické skutečnosti bych tady mohl vykládat hodiny, ale já to mám naučené asi do dvou vět. V podstatě u Hradce Králové vyvrcholilo mocenské soupeření Rakouska a Pruska o ovládnutí středoevropskéjho prostoru, kdo tady bude určovat chod dějin. To mocenské soupeření vyvrcholilo válečným tažením. Bylo to tedy Rakousko, které provokovalo Prusko k válečným operacím. A protože Prusko nechtělo válku na svém území, tak udělalo první krok a napadlo Rakušany v českých zemích.

A proč právě tady v okolí Hradce Králové? Bylo to nějak promyšlené nebo to byla náhoda?
Ne, v Čechách byly takzvané hraniční pevnosti Terezín, Josefov, Hradec Králové a Olomouc. A armády byly opřeny o ty pevnosti. Takže když Rakušané postupně prohrávali a stahovali se do svého území, tak vrchní velitel Benedikt zvolil pro rozhodující bitvu místo s pevností Hradec Králové v zádech.

Tedy ta pevnost za to mohla. Jak to tenkrát tedy před tím 3. červencem roku 1866 vypadalo? Jak to vypadalo, když se sem vojska různých armád stahovala? Jak to působilo na lidi, kteří tady žili?
Tak nejen v Hradci Králové, ale i v těch obcích, kterými ta vojska prošla. Neměli moc možností s sebou táhnout proviant a další věci, které jsou logisticky nezbytné. Vojsko se stravovalo a veškeré věci si bralo za pochodu z té krajiny. Takže obyvatelé z toho moc velkou radost neměli. Mnoho lidí přišlo o veškerý svůj majetek.

Pak nastala rozhodující bitva 3. července 1866 někdy nad ránem.
Bitva byla zahájena v úterý 3. července 1866 prvními dělovými salavami v 7:30 hodin.

A jaký byl průběh bitvy? Protože pruská armáda nakonec zvítězila, ale ještě v dopoledních hodinách mělo Rakousko převahu.
Pruské vojsko bylo v takovém revolučním stádiu vývoje a zkoušelo nové věci, které se jim mohly vymstít, ale povedlo se jim to. Takže generál Moltke, náčelník generálního štábu, rozdělil pruské vojsko na tři armády pod heslem "odděleně pochodovat, jednotně udeřit". Což zní krásně v moderním pojetí s dnešními satelity a všemi prostředky moderní komunikace, což před tím nebylo, takže se klidně mohlo tát, že jedna z armád se mohla opozdit, zabloudit, přijít pozdě. Mohlo dojít ke katastrofě, což se právě dělo u Hradce Králové. Protože polovinu bitvy byly zapojeny pouhé dvě pruské pruské a ty samozřejmě prohrávaly. A díky osudové chybě se stalo, že ta třetí tak trochu pozapomenutá armáda přišla na bojiště pozdě až ve 2 ve 3 hodiny odpoledne a rozhodla bitvu.

Mezi obcí Střezetice a tehdejší císařskou cestou, tedy dnešní silnicí 35, se střetla pruská a rakouská jízda. Tedy skoro 11 tisíc vojáků na koních. Po bitvě u Lipska šlo o druhou největší jezdeckou bitvu 19. století.
Nejen to, co říkáte, ale zároveň šlo o poslední velkou jezdeckou bitvu v evropských dějinách. Šlo o to, že Rakušané už prohrávali a postupně odtahovali z bojiště směrem k pevnosti Hradec Králové, aby je ochránila. Prusové se jali jezdectvem to ustupující vojsko pronásledovat a vrchní velitel Benedek na ně poslal jezdecké rakouské zálohy, které byly téměř ještě netknuté. A proto se v polích mezi Střezeticema a císařskou cestou postupně střetávali jezdecké oddíly až do toho počtu 11 tisíc mužů.

Čísla, která hovoří o padlých, pohřešovaných, zraněných vojácích, jsou velmi tragická a velmi vysoká.
Možná to bude znít ode mě trošičku divně, ale ono to tak není, že by to bylo až tak moc velké, až tak moc velká čísla. Samozřejmě se to komolí v tom smyslu, že celkové ztráty byly přes 30 tisíc mužů, což je sice pravda, ale mrtvých bylo pouze necelých 9 tisíc. Říkám pouze, ale když se vezme, že se zúčastnilo téměř 450 tisíc vojáků, tak když to vezmete na procenta, tak to zas tak strašné číslo není. Rakouská armáda sice byla drtivě poražena, ale ztratila necelých 10 procent svého stavu. Takže byla ještě v podstatě plně bojeschopná.

Jde ale o bitvu, která v 19. století největší na našem území.
Byla největší v celé české historii na našem území. Větší množství vojska se tady nikdy ani před tím ani potom naštěstí už nesetkalo.

Je dobré si tyto věci stále připomínat. Před 2 lety bylo 150 výročí bitvy. Letos už je to tedy 152 let.
Je to 152 let. Kdo si vzpomíná na 150. výročí, tak si myslím, že tato historická událost byla připomenuta takovým způsobem, jakým si zasloužila.

