Zemědělcům v Královéhradeckém kraji vadí nízké výkupní ceny mléka a to, že ji nedokáží ovlivnit

Čtěte také

Zákazníci míří pro ovoce nebo zeleninu čím dál častěji přímo k farmářům. I na Královéhradecku

„Minulý rok se to pohybovalo kolem 13 korun, ale teď to spadlo na 9 korun a 30 haléřů. Ovšem samozřejmě náklady nám zůstaly stejné,“ popisuje farmář Alois Mejsnar z Trutnovska, kterého částečně zachraňuje rozvoz mléka po okolních obcích a městech. Tam jsou lidé za čerstvé mléko dovezené až domů ochotní zaplatit 35 korun za litr.

Mlékárny nabízejí ani ne třetinu a farmáři s výkupní cenou nemají šanci nic udělat, zlobí se Vlasta Kejklíčková z Plotišť nad Labem. „Když se člověk zamyslí nad tím, kolik stojí litr minerální vody, kolik stojí litr piva, a jaká je výkupní cena za litr mléka, kolik úsilí za tím stojí, práce a chov zvířat, dojení, odvoz do mlékárny, ošetření mléka. Když to takto spočítám, tak kdyby nebylo tak složité ten chov zlikvidovat, tak už bychom to asi nedělali.“

Čtěte také

Farmářka Kejklíčková: Z mléka si doma vyrobíte jogurt, tvaroh i sýr. Důležité je dodržet hygienu

Zrušit chov ale není tak jednoduché, vysvětluje Vlasta Kejklíčková. „Máme dopředu vyrobené krmivo, takže nemůžeme najednou říct, že zlikvidujeme krávy, protože co s tím krmením. A zase potřebujeme krmení na další rok, už ho máme vypěstované a sklízíme ho, kukuřici a kukuřičnou siláž děláme. Takže si musíme zachovat nějaký koloběh. Tedy je těžké ze dne na den vystoupit z rozjetého vlaku.“

A tak jsou farmáři tak trochu v pasti - produkovat musí, i když jsou vlastně na hraně rentability a neví, jestli nebudou třeba i pod ní.

Navíc jsou tu i další komplikace, říká Alois Mejsnar. „Limituje nás to při investicích, že není možno více investovat. Jsme více opatrnější.“

Čtěte také

Co mají společného peřiny a kvalitní mléko? Dobře vám poslouží při domácí výrobě skvělého jogurtu

V Plotištích už investovali, mají dojící roboty nebo opravené chlévy. Částečně i za dotační peníze - a tady je další důvod, proč nejde chov radikálně redukovat. „Většinou je udržitelnost projektu po dobu pěti let. To znamená, od okamžiku, kdy máme projekt ukončený, tak musíme tu činnost, na kterou jsme dotace získali, provozovat pět let.“

Vlasta Kejklíčková, Alois Mejsnar i další farmáři sami říkají, že si tuhle práci vybrali a dělají ji stále rádi, ale krčí rameny nad tím, jak bezmocní jsou.

„Připadá mi, že se všichni přiživují a parazitují na tom, že jsme neskočili na vysokou vlnu a lidé už si zvykli, že rohlík stojí 2 koruny a 50 či 90 haléřů. Hele, oni to kupují i za tyhle prachy, prodeje nám neklesly, tak proč bychom v tom nepokračovali. Je to denní potřeba, lidé to kupují, protože jim nic jiného nezbývá, tak to necháme běžet a ono to žije vlastním životem. Pro zemědělce je špatné, že se na tom opravdu napakují obchodní řetězce. Když vidím, za kolik se co prodává v obchodě a jaká je u nás na dvoře výkupní cena, tak je to tedy tristní,“ uzavírá farmářka Vlasta Kejklíčková.