Vladimír Burjánek: Konec školy
V polovině týdne se opět zavřely školní dveře, kterými odnášeli žáci výsledky své celoroční práce a páni učitelé tradiční květiny, možná i nějakou bonboniéru.V řadě případů i přání o konci laciných učitelů,jak bylo bílé na modrých trikách vidět z televizní obrazovky.
Někteří žáci a studenti se se svojí školou rozloučili natrvalo a odcházejí studovat jinam, někteří po zkoušce dospělosti budou pokračovat na vysokých školách.Snad každému, kdo prošel školními lavicemi, středním stupněm i vysokoškolskými posluchárnami, se někdy vybaví vzpomínka na jeho školu, nebo učitele, který ho nějakým způsobem zaujal či nějak se zapsal do jeho pouti za vzděláním. Často si vzpomenu na našeho třídního učitele v šesté třídě, který nám mnohokrát vyprávěl, jak projel na svém obyčejném kole, někdy před první světovou válkou, celé Slovensko. Jakou by měl radost z dnešního rozmachu cyklistiky. Nebo na našeho tělocvikáře na gymnáziu který nás učil i zeměpis. Když mě jednou vyzval na stupínek, dal mi tři otázky: co je to zelené zlato, kde se narodil Shakespeare a jestli bagouni mohou jíst jonatany?
Nechápavě jsem kroutil hlavou, co to chce v zeměpisu a teprve po letech jsem si uvědomil, že tímto netradičním způsobem sondoval náš všeobecný přehled a v duchu jsem mu mnohokrát poděkoval.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
