Vladimír Burjánek: "Vojna"

Vzpomněl jsem si na to, když jsem nedávno popíjel novoroční presso v útulné cukrárně, kde u vedlejšího stolku seděla rodinka s dvěma pěknými kluky. A tu trubičku musíš dojíst, já na vojně také dojídal, povídal tatínek jednomu synkovi. "Co to byla vojna?", ozval se ten mladší. A vodopád otázek i odpovědí se jen hrnul. Jak se tatínek kvůli poplachům nevyspal, jak se ze začátku ani pořádně nenajedl, protože to rychle neuměl, jak musel na rozcvičku každé ráno, jak čistil boty a jak tam potkal báječné kluky. "Maminka tam byla s tebou?", zvídal mladší brácha. Ženy na vojnu nemusely, víš, řekl tatínek a dodal: Spravedlnosti se tam člověk nedovolal. "Ani mobilem?", vyzvídal mrňous. Tehdy ještě žádné nebyly, upřesnil otec. Když jsem odcházel kolem nich, nedalo mi to a říkám klukům, chlapi, tatínek má ve všem pravdu, já tam také byl a můžu to potvrdit. Mrknul jsem na živitele a říkám, byla to hloupost, ta vojna, že? On se pousmál a odpověděl, byla, ale někdy prospěšná, ale hlavně - ty vzpomínky!