Vladimír Burjánek: Miláčci
Po sedmnácti letech jsme se museli rozloučit s naším milovaným pejskem. Taková doba soužití znamená, že zvířecí tvor se stává členem domácnosti. Přivedl ho před lety jeden z vnuků. Žádná ušlechtilá rasa, ale čistokrevný venkovský voříšek, podvraťák, nebo také, jak se u nás říká - směs 7 vesnic. S humorem jsme vtipkovali, že náš Kulička, tak jsme ho pojmenovali, je kříženec lišky a netopýra. Vzhledem měl nejblíže k jezevčíkovi. Byl mazaný, oddaný své rodině, měl nádherný psí pohled a moudré, věrné oči.
Když provedl nějakou lumpárnu, domlouvali jsme mu, ale on dělal, že vůbec neslyší. Většinou se držel doma, ale jak zaregistroval ve vzduchu vábení nějaké psí slečny, bylo každé opatření zbytečné a každý plot malý a děravý. Dokázal se vždycky dostat někudy ven. Kulička byl jedním z celé řady pejsků, kteří patřili k našemu domu. A jen ti, kdož spojili své vlastní žití s osudy věrných čtyřnohých kamarádů chápou, jak těžké a smutné zároveň je loučení s nimi. Kulička, před ním byl Bastík, Ťunťa, Tap, Džin, celá dlouhá řada psů, většinou s původem vesnické směsky. Dnes se dbá víc na čisté rasy i rodokmeny a pravých venkovských bastardů ubývá. Ovšem právě oni patřili na vesnici k historii téměř každého stavení.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
