Vladimír Burjánek: Kouření

Nejdříve to držíte, pak si řeknete dobře, cigaretu jen ke kávě, až najednou zjistíte, že pijete deset kafí, abyste měli odůvodnění pro deset cigaret a při první nervové situaci to vzdáváte. Mluvím z vlastní zkušenosti. Nekouřím už přes deset let a tvrdím, že platí jediné, kuřák přestane tehdy, když už si je sám sobě tímto zlozvykem protivný, ale hlavně musí chtít přestat a skončit naráz. Takhle jsme se před mnoha lety rozhodli s kamarádem. Zamáčkli jsme posledního vajgla a za pětistovku usedli do místnosti, kde nám slíbili léčbu elektrickými proudy. S čelenkami kolem hlavy, pomocí kterých nám měli odstranit chuť na tabák, jsme vypadali jak Indiáni. Příslušný odvykatel nám dával rady, v nádobě se povalovaly námi dodané zbytky posledních cigaret. Odstranit všechno, co připomíná kouření, hlavně úchopové reflexy, popelníky, zapalovače atd., radil odborník. A tři dny hodně pít vodu, aby se nikotin odplavoval rychleji, zdůrazňoval. Když už jsem pár týdnů s dýmem abstinoval, označil v televizi někdo naše odvykatele za šarlatány. My jsme mezitím přesvědčili příkladem dalších pár kolegů o prospěšnosti konce cigaret a přestalo nás kouřit několik. Dodnes. Ať už byl důvod našeho nekuřáctví jakýkoliv, chtěli jsme skončit a povedlo se.