Vladimír Burjánek: Sedmnáct pádů
Málokterý jazyk má třeba u slov tolik významů jako naše mateřština a s nimi se dá žonglovat neuvěřitelně. Dokladem mohou být třeba semaforské repliky.
Já jsem zabiják - já jsem tady zase za divadlo, nebo on byl ladič pian, no spíš pijan než ladič. Silvestrovským éterem budou zítra běhat tisíce přání, vtipných i méně veselých, ale také něco pro zasmání.
Ten e-mail, který mi přišel už v předstihu byl pěkný a milovníky češtiny upozorňuje, že rodný jazyk už má 17 pádů. Berte to jako jednohubku předsilvestrovské nevázanosti.
První pád kdo, co - nominativ, 2. pád koho,čeho - genitiv, 3. pád komu čemu - dativ. 4. pád koho, co akuzativ, pátým pádem oslovujeme, voláme - vokativ, 6 pád o kom o čem - lokál, 7. pád s kým, čím - instrumentál. A nyní přicházejí ty ostatní novinky. 8. pád kdo z koho - korytativ, 9. pád koho, jak - buzerativ, 10. pád koho, kam - delimitativ, 11. pád kdo koho - likvidativ, 12. pád jak na koho - intrikativ, 13. pád komu, co - podmazativ, 14. pád - co za co - korupcionál, 15. pád jak komu - protekcionál, 16. pád kdo s kým - kopulativ, 17. pád co na co - prezervativ.
Není pochyb o tom, že tahle množina pádů není konečná. A můžeme předpokládat, že časem přijdou ještě další, dosud netušené novinky, které češtinu opět obohatí.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
