Vladimír Burjánek: Střádal
Když jsem se narodil, babička s dědou mi založili spořitelní knížku. To samé udělali moji rodiče našim dětem při jejich narození. S rozvojem moderní techniky se čas spořitelních knížek nachýlil a dnes už zmizely z obecného povědomí. Spořitelní knížky byly nejen k ukládání a vybírání peněz, ale ty výherní se losovaly v pravidelných intervalech a bylo možné vyhrát a znásobit svůj vklad. Nevím, co to už tenkrát bylo za akci s knížkami, ale majitelé je museli předložit k nějaké kontrole či co. Tak se i moje babička dostavila na poštu se svojí jedinou knížkou a přibrala k ní i další dvě, což byl kompletní rodinný majetek.
Na řadě před ní byl jediný člověk, známý šetřílek, bývalý sedlák, pracant a člověk, který než vynaložil korunu, všechno pečlivě zvážil. Když přistoupil k přepážce za níž seděla zodpovědná úřednice, ta ho vybídla: knížku. On jí dával tašku. Neznala ho, domnívala se, že se přeslechl a znovu ho vyzvala: knížku. On jen kývl hlavou a cpal jí opět tašku. Došlo i na třetí pokus, ale to už paní rezignovala a nabízenou tašku si vzala. Pohled do ní ji uzemnil a protočily se jí panenky. Taška byla napěchovaná téměř sedmdesáti spořitelními knížkami. To jsem ještě neviděla, hlesla zjevně vyděšená úřednice a pustila se do práce. A naše babička trpělivě čekala, až na ni přijde řada s těmi třemi výherními knížkami.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
