Vladimír Burjánek: Nakupování

21. prosinec 2015

Nedělní káva

Celá řada pánské populace nerada nakupuje. Především oblečení, obuv a podobné věci. Znám muže, kteří si bez asistence manželky nekoupí ani ponožky, protože nemají tušení, jaké číslo by měli vybrat. A naopak mám několik kamarádů, kteří zvládnou všechno sami. Od slipů, nebo trenýrek, kalhot až po košili, kravatu i šaty. Těm se obdivuji nejvíc, protože obvykle neumějí kompletně obléknout jen sebe, ale ta jejich zázračná schopnost je natolik univerzální, že ještě dovedou bez problémů obléknout svoji drahou polovinu, což je pro mne úkol téměř nepochopitelný a nadlidský.

Samozřejmě že vím, jakou barvu má ráda moje žena, ale horší to je už s odhadem velikosti a všeho ostatního. Koupit ženě boty, sukni, kabelku a dokonce i klobouk, na to už musí být opravdový génius. Sami přeci víme, že pokaždé také nejsme úplně nadšení s tím, co nám manželky přinesou na sebe. Ale raději jsme potichu. Jako můj kamarád, kterému jsem nedávno asistoval při prohlídce obchodu, nikoliv nákupu. Jemu žena zajišťuje oblékací servis kompletně. S blížícími se vánocemi si vyhlédl u Ho Či Minových dcer svetr. A chtěl mi ho ukázat. Vietnamka v očekávání kšeftu spustila známé šuší, pěkný, ixixel. On ji však okamžitě umravnil. Paní, počkejte, abych věděl, co mi sluší, o tom rozhoduje jedině moje manželku, víte! A přímo se zachvěl obavou, že by mohl vybrat něco sám.

autor: Vladimír Burjánek