Vladimír Burjánek: Dušičky
Druhý listopadový den je věnován těm, na které už jen vzpomínáme - památce zesnulých. V nádherných hrobkách, prostých hrobech i na urnových hájích odpočívají ti, kteří se v životě měli rádi, vedle dalších, kdož se nesnášeli a všechnu radost, bolest štěstí i zármutek dávno překryl čas.
Jako kluci jsme milovali „dušičky", jak se říká právě nejen tomu dnu, ale i času. Sbírali jsme zbytky vosku odkapávajícího ze svíček a v kovových kalíšcích po kahánkových svíčkách jsme za pomocí bavlněného knotu vyráběli svíčky nové. Tím, že jsme vosk rozpouštěli, slévali a přelévali do nasbíraných kalíšků. Ve staré prádelně byla voskařská dílna, kde se po návratu ze hřbitova tvořily a rodily nové svíčky. Hořely mizerně, hlavně kvůli bavlněným knotům, ale dávali jsme je občas i na hroby, kam nikdo světlo nepřinesl. Je zvláštní, že dnes, v době elektrických svíček a umělých květin ještě spousta lidí přináší obyčejné voskové svíčky, přírodní květy a podle tradice chvojím pokrývá hrob. Hrobník pan Šulc vždycky říkal, že hřbitov je jedno z mála míst, kde lidí jen pořád přibývá.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