Jak dlouho to už mimochodem děláte vy?
Já jedu s kolegou Pavlem Urbanem 26. sezónu.

Vás vždy zajímala historie?
Už od malička. Od svých 14 let se tomu věnuji. Přímo historii bitvy u Hradce Králové.

Letošní vzpomínkové akce budou začínat před budovou Českého rozhlasu Hradec Králové, takže my to z okna dobře uvidíme.
Přesně tak. Letos došlo k malé změně. Nechceme ustrnout na stejném programu, aby se říkalo, že se to všechno každý rok opakuje, takže jsme přikročili ke změně. Teď je populární v Hradci Králové travnatý břeh náplavky. Tedy budeme dělat dostaveníčko s rokem 1866, je to na náplavce, naproti přístavišti lodí. I ty lodě budou využity. Budou na nich dobově oblečeni lidé a s nimi se budou moci zájemci projíždět na těch lodičkách, dělat fotografie. A program bude podobný jako byl na Masarykově náměstí. Bude tam dobová móda, vystoupení kaskadérů na koních. Ale pozor, připravili jsme si i takovou, já tomu říkám sranda ukázku, protože to není jen přesná rekonstrukce, ale aby si mohla veřejnost udělat obrázek, jak vypadaly uniformy a obsluhy zbraní, uděláme v pátek v 16:30 hodin takový pokus o přechod Prusů přes Labe. Využijeme ty lodičky a pokusíme se s několika Prušáky překročit Labe a napadnout, v uvozovkách, rakouské vojsko, které bude na náplavce. Bude to docela šrumec, budou tam dvě velký děla a zhruba asi 80 vojáků po sobě bude střílet. Takže to bude docela rachot. Určitě to bude zajímavé.

Já jen dodám, že na náplavce to začíná asi v 15 hodin odpoledne, pak v 18 hodin by se měl rozeznít na Bílé věži zvon Augustin, který zvoní jen při opravu významných příležitostech. A večer se přesunete už přímo na bojiště na Chlum. Ve 22: 15 se tam koná pochodňový průvod obcí Chlum.
Každoročně je tam pochodňový průvod. Připojí se k tomu spousta rodin s dětmi s lampionky a se svíčkami. Je to za zvuku bubnů, trumpet a píšťal. Prostě se projde tím bojištěm na pruský hřbitov a je to taková mystická záležitost. Ve tmě ty pochodně a odlesky přileb a zbraní. Vypadá to velice pěkně.

Člověk se dostane do té opravdové atmosféry.
Je to tak. To místo má obrovský genius loci a působí to prostě opravdu vznešeně.

Největší lákadlem pak bude tradiční sobota, která určite přinese i velkou bitevní ukázku. Můžeme ještě připomenout, co vlastně rozhodlo o tom, že pruská armáda nakonec zvítězila?
Bitva u Hradce Králové nebyla samozřejmě jedna bitva s jedním dějem. Těch dějů a různých situací tam byly stovky. Pro nás je to nevyčerpatelná zásobárna témat a inspirace. Nikoliv na Chlumu došlo k rozhodujícím událostem bitvy, ale došlo k nim v okolí Čistěvsi a v lese Svíbu, kde se nechaly vylákat dva armádní rakouské sbory, které měli krýt levé křídlo bitevní sestavy a sedmá pruská divize vyvázala tyto dva rakouské sbory, držela je to v tom Svíbu celé dopoledne a otevřela tak cestu armádě, která přišla na bojiště pozdě.

A ta to všechno zvrátila.
Ta to nakonec zvrátila. Byla to armáda korunního prince Williama, pozdějšího německého císaře.

Tedy osudová chyba bude v té letošní bitevní ukázce.
Ano, samozřejmě. Diváci uvidí ten skutečný Les Svíb ve vzdálenosti asi 3 kilometrů. A my stylizovaně připomene ony události včetně jedné zajímavosti, která je taková lehce akční, ale skutečně se stala. Ačkoli to vypadá, že jsme si ji vymysleli, skutečně se stala tato záležitost.

Jak z akčního filmu, jste říkal.
Je to tak. Protože velitel sedmé pruské pěší divize, generál Francecky, se v tom kouři střel a v tom zmatku v lese dostal do situace, kdy ho obklíčilo oddělení rakouských myslivců 14. praporu a on jen s několika málo střelci zůstal v obklíčení. Hrozilo, že pruského generála zajmou. On povolal nějaké posily a šťastně nakonec vyvázl, přestože mu zastřelili koně. Koně mu přivedli nového, nasedl a pokračoval dál ve vedení své divize. Ale nechybělo mnoho a toho generála zajali nebo zabili.

Přijeďte se podívat určitě v sobotu. Bude to stát za to. Vy budete hrát koho?
Já nebudu hrát nikoho. Režie je tak náročná, že letos si to nechám na režijním pultu.

Takže vy budete letos režisér.
Ano.

Těšíme se, co nám letos předvedete. Bude to určitě opět velkolepé, všechny naše posluchače zveme. A pozval vás takí z Gardy města Hradec Králové Radek Balcárek.