Život v zajateckém táboře 1. světové války na Broumovsku zachycuje unikátní soubor fotografií

Možná nám nejdříve tu výstavu představte. Já vím, že se jedná o fotografie, které si lidé mohou prohlédnout právě přímo v místech, kde kdysi one zajatecký tábor stál.
Ano, jedná se o prostor mezi Broumovem a Martínkovicemi, kde je dnes sportovní letiště. Podél toho prostoru, na polní cestě, jsou umístěny výstavní panely, které dokumentují život a portréty válečných zajatců, i samozřejmě důstojníků a strážců, kteří je tam střežili. Výstava je zajímavá především tím, že jsou to unikátní fotografie, které se nedochovaly prakticky z žádného evropského zajateckého tábora z první světové války. Fotil je táborový lékař Geor Glanger, mohl fotit samozřejmě vnitřek tábora, každodenní život a tím pádem to má velkou dokumentační hodnotu.

Petr Bergmann ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Radka Šubrtová

Jak vy jste se k tomu dostal? K tak zajímavé historii Broumovska, protože vy jste Pražák.
Ano. Dostal jsem se k tomu tak, že jsem vždy tíhnul k přírodě a ke krajině. Hledal jsem cestu ven z města a zakotvil jsem na Broumovsku téměř před 20 lety. Broumovsko je zajímavé nejen svou přírodní krásou, ale také svojí bohatou historií. Především ji na každém kroku přítomná architekturou a urbanismem. To mě zaujalo natolik, že jsem postupně víc a víc propadal fenoménu Broumovska, až jsem si založil vlastní nakladatelství a začal jsem vydávat publikace o originální historii Broumovska a Krkonoš. Tím jsem se začal zabývat i sběratelstvím starých archiválií a artefaktů, fotografií, pohlednic, starých map a podobně se vztahem k Broumovsku. Z toho vzešel kontakt na jiného sběratele, který má album těchto fotografií.

Skoro nikdo si už nedokázal představit velikost tábora. Bylo tam až 30 tisíc zajatců. Téměř celá plocha mezi Martínkovicemi a Broumovem byla táborem zabraná.
Petr Bergman, autor výstavy o zajateckém táboře

To mě právě zajímá. Jak jste se dopátral toho, že tam ten zajatecký tábor byl. To se vědělo obecně, že byl na Broumovsku zajatecký tábor z první světové války?
Obecně se to vědělo, ale nevěděly se ty podrobnosti. Nevědělo se o něm vlastně nic moc. A mezi lidmi na Broumovsku panovaly dost rozporuplné informace. Někdo si myslel, že tam byli Rusové za druhé světové války. On tam totiž opravdu poblíž byl za druhé světové války podstatně menší, takový pracovní tábor, kde skutečně byli Rusové zadržováni. Tím se to trošku pletlo. Někdo si zase myslel, že to byl tábor pro Němce před odsunem, že se tam koncentrovali Němci, kteří odcházeli pak po roce 1945. Ale málokdo si to dokázal vztáhnout k první světové válce, říct, kdo tam přesně byl. A už vůbec skoro nikdo si nedokázal představit velikost toho tábora, jak to bylo obrovské. Bylo tam až 30 tisíc zajatců. Dá se říct, že téměř celá plocha mezi Martínkovicemi a Broumovem, byla zabraná tímto táborem.

Pochvalu sklidili studenti za návrhy pomníku obětem 1. světové války pro Lázně Bělohrad

• Upravit
• Smazat

Studenti Střední průmyslové školy kamenické a sochařské v Hořicích dostali za úkol vymyslet a připravit návrh pomníku, kterým by nedaleké Lázně Bělohrad uctily své občany, padlé v první světové válce. Jak za chvíli uslyšíte, úkol zvládli na jedničku.  Podle představitelů města dokonce dvakrát podtrženou. 

Tedy to byl opravdu velký poklad, když se podařilo objevit ony fotografie?
Pro mě to byl úplně šok. Protože hlavně vidíte skutečně portréty těch zajatců, vidíte, jak si vařili, jak si prali, jak se bavili, mohli hrát šachy. Naše představy lágrů, zajateckých táborů, jsou trošku zkreslené potom druhou světovou válkou, kdy už to byly spíš vyhlazovací tábory a mělo to úplně jiné konotace. Nacisté se chovali samozřejmě úplně jinak, než se chovala třeba rakouská armáda. Takže svým způsobem to byly ještě poměrně humánní tábory, kde skutečně byli ti lidé zadržovaní a udržovaní při životě. I když jich spousta zemřelo, tady zemřelo přes 2500 zajatců.

Fotografie ze zajateckého tábora z 1. světové války u Martínkovic na Broumovsku - Serbische Sanitatspatrouillen|foto: dr. Georg Langer

Kde a jak jste tedy ty unikátní fotografie objevil, to mě zajímá.
Protože sbírám archiválie, tak se účastním i různých aukcí. A tohle se objevilo na aukci v Mnichově. Já jsem se o to album ucházel, ale nevyhrál jsem tu aukci, vyhrál ji sběratel z Vídně. Ale mně se podařilo získat na něj kontakt a stali jsme se přáteli. On se zabývá první světovou válkou a hlavně těmi zajateckými tábory. Navíc je sám archivářem a historikem. My jsme se potom spojili, dohodli jsme se, od něj jsem koupil práva na ty fotografie s tím, že on věděl dopředu, že budu dělat knihu a výstavu. Když jsem ty fotografie viděl, tak jsem okamžitě věděl, že z toho budu chtít udělat takový projekt. Ukázat život v zajateckém táboře mezi Broumovem a Martínkovicemi a atmosféru té doby v letech 1915 až 1918.

