Vladimír Burjánek: Výchova
Pokaždé, když jdu kolem naší základní školy, vybaví se mi nějaká historka z časů, kdy jsme seděli v dřevěných lavicích. Nedávno zrovna ta, jak přišel vzdělávat děti ve zdejší škole nový, tehdy ještě soudruh řídící. Vedle učebního procesu dbal nezvykle i na správnou společenskou výchovu a několik neotesaných řepáků mu jeho ušlechtilý cíl značně znesnadňovalo. Jako třeba Pepa Novák. Zatvrzele nemluvil spisovně a jeho nevypočitatelné reakce přiváděly cílevědomého pedagoga do úzkých.
Jednou se Pepa uprostřed vyučování hlásil a po vyvolání vstal, aby oznámil, že Roubal smrdí a on to i slyšel. Pan řídící mu začal vysvětlovat, že nejdříve žák musí učitele oslovit, potom říci, co chce. Ale že je neslušné říkat některé věci naplno. Tehdy se ještě ve škole soudruhovalo, tak aby Novák řekl: Soudruhu řídící učiteli, Roubal se špatně zachoval - například. Novák kýval hlavou, všichni vyslechli výchovnou pasáž výuky a na konci hodiny, když se opět Pepa Novák hlásil, měl učitel sklidit ovoce své výchovné lekce. Proto mu dal pokyn, aby řekl, proč se hlásí. A Novák začal krásně: Soudruhu řídící učiteli, Roubal se špatně zachoval. Spokojený kantor se už nedechoval k pochvale, kdyby Pepa Novák nepokračoval - špatně se zachoval, ale vono to spíš vypadá, že se přímo - a řekl to naplno. Tak náš nový pan řídící učitel zjistil, že tady to nebude jednoduché.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
