Vladimír Burjánek: Nadváha

12. říjen 2015

Nedělní káva

Můj kamarád - chlap jako hora - si nedávno koupil osobní váhu, aby sledoval svoji hmotnost, případně i výkyvy, neboť ho lékař při každé kontrole důrazně nabádá: zhubnout! Přišel se zakoupenou váhou a povídá mi. Je to šmejd, neváží. Nemohla, koupil si totiž přístroj, vážící do sto padesáti kilogramů, což není jeho případ. Kamarád patří k lidem, o kterých můj strýček vždycky říkal: ten hoch není línej se najíst. Kromě výrazného apetitu má ještě jednu slabost, která s tím souvisí. Protože je tak trochu lakota, kupuje potraviny zásadně ve velkém, ve slevách a v marketech v akcích. Je pochopitelné, že tloušťka s sebou přináší mnohé problémy.

Jeden přišel zrovna nedávno. Jeho paní šla na úřad a on že počká ve městě v cukrárně u kávy. Už při vstupu ho mohly plastové židle varovat, ale nebyl pozorný. Objednal si kávu a sedl ke stolku. Když slečna kávu donesla, posunul se na židli, což byl kámen úrazu. Při pohybu vzad se rozjely plastové nohy a začal divoký tanec. Kamarád letěl vzduchem dozadu, cestou nohama kopl do stolečku před ním, káva osprchovala vedle sedící dámy a vyděšený letec obr ještě pokácel osazenstvo, sedící za nim. Když nám tohle krátce potom líčil, účastně jsme se ptali, jestli se mu nic nestalo. „Když jsem letěl, uvědomil jsem si, že bych taky mohl tu spoušť kolem zaplatit. Tak jsem při dopadu na zem zařval: atentát! A majitelka se tak vyděsila, omlouvala se mi a novou kávu i zákusky jsem dostal zadarmo. Což byla pro jeho lakotnou povahu odměna nejlepší."

autor: Vladimír Burjánek