Byl to tedy tábor, který nechala postavit pro zajatce pruskorakouská armáda. Kdo tedy vlastně tvořil jádro těch zajatců?
Původně se ten tábor stavěl pro ruské zajatce a měl mít dimenzi dokonce až 100 tisíc zajatců. Ale nakonec převážili srbští zajatci, ale byli tam i jiné národnosti. Byli tam Rumuni, Italové, Černohorci a dokonce jsou zprávy i o Polácích a Litevcích. Tedy ta pestrost byla poměrně velká.V dobovém tisku se dokonce objevují zprávy, že přijel transport Tatarů. Takže pestrost tam byla velká i nábožensky. Byli to především pravoslavní, ale objevovali se tam i muslimové, i římskokatoličtí a židovští věřící.

Fotografie ze zajateckého tábora z 1. světové války u Martínkovic na Broumovsku - Besichtigung|foto: dr. Georg Langer

Musíme připomenout, že na Broumovsku, na severní hranici Rakouska-Uherska bylo německé pohraničí s českým královstvím a žili tam hlavně němečtí obyvatelé, kteří spíše sympatizovali s rakouskou armádu, kdežto české obyvatelstvo ve vnitrozemí zase spíše s těmi zajatci.
Je to tak. Ti zajatci byli většinou Slované. Proto ty zajatecké tábory umisťovaly zejména na severní hranici. Jednak, aby byli daleko od fronty, aby ti zajatci neměli tendenci utíkat, nebo nemohli být osvobozeni. A druhá věc byla právě to, že tady bylo víceméně homogenní německé obyvatelstvo, u kterého se nepředpokládalo, že by nějak ty tábory sabotovalo nebo pomáhalo zajatcům.

Fotografie z vernisáže výstavy a uvedení knihy Lager Broumov / Braunau 1915-1918|foto: Jan Hrdý

Co podmínky, ve kterých tady lidé žili. Protože vy jste přinesl i knihu, která s tím souvisí, na které jste pracoval 6 let a tam fotografie samozřejmě také jsou. Je tam vidět, že ti lidé muzicírovali, měli kapelu, pracovali v pekárně. Ten život nevypadá tak tragicky, jak bychom si představovali v lágrech za druhé světové války.
Určitě, určitě. Ten život byl skutečně jako ve městě. Oni tam měli nejen pekárnu, ale třeba kovárnu, šili si tam oblečení, opravovali boty, byly tam různé dílny, dokonce písmomalířská dílna. Za první světové války byla silná iniciativa z Ameriky křesťanské organice YMCA a pak Červený kříž. A ta YMCA usilovala o to, aby byla náboženská rovnost, aby ti různí věřící mohli praktikovat svoje náboženství. Snažila se v těch táborech zajistit modlitebny a kněží a podobně. Ale zároveň, což se také málo ví, v těch táborech byly i děti, které se objevovaly ve válce jednak jako teenageři, ale také jako sirotci. Jen v broumovském táboře bylo až 2000 zajatých dětí. A YMCA pro ně nechala postavit i školu, která byla součástí modlitebny. Byla tam i knihovna, divadlo, kino. Zajatci hráli i divadlo, jsou dochovány jejich fotografie v kostýmech. Měli i tu táborovou kapelu, protože jim tam YMCA zajišťovala i hudební nástroje.

Historička Věra Vlčková: Pomníky padlým v 1. světové válce stále promlouvají...

• Upravit
• Smazat

Knihu o pomnících padlým v první světové válce připravuje k vydání regionální historička Věra Vlčková. Jejich historie je na mnoha místech spojená s historií Československé republiky. Často byly totiž odhaleny k desátému výročí jejího vzniku, tedy 28. října 1928.

Co člověk cítí, když se ocitne na tom místě mezi Broumovem a Martínkovicemi, když tam jsou fotografie, dívá se do rozlehlé přírody? Protože i ten tábor byl obrovský. To bylo asi 300 domů, viďte.
Přes 300 baráků. Právě ta velikost je fascinující. A další věc, že to vyrostlo během 3 - 4 měsíců, což si dnes vůbec nedovedu představit. Že by takovou infrastrukturu dokázaly nějaké firmy za 3 měsíce postavit. Ale tehdy to asi byl standard. Částečně to stavěly firmy, částečně to pak dostavovali ti zajatci. Právě proto jsem umístil tu výstavu přímo do té krajiny, protože tam je ten účinek samozřejmě největší. Výstava přivede návštěvníky až k zajateckému hřbitovu, který už je dnes bývalým hřbitovem. Hroby byly exhumovány ve 30 letech minulého století, ale dodnes se dochoval památník, který postavili sami vězni. To je vlastně jakýmsi vyvrcholením výstavy, že lidé přijdou k tomu památníku.

Fotografie z vernisáže výstavy a uvedení knihy Lager Broumov / Braunau 1915-1918|foto: Jan Hrdý

Výstava potrvá do konce října.
Výstava je do konce října. Na začátek listopadu se připravuje pietní akt, jehož by se měla zúčastnit čestná stráž české armády a celá řada osobností. Tím výstava skončí na Broumovsku, nebo možná bude ještě pokračovat před zimu na nádraží v Meziměstí, kde probíhaly transporty. Všichni ti vězni projížděli meziměstským nádražím. Momentálně se jedná o tom, že by výstava potom šla do Prahy do Národního muzea.

A pokud někoho zajímají podrobnosti, tak vše samozřejmě najdou ve vaší knize, kterou jste připravil. Kniha je velice zajímavá a podrobná, jsou tam úžasné fotografie. Jinak do konce října máte možnost se přijít podívat na toto místo mezi Broumovem a Martínkovicemi, kde je výstava instalovaná. Pane Bergmanne, moc děkuji za návštěvu. Bylo to zajímavé.
Děkuji také. Na shledanou.