Bezohlední turisté staví v Krkonoších „kamenné mužíky“. Nenávratně tak ničí vzácnou přírodu

Strážci Krkonošského národního parku dohlíží na turisty a pořádek i z koňského hřbetu

• Upravit
• Smazat

Strážci Krkonošského národního parku se vydávají na pochůzky také na koních. A to hlavně do hřebenových partií, kde se pohybuje nejvíc turistů. Jezdí na huculských koních, kteří pohyb v náročném terénu zvládají velmi dobře. Strážci dohlíží na turisty, aby chodili pouze po vyznačených cestách, nejezdili na bicyklech kde nesmí a dodržovali veškerá pravidla daná správou parku. 

David Krause, geomorfolog Správy KRNAP, s námi stoupá na vrchol Luční hory. Jsme v první zóně národního parku a vidíme na kupách poskládané kameny.
„Sem lidé zavítají i v současné době a přerovnávají kameny. Oni tím rozkládají takzvané strukturní půdy. Na první pohled nic nevidí, nemají vůbec tušení o tom, co vlastně dělají. Ale strukturní půdy jsou specifické tvary reliéfů, které vznikají mrazovým tříděním. Lépe řečeno vznikly, protože to je svědek starých časů. Je to svědek doby ledové v Krkonoších."

Jsou starší jak 20 tisíc let. V kamenných mořích jsou části, které vznikají mrazovým zvětráváním. Takových míst je v České republice velmi málo. Jedinečná jsou i proto, že se v nich nachází alpská a skandinávská tundra.

Podobné půdy najedeme až v daleké Skandinávii

„Na strukturní půdy jsou vázány zejména specifické druhy rostlin, které rostou ve středech, kde je jemnější vytřídění. Pokud by postupně docházelo k tomu, že by byly ty strukturní půdy úplně zničeny, může to být i problém z tohoto hlediska."

Strážci krkonošského národního parku bojují proti stavitelům tzv. kamenných mohyl neboli mužíků|foto: Kateřina Kohoutová

Nejvíc kamenných soch se vyskytuje poblíž turistických tras v okolí Obřího hřbetu a kolem Vysokého kola v západních Krkonoších.
„Pokud postupně takto v průběhu času dochází k odebírání kamenů z těch strukturních půd, tak se nenávratně ničí. Dá se tedy říct, že jakékoliv pohybování s těmi kameny je nežádoucí."

Turisté ale staví „mužíky" i na místech, kde nemají co dělat, protože v nejpřísněji chráněné zóně je pohyb mimo značené trasy zakázán.
„Naši strážci samozřejmě tyto lidi vyhledávají a pokutují. Ale nemají šanci podchytit při současném turistickém zatížení Krkonoš celou situaci."

Kamenné mohyly se objevují i ve vodních tocích

Výprava za podobou Krkonoš v dobách ledových. Z východních Čech až na daleký Svalbard

• Upravit
• Smazat

Za poznáním severské přírody se vypravila osmičlenná skupina odborných pracovníků Správy Krkonošského národního parku. Z Vrchlabí vyrazila na jedno z nejsevernějších, běžnou leteckou linkou dostupných míst naší planety - souostroví Svalbard, u nás spíše známé jako Špicberky. Cílem bylo přímé seznámení s jevy a procesy, které formovaly podobu Krkonoš v dobách ledových. Tehdy měla naše horská příroda podobu dnešní severské tundry včetně údolních ledovců.

Lidé berou kameny také z řek a potoků a staví je na sebe.

„Při takovéto činnosti může docházet k usmrcování některých živočichů, to je jednoznačné," vysvětluje Adam Bednařík, hydrobiolog národního parku.
„Strážci když někde vidí seskupení více takových mužíků, tak je rozebírají, aby to nelákalo k nějaké další takové činnosti."

Každé léto rozeberou v Krkonoších strážci přírody stovky kamenných mohyl.