Vladimír Burjánek: Pracovitost
Už i malé děti se mají učit pracovat, to víme. Vždyť stará moudrost říká, že co se v mládí naučíš, ve staří jako když najdeš. V mládí jsem důkladně poznal činnosti, ke kterým jsem byl uvázán pravidelně, ačkoli ani jedna z nich mi nepřirostla k srdci.
Pomáhal jsem třeba dědečkovi, brousit řeznické nože. Pískovcový kotouč upevněný na železný podstavec a uprostřed klika., kterou jsem otáčel. Dole pekáček s vodou na namáčení pískovce. Děda přinesl nože a začalo se. Ještě dnes slyším nesnesitelný zvuk oceli přiložené k rotujícímu pískovci. A jde mi mráz po zádech.
Další doménou byly domácí práce
Motání vlny do klubíček byla příšerná činnost. Ruce v předpažení, na nich navlečené snad kilometry vlny a naproti tomu babička nebo maminka namotávající klubíčka potřebná k pletení.Už nemůžu, slyším se dodnes. Tak si odpočiň. Svěsil jsem ruce, opatrně, aby vlna nespadla, oddechl si a za chvíli se jelo dál. Nebo zpracovávání těsta na vánočky.
Pojď, mi pomáhat, volá babička
Ve speciální nádobě bylo vykynuté těsto s rozinkami, musel jsem vzít velikou vařečku a tahat těsto, podebírat, vytáhnout nahoru a zase dolů. Čas neutíkal a práce to byla nekonečná. Vytahování prostěradel a ložního prádla před mandlováním, další domácí činnost jako za trest. Držet prostěradlo naproti mamince a tahat nejdříve protilehlé rohy křížem, potom cukat a nabírat látku prsty do role a zase roztahovat. Také zážitek. S věkem rostla síla a moje pomoc byla vyhledávanější. Jen do kuchyně jsem nemusel, díky prozřetelnosti mého dědečka. Tam se nehrň, mohl bys tam taky uváznout, radil dobře, perspektivně pro život.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
